Jak hodnotíte pětadvacet let od listopadu 1989 jako člověk, který pamatuje první republiku i nacistickou a komunistickou totalitu?

Představoval jsem si, že všechno bude mnohem lepší, že tady půjde všechno kupředu, a naopak jsem si nemyslel, že se tady bude tolik krást a že si naši představitelé budou počínat tak neseriózně. Když přestali vládnout komunisté, považoval jsem za nemožné, že nás v novém režimu převálcují síly minula. Samozřejmě nesouhlasím s názorem, který se občas objevuje, totiž že za komunistů bylo lépe. Lidem, všem lidem se daří mnohem lépe, stále sice jsou někteří chudí, ale to vždy bylo a bude. Že se ale bude tak bezostyšně loupit na státních financích, je smutné. Politici místo aby sloužili veřejnosti, národu a lidem, slouží sobě.

Co dnes pro vás znamená příslušnost ke tradiční šlechtě?

Vše se změnilo a je v podstatě jedno, jestli člověk je nebo není příslušníkem aristokracie. I o Karlu Schwarzenbergovi se mluví jako o knížeti, ale prakticky to nemá velký význam. Já jsem to v minulosti kvůli svému původu od režimu schytal, dnes z toho člověk nic nemá. Působí to hlavně tak, že se člověk více chová tak, jak byl veden. Pokud jde o majetek, je třeba pořád myslet na to, že nejsme boháči, my vlastně nemáme nic. Máme jen velký majetek a ten se musí obhospodařovat. Patří nám hlavně lesy, a z toho plyne vše ostatní. Když zasadíte strom, sázíte ho pro vnoučata, příroda musí být obhospodařovaná a my máme povinnost předat hospodářství v lepším stavu, než jsme je převzali.

Po roce 1989 jste působil v diplomacii, která má blízko politice. Neuvažoval jste o tom, že se budete angažovat i tímto směrem?