Myslíte si, že si vojáci obecně váží historických symbolů tuzemské armády, jako legionářů, Ludvíka Svobody, letců z Anglie a tak dále?

Pokud je mi známo, symboly naší armády vycházející z historie československých legií za první světové války, z bojů našich zahraničních jednotek za druhé světové války i z historie odporu vojáků proti poúnorovému režimu a ze zahraničních misí po roce 1989, mají mezi vojáky Armády České republiky (AČR) velkou vážnost. Tyto symboly jsou připomínány nejen při oficiálních příležitostech, ale i tím, že mnohé útvary nesou jména osobností, které se v těchto obdobích nesmazatelně zapsaly do historie. Měl jsem možnost setkat se s mnohými veliteli i příslušníky útvarů, které nesou jména generála Heliodora Píky, generála Karla Palečka a dalších osobností. Drtivá většina vojáků útvarů nesoucích jména významných osobností zná jejich životní osudy a je na ně hrdá. To platí i o jiných historických symbolech, jejichž názvy některé útvary nesou. Poněkud složitější je z tohoto pohledu vnímání osobnosti generála Ludvíka Svobody. Z hlediska vojenské historie je uznávána jeho úloha při budování československých vojenských jednotek v SSSR. Mnohdy je však kritizován za svoje postoje v době února 1948 a především v srpnu 1968 a v následujícím období. Dlužno říci, že jeho kritika většinou vychází z neznalosti faktů a souvislostí jeho rozhodování, jak v roce 1948, tak v roce 1968.

Nepostrádáte u většiny řadových vojáků či studentů nedostatek nadšení pro vojenské dějiny země?

Nepostrádám nedostatek zájmu studentů ani řadových vojáků o vojenskou historii obecně, ani o vojenské dějiny země. Učím vojenskou historii více než dvacet let, z toho posledních deset let na dvou fakultách Univerzity obrany. Moje zkušenost je taková, že zájem o vojenskou historii spíše narůstá. Dokonce i u studentů Fakulty vojenských technologií, jejichž zaměření je většinou ryze technického charakteru. Jsem mnohdy překvapen kvalitou a úrovní jejich prezentací na cvičeních k tématům, týkajícím se zejména první a druhé světové války. Více než deset let jsem externě učil i na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity předmět Československé legie 1914 – 1918 a vznik ČSR. Šlo o předmět volitelný. Zájem mezi studenty vždy překračoval kapacitní možnosti šedesáti studentů a jako vyučující jsem musel povolovat výjimky pro další studenty. Mnozí z nich se na mne následně obraceli, abych vedl jejich bakalářské nebo diplomové práce.

Co si v tomto kontextu myslíte o občasných kritikách armády, že kašle na tradice?