Pane doktore, zdá se, že Donald Trump míní v útocích proti Íránu ještě přitvrdit. Kam se svět posunul za více než týden probíhající války?

Trochu mi to připadá jako ve starším a klasickém westernu. Do města terorizovaného bandou desperátů, spojených se zkorumpovanými starostou, soudcem a šerifem, v našem případě Bidenových demokratů, přijede na svém oři z neznáma hrdina, který postřílí všechny padouchy. Přitom se něco zapálí, pár místních trpících je obětováno, část města zničena, ale ti, kteří přežili, děkují za to, že se jim to podařilo. Hrdina odjíždí za novými nebezpečími a diváci nevědí kam, kudy a proč. A mezi slovy na rozloučenou můžeme tušit, že by se někdy, bude-li třeba, mohl vrátit.

Toto není jen scénář Donalda Trumpa, ale i mnoha nám známých amerických prezidentů, kteří rádi války začínají a vyhrávají. Ale mír prohrávají a odcházejí tam, kde na ně čekají nová dobrodružství. To jsou příběhy prezidentů, kteří vítězili nad Japonci, Vietnamci, Araby a Peršany, ale i Němci, Číňany, Afghánci, Kubánci a Evropany na Balkánu i ve středu tohoto poloostrova. Dopadlo to vždy trochu jinak, než se chtělo, ale vždy bylo po ruce mnoho dalších světů, které bylo třeba dobývat. I když se tomu dnes říká osvobozovat.

Tento westernový étos motivuje Donalda Trumpa, jeho generály a všechny (Rusové by řekli „pridvornyje“), aby táhli a bombardovali nejmodernějšími zbraněmi starobylá posvátná místa. Mají pro to už dávno připravený Huntingtonův text o Válce kultur nebo civilizací, sice sepsaný až v roce 1996, ale používaný dodnes. U nás tak oblíbený ve společnosti okolo Václava Havla.