V nedávném rozhovoru jste zmínil, že nás čeká třetí světová válka. Nedá mi to se nezeptat, jestli v souvislosti s masovou migrací nezačalo něco, co jste měl na mysli… Nebo jsme od toho ještě daleko?

Nerad to říkám, vždyčky se do mě pustí, že jsem válečný štváč, který s radostí čeká na třetí světovou válku. To vůbec ne, jen jsou některé věci a náš vliv na ně je nulový. My si povídáme o uprchlické krizi pět hodin v Parlamentu, Jandák to řekl dobře: za tu dobu přišlo sto dvacet tisíc imigrantů. Může to být okupace beze zbraní, jak někteří tvrdí, ty kluky pak stačí ozbrojit kalašnikovem. Problém je to množství, to je nezvladatelné. Kancléřka Merkelová to neodhadla a teď neví, co s nimi, a vypráví, že ostatní země musí také pomoci a Německo v tom nemůže zůstat samo. Jak už jsem řekl, zachovala se jako puberťačka, která na narozeninovou párty na Facebooku pozve přátele a pak se diví, že jich místo třiceti přišlo tři sta. Neví, co s nimi, a tak se jde zeptat sousedky, jestli by nemohli k ní na zahradu.

S napětím čekám na čtvrtek, protože je evidentní, že dojde k tomu samému. Ve chvíli, kdy se nastaví relokační mechanismy – protože slovo kvóty vyvolává emoce, tak to nazvali vznešeně – procento přijímaných uprchlíků zůstane stále stejné, ať jich bude jeden milion, sto milionů, miliarda nebo tři. Tvrzení, které používá například náš premiér, ale i další politici, že oni nechtějí být v České republice, a tak se nemusíme bát, v tom se hluboce mýlí. Když přijedou do Německa, nedostanou nic, žádné dávky a zase se rychle vrátí k nám, nebo je zavřou a přivezou zpátky. A Němci je chytí, mají na to kapacity. Naše zásahy policistů jsou jen pro pocit, že se něco děje, ale jejich počet je nedostatečný. Žádná šance na uklidnění situace není. Sice to relativně ustane v zimě, ale o to větší příval imigrantů přijde na jaře. Chvíli to bude vypadat, že se vše uklidnilo a na jaře přijde druhá vlna. To nás čeká a s tím je marné v tuto chvíli bojovat. Jako vlna tsunami. Chvíli to vypadalo jako vlnička a za chvíli bylo po nich.