V kauze ÚSTR se otevírají i otázky typu, zda období 70. a 80. let lze ještě označit za totalitu či nikoliv. Ve svých komentářích o existenci takové debaty mluví například členové Rady ÚSTR Michal Uhl a Lukáš Jelínek. Jak na tuto otázku pohlížíte?

Termíny „totalitní“ či „totalitární“ nelze podle mne vyřadit z diskuse. Předlistopadový nedemokratický režim trvale vykazoval zřetelnou vůli plně ovládat jednotlivce i celou společnost tvrdšími či měkčími prostředky. Debatu je pak možno vést o míře „totality“ v různých oblastech života. Čím více se vzdalujeme od soukromé sféry a blížíme se ke sféře veřejné, tím více najdeme té „totality“. Narazíme totiž na marxismus-leninismus jako státní ideologii a na absolutní politickou a společenskou hegemonii KSČ. To byla ta zeď, o kterou se nakonec jakékoliv pokusy o změny v systému a větší svobodu rozbíjely.

Vedle toho se stále častěji objevují mezi běžnými lidmi názory, kdy i nekomunisté mluví o tom, že "za komunistů se žilo lépe…“. Jak si to u těch, kteří ještě onen režim zažili, vysvětlujete? Co si o takových názorech, které do jisté míry komunistický režim chválí, myslíte?

Je to otázka vztahu rovnosti a svobody. Je-li společnost příliš zglajchšaltovaná a prakticky o všem rozhoduje mocný stát, citelně se jí nedostává svobody. Přesně tak tomu bylo v 70. a 80. letech. A proto také nastal v listopadu a prosinci 1989 velký svátek svobody. Panuje-li ovšem obecnými mravy neregulovaná a zákonem nedostatečně postihovaná svévole, jak je tomu teď, je pravděpodobné, že ti, kteří v tomto systému neumějí a nechtějí žít, začnou znovu volat po rovnosti a tím de facto po mimořádně autoritativním státu. Česká společnost se již dlouho potácí mezi svobodou a rovností a zjevně se jí nedaří najít nějaký obecně snesitelný poměr mezi těmito dvěma protikladnými moderními demokratickými ideály.

Vrátíme-li se ještě k Ústavu pro studium totalitních režimů, jak vy osobně vnímáte probíhající spor a debatu? Dá se podle vás říci, na čí straně je pravda?