Současné tempo rozvolňování omezení je podle některých lidí příliš rychlé a změny přicházejí zbytečně naráz. Najdou se ale i tací, kteří se domnívají, že by již mělo být dávno po nouzovém stavu a další pokračování těchto opatření jen poškozuje ekonomiku. Je postup vlády v pořádku? A který přístup je vám bližší?
Postup vlády zcela schvaluji a podporuji. Čísla v České republice totiž ve srovnání s jinými zeměmi jasně ukazují, že se u nás relativní tvrdost přijatých opatření vyplatila. Samozřejmě že při jejich zavádění došlo k řadě chyb (patří mezi ně třeba opakovaná změna otevírací doby obchodů pro seniory), ale ty jsou vzhledem k rychlému tempu, v němž bylo nutné jednat a rozhodnout, odpustitelné.
Ministryně financí Alena Schillerová navrhuje navýšit deficit státního rozpočtu na 300 miliard korun. Je to správné? Je to hodně, nebo málo? Má stát pomáhat úplně všem, kteří teď natahují ruku?
Podle mého názoru by měl stát vynaložit maximum financí, co může, na záchranu podnikatelů, udržení zaměstnanosti a podporu lidí, kteří se kvůli koronaviru dostali do nelehké životní situace. Zda je 300 miliard hodně, nebo málo, si nedovoluji soudit, nemám dostatečné podklady. Osobně se ale domnívám, že to bohužel může být stále málo, protože nedokážeme predikovat délku a hloubku nadcházející krize. Na druhou stranu by měl stát hledat cestu, jak pomáhat opravdu jen těm, kdo to potřebují. Vyvážit obě roviny je však velmi těžké.
Pražský městský soud zrušil s účinností od 27. dubna čtyři nařízení Ministerstva zdravotnictví, která omezovala volný pohyb osob, obchod a služby. Prý mohl být narušen princip demokratického státu. Lze brát jako selhání Babišovy vlády, že zmíněná opatření vyhlásila na špatném základu, nebo jde o projev přílišné moci soudů a ve výjimečné situaci, jako je tato, měl soudce postupovat mírněji?
Nejsem právník, do těchto spekulací bych se tedy nerad pouštěl. Každopádně věřím, že žijeme v právním státě, v němž jsou všechny tři složky moci vyvážené, a není proto namístě jakkoliv zpochybňovat nezávislost soudů včetně jejich rozhodování.
„Jenom bych se slušně přimlouval za slušný umělce, kterých jsou mraky, který neřvou, nevykřikujou, který se neprojevujou nějak hekticky a nechtěj hned miliony a miliardy,“ zaznělo na obrazovce ČT z úst herce Davida Prachaře, který zároveň připomněl, že divadelní podnikání je risk, a připomněl historické krachy Oldřicha Nového a Vlasty Buriana. Stát podle Prachaře není od toho, aby „bolestínské“ umělce podporoval a pořád se jim omlouval, že jim nedává dost peněz. Lze si tato slova vyložit jako vyslovení nesouhlasu s dřívějšími kritickými slovy třeba od Jana Hrušínského, který si stěžoval, že mu vláda nepomůže?
Do financování kultury tolik nevidím, jde o složitou – a citlivou – oblast i mimo krizi. Coby laik si myslím, že je nutné najít spravedlivý model, kdy stát, potažmo města pomohou zachránit divadla a umělce od úplného bankrotu. Je ale logické, že stejně jako v ostatních sférách života si i na poli kultury budeme muset utáhnout opasky. Určitě nelze čekat, že bude stát všechny deficity saturovat do plné výše, na to Česká republika jednoduše nemá prostředky.
Psali jsme:
Jste opoziční zastupitel hlavního města Praha a u příležitosti nedostatečné kapacity programu COVID Praha, který byl naplněn za devět minut, jste si postěžoval na vedení Prahy, které si jede po vlastní ose a vše, co přijde od vlády je podle nich špatně. Na jiném místě uvádíte, že dokonce některé kroky záměrně brzdí. Co vás k tomuto tvrzení vede?
Pokračují podle vás i v této těžké době někteří politici v nesmiřitelném souboji s premiérem Andrejem Babišem, a tím i s hnutím ANO?
Bohužel ten dojem z mnoha jiných prohlášení a činů současné pražské koalice mám. Pan primátor Hřib se místo toho, aby řídil město, vměšuje do mezinárodní politiky. Létá do Bruselu žalovat, vypovídá smlouvy s Čínou nebo přejmenovává ulice. Stavba okruhu Prahy 511 – klíčová stavba, jejíž neexistence reálně a prokazatelně brzdí HDP Prahy, a tím i celé republiky – se nepohnula ani o centimetr. Právě naopak. Současná koalice zrušila záměr výkupu pozemků, který jsme připravili ještě za primátorky Krnáčové v součinnosti s Ministerstvem dopravy ČR a Ředitelstvím silnic a dálnic.
Obdobně kontraproduktivní je mediální přetahovaná o Letňany mezi primátorem a premiérem. Členové vedení Prahy si dávají záležet, aby byli v médiích prezentováni jako odpůrci současné vlády, kteří mají na vše lepší názor a řešení. Tím ale Praha velmi trpí. Město je totiž samostatný subjekt jen do určité míry a bez součinnosti s vládou (státem) není schopné dotáhnout realizaci spousty klíčových věcí včetně zmíněné dostavby okruhu. Věřím, že by se alespoň v této těžké době spojené s pandemií mělo zapomenout na stranické průkazy, sednout k jednomu stolu a spolupracovat. Protože jinak to nakonec vždy odnese pouze občan.
Kdy vám v průběhu koronavirové pandemie jako místostarostovi Prahy 11 nejvíce zatrnulo?
Když mi začalo docházet, jaké ekonomické dopady přinese vyhlášení nouzového stavu a s ním spojená opatření. Jen uzavření našeho bazénu a dalších nebytových prostor znamená pro rozpočet Prahy 11 milionové ztráty. Nepatříme mezi bohaté městské části a ani Praha nám nyní s překlenutím krize příliš nepomáhá. Od hlavního města jsme sice dostali mimořádnou dotaci 23 milionů Kč (300 Kč na občana) na eliminaci následků pandemie, když jsme se ale například zeptali, zda z těchto peněz můžeme pomoci podnikatelům zřízením poradenského centra, dostali jsme zamítavou odpověď. Podle dostupných informací z těchto financí rovněž nelze sanovat výpadek v příjmech u našich nebytových prostor, kde fungují restaurace, bazén, nejrůznější provozovny atd.
Co vás naopak nejvíce potěšilo?
Obrovská vlna solidarity. Stovky lidí darovaly městské části ručně šité roušky, abychom je mohli doručit těm, kdo je nejvíc potřebují. Další se hlásili jako dobrovolníci na pomoc seniorům, ať už s donáškou nákupů nebo vyzvednutím léků. V jeden okamžik jsme měli dokonce výrazně více dobrovolníků než lidí, kteří žádali pomoc. Přál bych si, aby ta solidarita v lidech vydržela co nejdéle, je to krásné.
Jak změní pandemie naši společnost?
O tom zatím můžeme jen spekulovat. Myslím si, že budeme opatrnější, čistotnější a přestaneme do budoucna podceňovat podobné hrozby. Věřím, že z toho Češi vyjdou posílení: jsme šikovný a pracovitý národ, nadcházející krizi můžeme snadno proměnit v příležitost.
A jak změní svět?
Domnívám se, že se bude o něco méně cestovat a ještě víc se zpřísní bezpečnostní opatření na letištích. Zcela bezpochyby krizi nepřežije velká část firem navázaných na cestovní ruch, nebo se minimálně bude muset zásadně transformovat. Je otázkou, kdy a jestli vůbec se cestovní ruch vrátí do původních masivních rozměrů.
Co se týče celosvětového dění, lze jen tušit, jak krize zamíchá kartami. Silně vnímám dlouhotrvající souboj Číny s USA o pozici velmoci, která bude určovat další tok dějin. Mám také strach o Evropskou unii – v současné době je patrné, že když jde do tuhého, každý stát postupuje podle svého. Pomoc EU během pandemie naopak mezi lidmi příliš vidět není. Přitom se zapomíná, že byla Unie založena primárně jako nástroj sociální rovnosti a prevence válek, které náš kontinent sužovaly tisíciletí. Snad se tedy politici a úředníci v Bruselu chytí za nos a pokusí se sami sebe reformovat v instituci, která je pro občany pochopitelná, uvěřitelná a akceschopná.
Ing. Ondřej Prokop
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
