Kdybychom se ke konci roku ohlédli nazpátek – stalo se z vašeho pohledu v tomto roce něco významného, co Česko poznamená nadlouho? Jaké tři největší události jste – nejen v politice – letos zaznamenal s potěšením?
V kolika letech je dobré dítěti vysvětlit, že dárky nenosí Ježíšek a že Ježíšek neexistuje?Anketa
Výsledek voleb je značně významný. Stalo se to, že poměrně početná část obyvatelstva už toho měla dost a tak sáhla po nabídce personifikované Andrejem Babišem. To je událost roku vskutku asi nejzásadnější, nikoliv překvapivá. Kormidelník jistě loďku pod vlajkou ČR stočí jiným směrem. Stále budeme na moři, jen si možná nevšimneme, že plujeme za jinou hvězdou. Tedy - spíš nebude zájem všímat si oblohy, důležitější bude pro všechny vítr. Jedni budou foukat sem, druzí zase tam, ale ať si nás to nese, kam chce... Nejsem vskutku voličem Andreje Babiše, ale vlastně z toho mám radost. Rádoby elity a řeči jejich vzdělaneckých kolegií narazily na zeď tvrdé reality. Demokracie není jen zlodějna a žvanírna a síň slávy debilních symbolů, je to především osobní příkladnost! A my jsme se na ni vykašlali. Tady se jen kradlo a žvanilo, prodávalo do cizích rukou a hrálo se na budování kapitalismu s lidskou tváří. A pak jsou všichni u vytržení, že nejlepší lapka zavře huby všem? Měl bych být smutný a nadávat, jako ostatní pravicově liberální voliči? Ne! Tohle je demokracie – a jestli o ni máme zájem a strach, pak ji udržujme konečně tou příkladností. Jinak nás kormidelník vysadí na ostrově Robinsona Crusoa.
Druhá, s dovolením osobní radostná událost je, že jsem si letos zahrál v pěkných věcech a dokončil knihu pod názvem „Svátky ošklivých lidí“. Trochu si dělám promo, s dalším dovolením, ale jde o ty události. Kniha je podobenstvím světovlády, lidské krutosti, mocenského inženýringu, křehkosti jedince a cesty lidstva k budoucímu celosvětovému fašismu – opět – s lidskou tváří, k němuž se nyní blíží západní svět mílovými kroky. Naše vydavatelství ji připraví pro příští rok k vydání, což je fajn. Už méně fajn ale bylo, že události, které jsem předpokládal a popisuji, mne dobíhaly a někdy i předběhly.
Prezident Miloš Zeman, ale i další jeho stoupenci prý přispívají k tomu, že se naše společnost postupně přesouvá od demokracie k tzv. lůzokracii, která nás má unášet někam na Východ. K tématu se nedávno vyjádřili dokonce i účastníci tradičního pochodu za svobodu a demokracii „Srdce na Hrad“. Ta se konala v předvečer úmrtí prezidenta Václava Havla a podle organizátorů cílem celé akce byl apel na to, aby republika byla stále zemí Václava Havla, Jana Palacha, Milady Horákové, Tomáše G. Masaryka, ovšem nikoli Gottwalda, Zápotockého, Husáka, Zemana a Babiše, či Okamury. Je to opravdu s dělením společnosti na tzv. kavárenské povaleče a ty, co nám „tady nastolují lůzokracii“, tak zlé?
Opravdu? Vždyť Zemanovi straní i mnozí vzdělaní lidé a demokrati. To jsou taky lůzři? Tady je to opravdu jako v Horním a Dolním Prdelákově, že to tak musím říci. Jistěže většina občanů je přímočařejší a nemá kapacitu hloubat nad tím, co se intelektuální menšině zdá být znepokojující. Ona ale intelektuální menšina bude vždy znepokojená, pokud ji někdo nebude zacpávat ústa dobrou měnou. Když totiž znepokojeného intelektuála nakrmíte bankovkami, to se pak uklidní. Jako napapané miminko. Většina intelektuálů má strach, aby nepřišla o svobodu. A svoboda je co? Peníze! V této zemi se za posledních třicet posuzuje svoboda jen podle čísel, nikoliv podle stavu mysli. A intelektuálové k tomu pak křičí, že lid úplně zblbl. Ptám se: Co dělají intelektuálové, aby se lidu přiblížili? S dovolením si i odpovím: Mají velké myšlenky, ale malé koule!
Víte, já si občas užiju s tím, že nejsem přívrženec Havla, což bych měl díky svému profesnímu stavu být. Ono se totiž nosí opakovat stále stejné mantry a tvářit se chytře a důstojně. Už jsem si od pár idiotů vyslechl kdeco. Na druhou stranu Havla jako člověka nikdy nešpiním. Já ho neznal, tak to by asi ani nešlo. Ovšem zpochybňuji ten symbol a především jeho marketingový vznik, včetně špinavých dohod. A zpochybňuji všechny jeho pravé nebo falešné proroky. Pro mne jsou to pitomci, když jim nedochází, že sami zapříčinili znehodnocení té značky, která měla symbolizovat občanskou společnost. O nic významného ale nejde, svět je prostě v pohybu. Chvíli blbne „prostý lid“, chvíli zase „vznešení myslitelé“, takže se nic neděje. Kyvadlo je teď jinde, než by hladové miminko chtělo, ovšem nemělo by tak moc křičet, aby se náhodou nepotento...
Pokud jde o Horákovou a Palacha, mlčím v úctě a pokládám pomyslný věnec. Druhým dechem však dodávám, že toto je země zosobněná především občanem a měla by to být země tmelená morálkou, vzděláním, odvahou a sebeúctou. Měla by to být i země jednotlivců, kteří tvoří vzájemný a pevný celek, který je schopen vést dialog a táhnout za stejný občanský a národní provaz. Tak bych tedy poprosil nějakého intelektuála s „koulema“, aby to začal realizovat a nemusel se tak obávat, že se o to možná pokusí takzvaní „lůzři“!
Je docela reálné, že Miloš Zeman v prezidentských volbách opět zvítězí. Když to shrneme – co udělal ve své dosavadní prezidentské kariéře špatně a co dobře?
Tak já začnu tím špatným. Je sprostý. Když chci předvést lidovou ležérnost, tak se to musí umět. Jenže právě to prezident Zeman neumí. No a když to neumí, tak to nemá dělat, protože tím zbytečně provokuje. Myslím si, že záměrně. A to je víc než zbytečné, protože se tím shazuje. Ne každému je dáno využít jadrnosti slov k náklonnosti obecenstva. Je to chytrý, vzdělaný a zkušený kmet. Na druhou stranu jeho taktiku chápu, ale neodpouštím.
Pokud jde o to, co se mu podařilo, tak myslím, že za sebe (pro sebe) má asi splněno. Je to chlapík s tahem na branku, což u nás mnoho závistivých pidižvíků nemá. Jak to prospěje republice, to ukáže až čas.
Já na nějaké táhnutí na Východ anebo na Západ nevěřím a ani mi to nesedí. Pořád hledám, kde ta republika má kolečka, když to neustále někdo vykřikuje. Zatím jsem nenašel ani nápravu, na kterou by se ta kola k odvozu na nějakou světovou stranu dala nasadit. Možná jen mají o kolečko víc či míň příznivci pohybu republiky nějakým směrem. Příští rok to ale už bude sto let, co existuje, a ještě nám nikam nepopojela. Jen se tu občas ohřáli Němci, Rusové, teď by nám sem někdo rád nacpal moře odlišných čertíků. Jenže ta naše republika je podle mne spíše taková čekárna – tak si přejme, aby to byla čistá, voňavá, barevná a veselá čekárna, protože takové ty zastrčené čekárny, kde do rohu čůrají opilci a okna jsou v nich vymlácená, nejsou nic moc. Ani já je nemusím.
Fotogalerie: - Zeman ve Strážnici
Jak si vedou Zemanovi protikandidáti? Kdo je podle vás výrazný, kdo si vede v kampani dobře a kdo klopýtá? Jen připomínám, že se ve studiu serveru Seznam Zprávy do sebe poměrně ostře pustili Jiří Drahoš a Michal Horáček. Textař Horáček se třeba Drahoše zeptal na to, od koho získává peníze na volební kampaň – ten ale nedokázal jasně odpovědět. Horáček se také Drahoše začal tázat anglicky. „Vy mě zkoušíte, pane Horáčku?“ zareagoval ale na to Drahoš česky a nechtěl vůbec v angličtině konverzovat. Má s takovou „taktikou“ Drahoš vaše sympatie?
Odkazuji se na své měsíční angažmá kandidáta na prezidenta, které jsem nedobrovolně „dobrovolně" ukončil. Nechci tenhle vzorek národa, který se uchází o nejvyšší úřad republiky, hodnotit. Udělal jsem to v nějakém minulém rozhovoru a to stačilo. Ale abych vás neošidil: „Osm mentálních trpaslíků hledá Sněhurku, ale mají smůlu. Těm by totiž nedala ani ježibaba, co Sněhurku otrávila!“ Devátého záměrně nekomentuji, což je nynější prezident.
A teď zcela vážně – myslím si, že je to útok na přímou volbu. Myslím si, že jde o to, aby už v příštích volbách hlasovali jen poslanci, anebo aby byla funkce prezidenta zrušena. Jenže to nesmíme dopustit, nesmí nás to vést k tomu, že si občané tuhle kartu nechají ukrást. A když se mne ptáte na Drahoše, tak mne nic jiného nenapadá, nežli výraz ťulpas. Kdo do něj ty prachy cpe, že se mu zřídilo sídlo, aby mohl pěkně kandidovat? Tedy – jeden ťulpas, druhý trumbera, třetí trubka, čtvrtý buran... a mohl bych pokračovat. Ovšem to bych se opakoval z předchozího rozhovoru.
Před pár dny se uskutečnila v Praze konference aliance euroskeptických protiislamizačních stran Evropa národů a svobody (ENF), které se mimo jiné zúčastnili předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Pen, šéf nizozemské Strany pro svobodu Geert Wilders či předseda SPD Tomio Okamura. Jenže média celou věc stavěla tak, že „Okamura hostil Marine Le Pen a Wilderse, aby dali co proto islámu...“ Vnímáte to v duchu tohoto titulku? Jen připomínám, že konferenci doprovázely protesty skupinky tzv. „levicových“ aktivistů...
Je celkem správné, že se někdo zabývá otázkou jiného způsobu evropské spolupráce, než je Evropská unie, protože nám to v té EU tak trochu eskaluje. Ví někdo, jak to dopadne? Já si to nedovolím ani amatérsky odhadnout. A že má někdo protiimigrantský program? Zaplaťbůh! Až se začne stavět z nařízení EU sociální bydlení na každé vsi, tak to pak budeme koukat, co nám přibude podivných spoluobčanů. Jenže nějaká konference asi islám hned tak neporazí, když si po staletí razí cestu osvědčenou taktikou, proto tomu titulku moc nerozumím. Že je však třeba upozorňovat na nebezpečí, to snad chápe každý ostražitý člověk. A pokud jde o ty ultralevicové idioty, tak těm bych přál setkání s generálem Pinochetem!
Dá se říci, že Tomio Okamura je „ve fóru“. Média jeho jméno skloňují nejen v souvislosti s možnou podporou kabinetu Andreje Babiše, i tzv. okamurovci, tedy členové SPD, média plní a dráždí. Dokážete si vysvětlit „fenomén Okamura“?
Nadchází prostě doba samurajů a rychlokvašek. Proč ne? Lid to baví, lid chtěl změnu. Taková je společenská objednávka. Já osobně si všímám a čekám a slušně nic nepodotýkám. V tuhle chvíli by bylo férové si pár týdnů počkat, jestli má „fenomén" opodstatněné základy.
A co Evropa a imigranti? Myslíte si, že se za uplynulý rok dokázala Evropská unie s tímto problémem vypořádat? A co kvóty na migranty? ČR je momentálně žalována u evropského soudu za to, že migranty podle kvót nechce přijímat. Není to jakási svévole ze strany EU?
Co je to za móresy, že naberu tisíce lidí, nechám si jen zlomek a pak to začnu cpát do okolí? To je jako když házíte odpadky k sousedům na zahradu. „Danke, tohoto imigranta nepotšebovat, ten se hodí k fam do Böhmen und Mähren.“ Já osobně si nepřeju, aby mi soused zpoza plotu házel odpadky na mou zahradu.
Mám devítiletou zkušenost soužití s jinou národnostní entitou, takže odmítám jakékoliv případné nařčení z nesnášenlivosti. Od jisté chvíle se pro mne slovo „kvóta" rovná „zahnojení". Takže to znamená, že nás zažalovali, protože jsme si to tady v ČR málo zahnojili? Podle mne je ale výsledek rovnice jasný: EU provozuje v otázce imigrace, vůči svým partnerům politický fekál.
Takže byste na otázku, zda nám EU prospívá, anebo spíše škodí, odpověděl předchozímí slovy? Kdybychom hlasovali pro vystoupení ČR z EU, kam byste se vy osobně přiklonil?
Jestliže EU nehodlá respektovat jistou historickou odlišnost zejména východoevropských členů, tak si nejsem jistý, jestli má smysl setrvávat. Odtud taky pramení strach jisté části „zneklidněných", že vystoupíme-li, nebudeme Západ. Ale my jsme jiní než tradiční Západ. Nás tady formovaly jiné politické podmínky, a to po několik generací.
Na druhou stranu, než s tím někdo zatočil, tedy s EU – a záměrně nenapovídám, kdo by to mohl být, nebo čí zájmy jsou v tom realizovány, aby se to hroutilo – tak to zase tak špatné nebylo. Je to ale velký a nestabilní celek. Historicky nepůvodní. Asi by to šlo, ale nesmělo by tomu velet stádo byrokratů a ty koncerny, co tomu fakticky šéfujou. Ty koncerny by měly mít i jiné nežli obchodní zájmy. Dře to, praská to ve švech, neladí to, ale smysl to za určitých podmínek má. Tohle by se dalo dobře dát dohromady v chudobě, kdy vize spojuje. I když jsou východevropané chudší než západoevropští členové, jsme na tom všichni dobře a bohatě. Takže nepotřebujeme žádnou vizi. To jsou jen společenské trendy syté masy.
Když na to tak myslím – jaká je vlastně vize budoucí Evropy? Kdo ji kvalifikovaně definoval? Je to už teď federace? A jak nás s naší zkušeností chtějí přesvědčit, že je to pro nás dobrá volba? Kdyby ale na věc došlo, pak by bylo jedno, zda je to „hot“ nebo „čehý“, všechno nás bude bolet. A já vám v tuhle chvíli nejsem schopen říci, jestli chci bolest zprava, anebo zleva...
Vladimír Mečiar nedávno v Praze při příležitosti nadcházejícího 25. výročí rozdělení Československa (1. 1. 1993) kromě mnoha jiných věcí ostře zkritizoval bývalého prezidenta Václava Havla. Čím to je, že zatímco v zahraničí je Havlovo jméno vyslovováno s úctou, tak u nás se rojí čím dál více kritiků Havla?
Já se musím omluvit, byť bych chtěl něco chytrého říci, ale nejsem odborník na Havlovu genialitu. Byl jsem od listopadu 1989 jedním z tisíců jeho andělských apoštolů, ale cca po dvou letech, tedy někdy kolem roku 1991 mne probrala hrozná rána. To mi upadla křídla. Od té doby jsem se nestačil divit. Jak už jsem uvedl, z ničeho Václava Havla neobviňuji, nešpiním ho, ale netleskám ani jeho období. Ohlédnu-li se zpátky, tak se to sice tak nějak nepovedlo, byť to posloužilo. Proč ho kritizuje Mečiar? Protože si jistě s Klausem rozuměl víc, než s Havlem. Mečiar byl pragmatik, Klaus taky byl pragmatik, ale Havel? Jak na co! A ještě něco. Snílek a hračička není totéž, co vizionář a plánovač. Přeberte si to...
Hodně stoupenců Václava Havla nyní brojí proti Miloši Zemanovi a také proti komunistovi Zdeňku Ondráčkovi, jenž byl v úterý zvolen/nezvolen (volba by se měla opakovat v lednu) do čela komise pro kontrolu GIBS. Proti zvolení Ondráčka ale protestovali v minulých dnech nejen pravicoví politici, ale i prezidentský kandidát Michal Horáček, který svolal internetovou akci pod heslem „Kdo mlčí, souhlasí“. K ní se připojilo i několik umělců, například Zdeněk Svěrák a režisér Jan Hřebejk. „Bezpečnostní složky by v demokratické zemi měli kontrolovat demokrati. A komunistickej fízl prostě není demokrat,“ vyjádřil se Hřebejk, autor slavného výroku o „Zemanových rudých a hnědých prasatech“. Co o tom soudíte?
Co se Zemana týče, to už je rituál protistrany, což nemá smysl komentovat. Zeman není zdravotně úplně v pohodě, tak šup do slabin! To je normální boj, nedivte se. Ono by se to mohlo jmenovat „Útoky na prezidenta stokrát jinak“. Je to logické, když si naložil s Babišem jak chtěl on, a ne jak by chtěla opozice. (Volil jsem opozici.)
Pokud jde o toho Ondráčka, tady vám něco povím. Viděl jsem v lednu 1989 a v srpnu téhož roku, jak policajti bijou lidi. A i ženy. Nemám slitování s nikým, ať nosí uniformu jakoukoliv a hájí jakýkoliv režim. Jde o to, že se ženy nebijí. Byl to šmoula? Byl! To, že Vojtěch Filip řekne, že je to nejkvalifikovanější z kandidátů na tu funkci, to si dělá legraci? Ondráček by potřeboval tím bílým pendrekem na zuby! Tady jsem nekompromisní, promiňte. Tohle si komunisti opravdu po těch letech, co jsou v opozici, nevylepšili. A jestli někdo bude mávat rukou, že je to zapomenuté, doporučuji mu vzít si ten bílý hnus, co tím řezali mladý, křehký, nevinný holky – a postavit se před zrcadlo a může si s tím namlátit, aby se mu rozsvítilo. Ještě dnes, po skoro třiceti letech, kdybych zjistil, že znám někoho, kdo mlátil lidi v rozmezí let 1987 až 1989, tak ho vytahám za uši a plivnu mu do obličeje. To nebyli žádní anarchističtí kreténi, co tam demonstrovali! To byli lidé, co toho měli dost a nic nedemolovali, nezapalovali, jako dnes ta blbá a rozmazlená verbež. Dnes bych naopak policajtům doporučil, aby si bouchli do té „pokrokové“ ultralevicové selanky – samozřejmě výjma děvčat. Holky se nebijou, i když jsou to neomarxistky a vypadají jako ošklivý čarodějnice. A to by měli mít na paměti všichni policajti za všech režimů.
U mne Ondráček znamená palec dolů! Takže nesouhlasím s Hřebejkem, co se Zemana obecně týče, ale pokud jde o Ondráčka, jsem ve shodě. Dokonce i s Horáčkem, byť to zase udělal hloupě. Kdo mu radí? Vždy on ani neumí pořádně vymyslet heslo na kampaň...
I další umělci se vyjadřují k prezidentským kandidátům. Například hudebník David Koller veřejně podpořil Pavla Fischera, stejně tak jako herec Oldřich Navrátil, který natočil video, v němž zaznívá odsudek většiny prezidentů Československa a České republiky. Marta Kubišová brojí na videu sice také proti Ondráčkovi, ale naopak tam tvrdí, že stojí v prezidentské volbě za Michalem Horáčkem. Co se to stalo? Jak se díváte na to, že se umělci takto šikují?
Umělec podvědomě potřebuje posílit svou důležitost, repektive ji povýšit ze společenského na nějaký ještě důležitější statut. A nabízí se ten politický, formou podpory „někoho“, kdo je podle jeho emocionálního pocitu nebo racionální úvahy ten „někdo pravý“. Problém je, že devadesát pět procent umělců o tom ví prd! A pak je to trapas podobný tomu, kdy hollywoodské hvězdy pořádaly ty hysterické protest-orgie proti Trumpovu zvolení do úřadu prezidenta USA. To bylo trapné, přestože víme, že USA je sakra show velmoc a že umělci jsou většinou hysterky. U nás ale nejsme v Hollywoodu a náš prezident nedrží palec na nejmocnějším atomovém arzenálu. Proto jde z jejich strany o takové „schmutzig“. Je to stejně trapné, jako Slavíci. Ale patří to ke svobodě projevu, tak je nechme projevovat se a mysleme si o nich něco...
Když už umělci politiky „poučují“ o tom, jak se mají chovat a co mají nebo nemají dělat, nebylo by žádoucí poznamenat něco i na úkor umělců? Točí se třeba v ČR skvělé filmy, anebo mohla by být situace lepší? Jak se vám osobně líbí úroveň českých filmů, či úroveň seriálů? Jsme ve filmové tvorbě v čele pelotonu, anebo spíše na chvostu?
V tomto případě nebudu střílet do vlastních řad. Není důvod. Poměr cena/kvalita je tu zastoupen plus mínus, jako všude v západní Evropě. Problém je, že peníze nedává stát, ale soukromý sektor nebo korporace. A korporace, to je rakovina kvality. Máme dobré režiséry, skvělé filmaře, dobré herce, erudovaný personál. Proto špičkoví filmaři ze zahraničí v Čechách rádi točí. U televizí je to jinak. Televize produkují více balastu, což ale není věc realizátorů, nýbrž marketingu. Televize není kultura, televize je kšeft. Film je taky kšeft, protože firma, co do něj dá peníze, chce za ně své promo. Za to ale nemůžou umělci, za to můžou politici, protože jim korporace přerostly přes hlavy a mnohdy je i slušně korumpují. A pak si pamatuji, jak Klaus řekl: „Kultura si na sebe musí vydělat.“ Naši politici ale na kulturu nemyslí, myslí jen na kšeft.
Z hlediska Evropy jsme ale ve slušném průměru. Kdyby umělci nechali politiku být, nebyla by u prostší části obyvatelstva vůči nim taková nevole. Oni si nás ovšem lidé často spojují s těmi magazíny, kde se nějaká tupá modelka chlubí, že si koupila kabelku za osmdesát, boty za dvacet a pod stromeček asi dostane „medvěda“, protože byla hodná na „Macíčka“. Jenže my herci, filmaři, divadelníci, zpěváci... prostě umělci obecně nejsme modelky! Nás „Macíček“ neodměňuje za ústní kreativitu, nás platí producent a toho naše ústa zajímají jen proto, aby nás u nich co nejvíce vzal!
Pokud jde o právo na politický projev, tak to právo jako umělci máme stejné jako všichni plnohodnotní občané. Jen bychom s tím měli zacházet obezřetněji, protože na nás je více vidět – a lidé to vnímají citlivěji a emocionálněji. Když tedy chci jako umělec někoho podpořit, musím sakra vědět, jsem-li schopen si přitom udržet důstojnost a kvalifikovaně obhájit postoj před kritikou, třeba i nekvalifikovanou.
Pokud se mne ptáte na kvalitu, tak situace by mohla být lepší, kdyby stát do filmu pustil více peněz a zároveň zajistil neklientelistický mechanismus dotací. Jen se bojím, že by ta místa zase obsadily nějaké žáby na prameni.
Díváte se o Vánocích na pohádky? A které máte v oblibě? Umějí Češi točit kvalitní pohádky?
Moje paní se dívá. U nás doma je na prvním místě Princezna se zlatou hvězdou na čele a na druhém Pyšná princezna. Já už to tak nemusím. Ale patří to k atmosféře Vánoc, stejně jako koncerty. Já pohádky píšu, což mi dělá stejnou radost, jako když jsem na ně v mládí koukával. Minulý rok – teď si zase s dovolením dělám promo – jsem vydal před Vánoci tři tituly, z toho dva zimní. Pohádka je důležitý žánr, je jako mateřské mléko. Co dětem uložíte do podvědomí, z toho potom budou sát, aniž by si třeba v dospělosti uvědomili, že to byl ten důležitý sociální a morální kámen života v podobě příběhu, který na ně udělal dojem. A poněvadž mám i divadlo, tak hraju zimní příběhy pro děti. Občas si připadám jako Pan Pohádka, což je právě jeden z vánočních knižních titulů. A myslím si, že kvalita českých pohádek není špatná. Technologicky i castingově je to jinak, než na co byla zvyklá naše generace, ale jde to. Pořád nám ten Lada, Erben, Němcová v krvi kolují. Jen by se to mělo více a zodpovědněji podporovat. Má to koneckonců co dělat s budoucností národa v podobě těch dětí...
Je Štědrý den, tradičně lidé v tento čas podléhají slavnostnější atmosféře a v mnoha domácnostech vládne klid a mír. Jenže klid a mír v duši si rozhodně po celý rok neužíváme tak, jak by bylo žádoucí. Lidé jsou na sebe hrubější než před lety – dokládají to mimo jiné i sprosté a nenávistné komentáře v internetových diskusích. Co dělat, aby lidi byli celkově slušnější a klidnější, tedy abychom měli smířlivější náladu po celý rok, nejen o Vánocích? Máte pro to nějaký recept?
Mám. Jednoduchý recept. Kouzlo osobnosti. Hledejme do důležitých společenských a politických pozic lídry s kouzlem osobnosti. Nepodléhejme přesvědčivému buranství, ale chtějme ty, kteří umějí pojmenovat a obsáhnout více, než jen pragmatické rovnice.
Zastavme se každý jednou denně a řekněme si: „Život je takový zázrak! To, že jsem tady, je nevýslovné štěstí! Nechci požírat, chci nasávat! Přišel jsem na svět se svým tělem a s ním i odejdu! To, co mne má těšit, jsou lidé, zvířata, květiny... Mým úkolem je spatřovat v tom všem krásu a záměr. Mým záměrem není plnit jen úkoly, jsem totiž svobodný člověk! Abych jim mohl skutečně být, musím o svobodě vyprávět všem, aby o ní věděli také. Že existuje v naší mysli, v našem srdci, v zázraku všeho živoucího na tomto světě.“
A když k tomu přidáte kapku lásky, jeden úsměv, kompliment, tak se svět začne měnit. Není to namáhavé, ani bolestivé, a vyžaduje to pouze jediné – uvěřit v sílu dobra! Tak krásné Vánoce a dobrý rok 2018! PS: Na každou ránu je někde pohlazení...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
