Ještě před Vánoci Evropu opět zasáhl teroristický útok. Bylo jich už tolik, že se skoro není na co ptát a zároveň být originální. Stále dokola je omílána otázka, zda se konečně něco změní, zda se začnou uplatňovat efektivní a preventivní řešení. Jak to vidíte? Co myslíte, že se musí stát, aby to evropské lídry probralo z „hibernace“?

Nejdříve optimistický scénář: Představte si, že se jmenujete Angela Merkelová a chcete zachránit Evropu a evropské národy před „občanskou“ válkou mezi starousedlíky a radikalizovanými muslimy ve smyslu „oko za oko, zub za zub“. Máte k dispozici obrovský bezpečnostní aparát, zprávy tajných služeb včetně spojeneckých NSA, CIA MOSSAD, MI6… Vidíte reálná rizika, máte k dispozici vypracované scénáře dalšího vývoje. A ve většině scénářů je nejvyšším rizikem řízená, dobře financovaná a úmyslně eskalovaná radikalizace zatím tiché většiny „přistěhovalců muslimského vyznání“ prostřednictvím sítě agentů a „spících“ teroristů ISIS, radikalizovaných imámů a podobných struktur. Teoreticky jsou tyto struktury schopny za určitých podmínek „zvednout“ v Evropě až 10 milionů bojeschopných muslimských mužů.

Pokud čelíte takovému riziku, je potřeba především získat čas pro tajné služby, aby rozkryly co nejlépe ony sítě a potom byly v „jednom okamžiku“ schopny ve spolupráci s armádou a dalšími bezpečnostními složkami, zákonodárci, justicí, vězeňskou službou atd. co nejúčinněji odstranit či alespoň deaktivovat tyto sítě. V takovém případě získat čas znamená především zabránit radikalizaci „starousedlíků“ a nereagovat na aktivity nepřítele podle principu kolektivní viny. V tomto smyslu by bylo vyzývání ke klidu pochopitelné. Jenže součástí hry o čas a snížení rizika na minimum by měla být další opatření: Prakticky neprodyšné uzavření hranic Evropy (ne jen EU) pro další migranty – především muže, a spolupráce s Ruskem, především v bezpečnostní oblasti, protože zde nejsou zájmy odlišné. Nic z toho se neděje – přesněji, děje se pravý opak. Že i toto by bylo součástí zastíracích manévrů, si sice umím představit, ale pouze krátkodobě. S postupujícím časem, s blížícími se volbami v Německu a ve Francii, v souvislosti s dalšími indiciemi (snaha o kontrolu médií a sociálních sítí, špiclování státem, změny některých zákonů, vypjatá ostrakizace Ruska…) pravděpodobnost tohoto scénáře klesá. Osobně této variantě dávám nyní maximálně 20 %.

Za druhé, „naivistický“ scénář: Je vlastně oficiální verzí a vychází z předpokladu, že naprostá většina evropských politiků je natolik zblblá ideologií multikulturalismu a má natolik strach z nástupu nacismu v Evropě včetně ztráty svých mocenských pozic, že ignoruje fakta, hlášení a varování bezpečnostních složek i nálady obyvatelstva. Co je v takovém případě může probrat? Asi jen postupující ztráta volebních preferencí. Jinak při dalších útocích budou posupovat podle již známého schématu: šok, modlitba, solidarita s nevinnými migranty, obrana „evropských hodnot“. Z cizího přece krev neteče.  Této verzi „reality“ věřím nejméně, dávám ji okolo 15 %.    

Za třetí, pesimistický scénář: Myslet si, že Merkelová a jí podobní jsou hloupí, naivní či „hibernovaní“ začíná být životu nebezpečné... prostě to není pravda. Otázka pak zní, v čím zájmu konají právě takto? A co je cílem tohoto konání? V podstatě na to neexistuje žádná „racionální“ (rozuměj: politicky korektní) odpověď. Je tedy potřeba kousnout do kyselého jablka a provést úvahu na základě pouhých dostupných indicií a podle logiky „v čí prospěch“.