Jak hodnotíte pětadvacet let od listopadu 1989 jako člověk, který pamatuje první republiku i nacistickou a komunistickou totalitu?
Představoval jsem si, že všechno bude mnohem lepší, že tady půjde všechno kupředu, a naopak jsem si nemyslel, že se tady bude tolik krást a že si naši představitelé budou počínat tak neseriózně. Když přestali vládnout komunisté, považoval jsem za nemožné, že nás v novém režimu převálcují síly minula. Samozřejmě nesouhlasím s názorem, který se občas objevuje, totiž že za komunistů bylo lépe. Lidem, všem lidem se daří mnohem lépe, stále sice jsou někteří chudí, ale to vždy bylo a bude. Že se ale bude tak bezostyšně loupit na státních financích, je smutné. Politici místo aby sloužili veřejnosti, národu a lidem, slouží sobě.
Co dnes pro vás znamená příslušnost ke tradiční šlechtě?
Vše se změnilo a je v podstatě jedno, jestli člověk je nebo není příslušníkem aristokracie. I o Karlu Schwarzenbergovi se mluví jako o knížeti, ale prakticky to nemá velký význam. Já jsem to v minulosti kvůli svému původu od režimu schytal, dnes z toho člověk nic nemá. Působí to hlavně tak, že se člověk více chová tak, jak byl veden. Pokud jde o majetek, je třeba pořád myslet na to, že nejsme boháči, my vlastně nemáme nic. Máme jen velký majetek a ten se musí obhospodařovat. Patří nám hlavně lesy, a z toho plyne vše ostatní. Když zasadíte strom, sázíte ho pro vnoučata, příroda musí být obhospodařovaná a my máme povinnost předat hospodářství v lepším stavu, než jsme je převzali.
Po roce 1989 jste působil v diplomacii, která má blízko politice. Neuvažoval jste o tom, že se budete angažovat i tímto směrem?
Intenzivně jsem o tom uvažoval, ale naštěstí jen před tím, než jsem vstoupil do diplomacie, v Paříži to pak byla spíše běžná každodenní práce a politiky v ní příliš nebylo. Dnes vím, že bych v politice nevydržel ani čtrnáct dní. Vadí mi, jak se tam ti lidé chovají a bylo to tak od začátku. Zvlášť když člověk měl možnost vidět politice „pod sukně“. Vadilo mi, že ti, kteří byli spojeni s komunistickým režimem, patřili od začátku k nejmocnějším i dál – měli styky, prostředky a uměli vstoupit i do majetkových struktur.
Hrabě Hugo Mensdorff-Pouilly (Foto: David Daniel)
Nebyla by právě nespokojenost s politikou důvodem k tomu se v ní angažovat?
Ne, to na mě neplatí. Já jsem šel sloužit státu do diplomacie a tam se zaplať pánbůh nedalo nic rozkrádat.
Jak se díváte na své „kolegy“, kteří v politice působí, třeba na Karla Schwarzenberga?
Politika, to je jeho životní náplň, on to potřebuje. Má jiný charakter než já a každý jsme naštěstí jiný. Ze srdce mu to přeji, on ale už stejně končí, je o něm čím dál míň slyšet.
V současné české politice se objevily zcela nové strany a hnutí. Jak vnímáte úspěch ANO Andreje Babiše?
Babiš je jenom populární, ale to nic neznamená. Dnes je, zítra není. Žádný strom neroste do nebe, ani Babišův. Podívejte se na Berlusconiho, dnes je to jen starý pán a ozve se už jen občas.
Má podle vás dnes smysl pravo-levé dělení politiky?
Komunisti zůstanou komunisty, to je vidět jak na veřejném vystupování, tak ve sněmovně. Je ale pravda, že se rozdíl levice a pravice obecně smazává, dnes nelze dělat nějakou vyloženě pravicovou politiku. Lze ale dělat řádnou politiku. Ti páni zapomněli, že mají sloužit, a ne soupeřit, lidé je zvolili, aby sloužili občanům a dobru státu. Až se to naučí, snad bude líp, ale zatím to tak nevypadá. To ale není jen problém České republiky. Ať se podíváte kamkoli, není to lepší a utápí se v tom bohužel celá Evropa.
Při rozšiřování Evropské unie navíc vše probíhalo příliš násilně. Proč museli za každou cenu vstupovat Řekové a další státy, které pro členství v EU neměly předpoklady. Současnost je výsledkem toho, že integrace byla vlastně vnucována a její původní ideje se ztrácejí v předpisech, jak má vypadat okurka. Brusel, to je příšerný aparát, který má tisíce zaměstnanců a stojí obrovské peníze. Evropská integrace měla postupovat krok po kroku, a ne tímto hurá stylem. Vznikala totiž z úplně jiných důvodů.
Co může znamenat pro Evropu odchod Řecka z eurozóny? Není to příznak rozsáhlejšího „rozpadání“ Unie?
Na tomto případě se teprve ukáže, jak pevná je konstrukce Evropské unie. Podle mého názoru si EU nemůže dovolit odchod Řecka, protože jsou určitě síly mimo, které by okamžitě byly připravené této zemi pomoci, a vstoupit tak hlouběji do Evropy, jakož i do oblasti Středozemního moře. Ale nechme se překvapit.
EU vznikala také jako záruka míru v Evropě a teď má válku skoro na svých hranicích na Ukrajině.
Proč se pleteme do věcí Ukrajiny, neumíme pořádně vládnout sami a mluvíme do toho, jak to má vypadat na Ukrajině. Neplatí představa, že se všechny chyby, které se děly po staletí, napraví v pár letech. Že jsou Poláci proti Rusům, je ale pochopitelné. Rusko je velmoc, proti tomu nikdo nic neudělá, ještě nikomu se nepodařilo Rusko okupovat. Víme, jak dopadl Napoleon, jak dopadl Hitler. Putin chce právem z Ruska udělat znovu velmoc, proč máme glorifikovat Američany a ponižovat Rusy, v Rusku jsou obrovské intelektuální kapacity a žije tam spousta slušných lidí. Nemusíme souhlasit s panem Putinem, ale stejně tak zrovna za každou cenu nemusíme souhlasit s panem Obamou, je třeba se na tyto věci dívat v širším kontextu. Američané všude chtějí mít demokracii, ale proč ji mají mít Asiati, kteří ji nikdy neměli, proč ji má mít Rusko?
Někteří zastánci prezidenta Putina jsou obviňováni, že jsou v ruském žoldu, jejich odpůrci se zase někdy nekriticky ohánějí Amerikou. Jsme odsouzeni k tomu, abychom se pořád přikláněli na jednu nebo druhou stranu?
My bychom se měli hlavně přiklánět k tomu, abychom konečně dali Evropu do pořádku, než nastane konec „římské říše“. Tam to totiž spěje. Římská říše, to byly chléb a hry, ale Evropa poslední dva tisíce let vyrůstala na křesťanství, a to znamená především „modli se a pracuj“. My ale nechceme ani pracovat, ani se modlit. Lehneme si, abychom se vyspali, a pak čekáme, až nastanou nějaké ty hry. To ale nikam nevede.
Má dnes ještě nějaký obsah pojem patriotismus?
Měli bychom být patrioty, ale nadšenými patrioty, a to znamená pro to něco dělat. To není jenom mlít hubou, ale také se podle toho chovat. Na tom záleží. Musíme se naučit chovat slušně a pro svou zemi něco udělat. Problém je i v tom, že jsme vytěsnili křesťanství. Křesťanství nebylo vždy úplně čisté, lidé budou vždy chybovat, dřív byla ale aspoň nějaká báze, která dnes chybí. Dnes je v módě klanění se zlatému teleti, ale na tom se nedá postavit ani záchod, natož dům.
|
Hugo Mensdorff-Pouilly se narodil v roce 1929 v Boskovicích. Je posledním člověkem francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který se na boskovickém zámku narodil. Je dědic titulu hrabě a majitel zámku a hradu v Boskovicích. Je příbuzný současné anglické královny Alžběty. Jeho prapradědeček, který se za totality živil jako garážmistr, si totiž vzal sestru matky královny Victorie. V dubnu 1948 se spolu s rodiči a sestrou Terezií pokusili o odchod do ciziny, který se však nezdařil. Proto byl Hugo Mensdorff-Pouilly vyloučen ze všech středních škol v Československu. Později mu sice bylo umožněno maturovat v náhradním termínu na podzim roku 1948, ale protože byl v té době ve vězení, už nikdy neodmaturoval. Během komunistického režimu mohl vykonávat pouze podřadné práce. V letech 1990-1994 působil jako diplomat na československém a později českém velvyslanectví v Paříži. Je jednatelem několika firem. Zdroj:http://www.klub-pratel-boskovic.cz/vl00-2-hmp.php http://www.svet.czsk.net/clanky/publicistika/ceskykral.html |
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
