Čím byla v Brně situace těsně po osvobození specifická? Bylo v ní něco, co podmínilo akci zvanou divoký odsun?

Podle přetrvávajících názorů ve vybombardovaném městě přeplněném uprchlíky a při špatném zásobování rostlo napětí. To jistě nelze podceňovat, ale podle mne to nebyly jediné důvody.

Brno bylo jako první velké město osvobozeno již o dva týdny před tím, než v Praze zasedla vláda a začala vydávat první nařízení. V té době již brněnská poválečná realita měla svoji historii. Lze říci, že období nejistoty přispívající k napětí mezi obyvatelstvem bylo v Brně delší, a tím bylo větší i napětí. Na konci května 1945 mělo Brno za sebou již celý měsíc svobody a revolučně naladěná část veřejnosti zkrátka chtěla vidět slibovanou revoluci na vlastní oči.

Na druhé straně se zdá, že politické strany, které soutěžily o to, kdo bude v řešení různých otázek důslednější a revolučnější, musely toto napětí aktivně přiživovat. Například jeden z tehdejších nejvýznamnějších veřejných představitelů v Brně, předseda zemského národního výboru, národní socialista František Loubal 27. května v novinách provokoval, že Brňané již ztratili elán, že již možnost vypořádat se rázně s Němci propásli a nabádal veřejnost, aby sama požadovala radikální řešení v podobě vyhnání Němců z města za hranice. A samozřejmě na to reagovali komunisté a všichni se začali se předhánět v konkrétních požadavcích. Taková situace tedy vyhnání Němců z Brna bezprostředně předcházela. Podobně to bylo s tzv. retribucí stíhající nacisty, zrádce a kolaboranty. Brněnský mimořádný lidový soud musel pod tlakem veřejnosti vynést první rozsudky ještě před vydáním příslušného dekretu, který retribuci oficiálně zahajoval.

Jaká byla míra organizovanosti brněnského odsunu?