Nemyslíte si, že režim Vladimira Putina přitahuje šrouby směrem k totalitě?
Tento režim ani nemá jinou možnost. Je to jediná varianta, jak se co nejdéle udržet u moci a neskončit před tribunálem. Bohužel ale tento režim, nápadně podobný italskému fašistickému uspořádání státu, není schopen zastavit všeobecnou korupci a ekonomickou stagnaci, která plyne právě ze systému vertikály moci. Tím je zcela paralyzován tvůrčí potenciál většiny schopných, iniciativních a pracovitých lidí, kteří pak ve velkém opouštějí zemi. (Za poslední roky z Ruska emigrovalo více lidí než za období občanské války.) Tento stav bylo možné udržet při velkorysém exportu ropy a plynu za vysoké ceny. To je ale minulostí, a tak napětí v kruzích, které ovládají velký kapitál a silové struktury, stoupá. Právem se obávají jak svých osobních finančních ztrát, tak možné exploze nespokojenosti z poklesu životní úrovně. Pro tento stav se objevil nový pojem „válka kremelských věží“.
Rusko zakázalo přístup na své území některým politikům z Evropy. Z Čechů třeba Karlu Schwarzenbergovi a Jaromíru Štětinovi. Jak bychom na to měli reagovat, když už nějak?
Naštěstí to není moje starost a vidím to spíš jako problém pro Rusko. Prohloubení izolace mu příliš neprospívá. A decentně vycouvat ze současné situace, aniž ztratí tvář před většinou nepříliš přemýšlivých voličů, je pro Vladimira Putina velice obtížný úkol.
Psali jsme:
Rusko označilo americkou National Endowment for Democracy jako první organizaci za nežádoucí na základě nového zákona. Co vy na to?
Mohu jen opakovat, že demokracie místo autokracie by sice zahájila sérii nezbytných reforem státního aparátu a jeho zefektivnění, současně by ale přivedla nejen vládnoucí špičky, ale i podstatnou část státních úředníků před soud. To v lepším případě.
Jak berou prezident Putin a lidé kolem něj občanský sektor, tedy tu moc bezmocných, jak o něm psal Václav Havel?
Docela profesionálně a s využitím zkušeností mnoha generací KGB se jej daří štěpit a rozeštvávat. Zatím nikdo z opozice, natož z disentu, nedokázal předložit přesvědčivě formulovaný a fundovaně zpracovaný program záchrany Ruska ze současného marazmu. Program přesvědčivě analyzující současné problémy a jejich příčiny a zejména pak formou srozumitelnou pro většinu voličů, popisující nezbytné kroky k nápravě.
Nemyslíte si, že je Ukrajina již tak rozložena, že by si zasloužila určitou formu správy, třeba na základě hlasování v OSN?
Obávám se, že onemocnění společnosti, její léčení a přechod k normálně fungující demokracii je procesem na několik pokolení a musí jej uskutečnit sami Ukrajinci. Jen potřebují odbornou pomoc a získání odborné kvalifikace pro budoucí generaci politiků, kteří se nestačili ušpinit. V tom by mohla EU pomoci nejen Ukrajině, ale ve všech státech postsovětského prostoru, kde totalita trvala mnoho pokolení. Bohužel západní experti výrazně zklamali v Rusku po roce 1991, kdy usilovali o zisk za každou cenu a místo podpory demokratických změn se spojili s místními mafiány. Tak došlo k deziluzi ruské společnosti a ztrátě neopakovatelné šance mít na Východě užitečného partnera. To také přivedlo zpět k moci odchovance KGB. Vzpomeňte, jak dlouho trvala denacifikace. A to v Německu totalitní režim deformoval obyvatele jen zlomek doby, po kterou totalita ničila mentalitu obyvatel SSSR a jeho satelitů. Jakákoli forma vnější správy by byla vnímána jako okupace a k tomuto vnímání by úspěšně přispívala kremelská propaganda.
S tím, co se děje na Zakarpatské Ukrajině, přece nemá Putin nic společného...
Nemusí mít. Nicméně usiluje o návrat k totalitnímu modelu SSSR, který je hlavním zdrojem a příčinou amorálního a zločinného jednání v celém postsovětském prostoru.
Psali jsme:
Jak jste přijal jmenování bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho gubernátorem Oděské oblasti?
S údivem. Odborná kvalifikace a síla osobnosti nejsou totéž a nejsou vzájemně zaměnitelné.
Do jaké míry může společenství BRICS zamíchat současnou situací ve světě?
To je na dlouhou a obsáhlou studii. Na VII. zasedání Valdajského klubu jsem vyslechl mnoho alternativních scénářů od nejkvalifikovanějších a nejlépe informovaných odborníků z celého světa. Žádný z těchto scénářů ale nevyzníval příliš optimisticky pro Rusko a Evropu. A zatím to nevypadá, že by se z těchto scénářů, které se již naplňují, někdo z politiků poučil.
Zpracovával jste některá hesla pro Dějiny Ruska 20. století. Kdy byl podle vás v Rusku „nejsvobodnější“ režim?
Jak pro koho. Období větší a menší svobody se střídala podobně jako v Evropě. Zpoždění za Evropou způsobilo období Mongolské okupace, která začala ve třináctém a trvala až do konce patnáctého století. Toto zpoždění se dařilo postupně dohánět a začátkem dvacátého století pomohl strmému růstu nepochybně i příliv mozků z mnoha zemí Evropy. Jen z českých zemí se do Ruska přestěhovalo za lepšími životními podmínkami zhruba osmdesát tisíc kvalifikovaných lidí a zemědělců. Takže to tehdy nejspíš nebylo tak špatné místo k životu.
Vytvořil jste si nějaké představy o budoucnosti Ruska? Kam Rusko kráčí?
Obávám se, že poměrně brzy dojde ke katarzi. A ta bývá v Rusku tradičně krvavá. Současný režim buď musí pokračovat směrem k totalitě stalinského typu s gulagem a šaraškami, což je v současné době jen obtížně realizovatelné, byť nikoli nemožné, nebo se podaří najít či vychovat nové kvalifikované politiky, kteří pomohou Rusku, aby se integrovalo do Evropy, a to k oboustrannému prospěchu. Jinak čeká Rusko osud surovinového přívěsku Číny a Evropu nedostatek zdrojů i odbytišť.
Jak je to s ruskou menšinou v Česku? Slyšel jsem, že vás vydavatelé ruských časopisů či představitelé kozáků, kteří jsou spíše na straně Vladimira Putina, vůbec neberou za svého zástupce...
Ruská menšina je oficiální termín definovaný legislativou této země. Přesněji zákonem o právech příslušníků národnostních menšin. Ti, o nichž se zmiňujete, nejsou příslušníky ruské národnostní menšiny. Jde o cizince, kteří nejsou českými občany, takže nemohou být zahrnuti do pojmu ruská národnostní menšina. Ti se dále dělí na skupinu integrujících se cizinců, kteří se připravují na získání zdejšího občanství a akceptují demokratické hodnoty této země, a na skupinu neintegrujících se cizinců, kteří akceptují pohled Vladimira Putina, tudíž pokládají Evropu za prohnilou, degenerovanou a odsouzenou k zániku. Někteří z nich jsou ochotni blahosklonně přispět k záchraně slovanských národů ze spárů EU a NATO. Někteří také považují českou legislativu za špatnou, protože tito neintegrující se cizinci zde mají daleko větší ekonomickou sílu a moc než občané Česka, tedy příslušníci ruské národnostní menšiny, kteří jsou z jejich pohledu marginály. Tudíž požadují, aby tento stát změnil legislativu v jejich prospěch. Více jsem o tom napsal, na základě písemných podkladů zaslaných autory těchto myšlenek, ve výroční zprávě Rady vlády za minulý rok. Vše lze najít na internetových stránkách vlády ve Zprávě o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2014, počínaje pátou stranou přílohy jedenáct, která se jmenuje Reflexe národnostních menšin.
Co se týká takzvaných kozáků v Česku, kozáci se vždy pokládali za samostatný národ či alespoň etnikum a měli v rámci ruského impéria značnou míru autonomie a svobody. Právě pro svoji svobodomyslnost a odolnost vůči ideologii stáda byli trnem v oku bolševikům a na základě známých dekretů byl tento národ podroben genocidě. Tato skutečnost byla dokonce v devadesátých letech oficiálně uznána vládou ruské federace. Po nástupu odchovance KGB Vladimira Putina k moci vznikly částečně opodstatněné obavy, že by se nemnozí potomci kozáků přeživších genocidu mohli pokusit o obnovení autonomie a ztracených svobod. Proto vzniklo nařízení, realizované prostřednictvím ministerstva zahraničí ruské federace, vytvořit po celém světě novou imitaci kozáků a získat nad ní centralizovanou kontrolu. Tak byly při velvyslanectvích po celém světě zřízeny takzvané Velvyslanecké kozácké stanice. Přímo v Rusku vznikl rovněž centrálně řízený „Registr kozáků“. Do těchto spolků mohl vstoupit kdokoli bez ohledu na původ a národnost, a stát se tak „kozákem“. V Česku existují dvě takováto uskupení. Velvyslaneckou kozáckou stanici šéfuje pozoruhodná osobnost, Sergej Komkov, majitel Ruského domu v Mariánských lázních, který navrhl napřed Vladimira Putina a posléze Miloše Zemana na Nobelovu cenu. Druhý spolek si přivlastnil název předválečné antikomunistické organizace kozáků v emigraci „Všekozácký svaz Českých zemí a Slovenska“. Nicméně jeho orientace je přesně opačná. Významné pozice v něm zaujali například bývalí příslušníci ministerstva vnitra ruské federace, StB a členy jsou příslušníci několika států a různých národností.
Noviny Pražský express a časopis Artek rediguje stejná dáma a ta jako jediná, pokud nepočítám majitele Arteku pana Barabanova, měla výhrady k mým postojům. Zejména poté, co jsme se dohadovali o pojmech „rudá svoloč“ a „hnědá svoloč“ a jejich obsahu. Ostatní ruskojazyčná média se mnou a já s nimi žádné problémy nemáme. Takže je v pořádku, že mne část výše popsaných nebere jako svého zástupce a já se za něj, s úlevou, ani nepokládám.
Je tato menšina také rozdělena podle klíče pro- a protiputinovci. Můžete ty dva tábory procentuálně vyjádřit?
Ruskojazyčná komunita, krajané ruské federace, tedy Sootěčestvenniki, a ruská národnostní menšina jsou různé množiny. Odpověď najdete ve výše citovaném materiálu Rady vlády. Přesná procenta vám nikdo neřekne, protože oficiální průzkum nikdo neudělal. Z osobní zkušenosti soudím, že drtivá většina příslušníků ruské národnostní menšiny vnímá současný režim v Kremlu jako škodící Rusku. U ruských státních příslušníků je poměr podobný, pokud s nimi komunikujete mimo veřejný prostor.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
