Istanbulská úmluva je zlo pro každého Evropana. Advokátka Zwyrtek Hamplová předkládá drtivý rozbor. Západ nezažil totalitu, proto mají tak nebezpečné úvahy

31. 7. 2020 9:04

ROZHOVOR „Istanbulská úmluva je jasné zlo pro každého Evropana – a je třeba si klást otázku, kdo a proč se nám snaží namluvit opak,“ říká známá advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která varuje před šmírováním našich životů. „Vytvářejí záminky, jak nám vstupovat do našeho soukromí, a za chvíli budeme vyplňovat tabulky, kolik hodin se věnoval dětem otec a kolik matka, aby se z toho odvodilo, který je horší rodič.“ Hovoří o naivních názorech a nebezpečných úvahách, které nemají daleko k mladým soudruhům kdysi na východě, „kdy bylo běžné udat rodiče, že netleskají Leninovi.“

Istanbulská úmluva  je zlo pro každého Evropana. Advokátka Zwyrtek Hamplová předkládá drtivý rozbor. Západ nezažil totalitu, proto mají tak nebezpečné úvahy
Foto: archiv J. Zwyrtek Hamplová
Popisek: Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová
reklama

Anketa

Chcete, aby Česká republika ratifikovala Istanbulskou úmluvu?

2%
98%
hlasovalo: 27583 lidí

Istanbulská úmluva je dokument, který má podle autorů ochránit práva žen a obecně osob, které čelí násilí. Totéž říkají její příznivci. Odpůrci naopak varují, že víc než textem chránícím především ženy jde o ideologický spisek, jehož realizace v praxi by zcela přeorala naše civilizační zvyklosti a hodnoty. Co si o tom myslíte vy? Je v dokumentu něco, co nás skutečně může ohrožovat nebo se vše jen zpolitizovalo, jak se často stává?

Istanbulskou úmluvu považuji jednoznačně za hrozbu pro evropskou civilizaci. Hlavně proto, že pod pláštíkem ušlechtilých cílů, které jsou používány k jednoznačné a cílené manipulaci, jsou skryty cíle zcela jiné, které by, dotaženy do konce, znamenaly například to, že normálnost by se stala diskriminovanou, a jakákoli abnormalita preferovanou. Uměle se chce upravovat něco, co upraveno být vůbec nemusí, protože už to vyplývá z dosavadních evropských dokumentů. Istanbulská úmluva je tedy jasné zlo pro každého Evropana – a je třeba si klást otázku, kdo a proč se nám snaží namluvit opak.              

Poslanec Jaroslav Foldyna jde ve své argumentaci proti „Istanbulu“ ještě dál než ostatní. Podle něho jde o lživý a nebezpečný dokument, který je ještě zákeřnější než nacistické Norimberské zákony. Cílem má být podle něj rozpoutat násilí proti všem Evropanům. Dokonce varuje, že pokud dokument přijmeme, „naše civilizace nemusí přežít“. Myslíte si, že Istanbulskou úmluvu nepřežijeme? 

Já bych ta slova pana poslance nepodceňovala. Norimberské zákony si alespoň na nic nehrály, byly průhledné od počátku, a byly šílené. Istanbulská úmluva je skutečně zákeřnější v tom, že to zlé a Evropany ohrožující skrývá do oněch rádoby ušlechtilých myšlenek, jejichž cíl je ovšem stejný – také zcela změnit dosavadní nazírání na naše evropské hodnoty, znásilnit je, přikázat lidem jiné myšlením, opírat o ně zcela absurdní teorie, zkrátka uměle vytvořit zcela jinou Evropu, která bude slabší a zranitelnější, protože popře staletími budovanou evropskou moudrost a zkušenost. Žádnou úmluvou nelze měnit myšlení lidí, a proto jim má Istanbulská úmluva to jiné myšlení pod sankcemi přikázat.     
 
Ratifikací Istanbulské úmluvy se podle Foldyny zavážeme umožnit jejím stoupencům vstupovat do života našich rodin, ‚krást‘ nám děti a nás samotné podrobovat násilné převýchově, soudí. „Ano, v Evropě mají být opět lidské bytosti, jejichž neodčinitelným ‚dědičným hříchem‘ bude jenom to, že se narodily (jako muži)!“ uvedl Foldyna. Hrozí něco podobného? 

Nechtěla bych komentovat jen pana Foldynu, ale Istanbulskou úmluvu jako takovou. Ale musím souhlasit s tím, že úmluva je o chystané násilné převýchově nás všech – chce nám přikázat nenormální považovat za normální, a uměle diktovat to, co je bytostným právem každé rodiny – žít podle svého. To je třeba ono postavení žen. Mám ve svém okolí řadu žen, kterým vyhovuje být vládkyněmi kuchyně, domácích prací a zahrady, tedy vyhovuje jim být strážkyněmi rodinného krbu včetně péče o děti i manžela, a od muže očekávají, že je uživí, vytvoří jim pro tuto roli předpoklady a pak poseká třeba trávu. Mám rodiny, kde všechny živí práce ženy, a muž nakupuje a vaří.

Mám rodiny, kde se to vše dělí půl napůl. Proč násilně tyto věci diktovat a korigovat skutečně nevím. Je to o tom, že se vytvářejí záminky, jak nám vstupovat do našeho soukromí, a za chvíli budeme vyplňovat tabulky, kolik hodin se věnoval dětem otec a kolik matka, aby se z toho odvodilo, který je horší rodič. Děsná představa, toto šmírování našich osobních životů. Pomáhejme rodinám jako celku, a nechme je svobodně dýchat.   

Slováci a Maďaři Istanbulskou úmluvu odmítli, Poláci zahájili formální proces její výpovědi. V čem je střední Evropa jiná než západní státy, které, s výjimkou Velké Británie, smlouvu ratifikovaly? Máme lepší instinkt než „Západ“ nebo jde spíše o projev zpátečnictví? Krok Poláků vyvolal razantní odezvu. Generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinović Burić uvedla, že odstoupení Poláků od úmluvy by bylo „nanejvýš politováníhodné“ a jednalo by se o „obrovský krok zpět ve věci ochrany evropských žen před násilím…“

No jednoznačně máme větší zkušenosti! V jednom svém blogu jsem napsala, že Západ má obrovské minus, protože nezažil socialismus, nezažil totalitu. Proto může mít tamní současná generace ty naivní názory a nebezpečné úvahy, které nemají daleko k mladým soudruhům kdysi na východě. Kdy bylo běžné udat rodiče, že netleskají Leninovi. U nás to vnímám u mladé generace. Zažila houby, ale ví všechno nejlíp.

My, kteří jsme žili v době, kdy jít na Štědrý den na půlnoční do kostela byl akt odvahy, nebýt členem pionýra a svazákem bylo důvodem, aby vás nenechali studovat lepší školu, zakazovaly se kapely, divadelní hry, kádrovalo se tři generace dozadu – my jsme velmi citliví na to, kdy nám opět někdo chce lézt do soukromí a diktovat, jak máme žít a co si máme myslet. A to Istanbulská úmluva hodlá dělat. Věřím, že budeme Poláky a Maďary následovat. Někdo v Evropě musí mít přece rozum.    

„Podle Istanbulské úmluvy by partnerské, manželské a rodičovské vztahy v ČR měl posuzovat mocný nadnárodní orgán (GREVIO), ve kterém ČR nemá smluvně garantované zastoupení, a ve kterém mohou mít většinu státy se zcela jiným hodnotovým rámcem. A právě GREVIO dnes agresivně prosazuje uplatňování Istanbulské úmluvy pod záminkou ochrany žen ohrožených domácím násilím během koronavirové krize. V podobném duchu argumentuje také Evropský parlament, který vyzval své členy ‚zvýšit podporu obětem domácího násilí‘,“ upozorňuje Institut svobody a demokracie. Sdílíte tyto obavy?

Ne. Všechno to, co se ptáte, již upravují standardní zákony, a pokud se tyto věci dějí, znamená to, že je neumíme účinně uplatnit. Proč by to měla spasit nějaká další listina? Naprostý nesmysl. Je to jedna z věcí, kterým Istanbulská úmluva manipuluje veřejnost. Žádný papír ještě žádnou ženu ani děti neuchrání před týráním – to musí být v každé zemi funkční systém, který může existovat už za současných zákonů. Nepotřebujeme, aby nám něco dalšího říkalo, že týrat někoho jiného prostě nesmíme. To dávno víme, zákony to zakazují – takže se ptejme, proč se to tedy podle těch istanbulských věrozvěstů stále děje.   

Exministr Cyril Svoboda k výtkám vůči úmluvě uvedl: „Nevím, zda má Česká republika jít touto cestou, protože používané argumenty, totiž že to může vést k deformaci právní úpravy manželství, generové identity, rodiny, sňatků nebo sexuální orientace, smlouva neobsahuje.“ Co vy na to?

Istanbulská úmluva rozbije vše, co doposud uznáváme a přijímáme jako nám vlastní. Nemám například vůbec nic proti jinak orientovaným lidem, jejich jinakost respektuji, a mám mezi nimi i přátele. Ale tito lidé zase musí respektovat, že pro většinu Evropanů je klasická rodina táta, máma a děti, člověk je většinově heterosexuál, a máme dvě pohlaví, které dává příroda, ne naše volba. To, kdy a jak budu své děti seznamovat se sexualitou, musí být volba dané rodiny, ne příkazu jakékoliv úmluvy.

Zkrátka chceme upravovat něco, co nelze upravit tak, aby bylo plošně aplikováno, dokonce příkazem aplikováno. Ano, tvrdí se, že nic z toho údajně smlouva neobsahuje. Je to lež. Je tam všechno z toho. Jen se to snaží skrýt pod věci, které by ale upravovány být nemusely, protože už dávno upraveny jsou.    

Myslíte si, že problematika násilí páchaného na ženách je v našem právním řádu řešena dostatečným způsobem?

Ano. To, co občas selhává, je systém, jak za pomoci dobré úpravy daný problém i dobře řešit. Zákony máme až na výjimky dobré, ale často kulhá jejich použití. A další papíry a slova nic nezmění. Můžete stokrát dát do zákona, že krást se nemá, ale krást se bude. Je pak nutné dokázat účinně trestat, a to tak, aby si to příště zloději rozmysleli. Ale když je u nás věnováno právům vězňů často více pozornosti, než právům slušného člověka, není se čemu divit.   

V době koronavirové krize, případné karantény, ekonomické krize se dá předpokládat růst násilí různých forem obecně. Vidíte vy nějakou snahu ve společnosti těmto věcem předcházet nebo se vůbec ptát na skutečné důvody násilí?

Všechno má nějaké příčiny, všechno přináší své důsledky. Nehovořme jen o násilí jako takovém,  předcházet se dá řadě věcí. A neděláme to. Hlavně se nepřemýšlí na začátku, co to, co momentálně vymýšlíme, přinese v každodenní realitě, tedy na konci. Když se zavede prohibice, pokvete černý trh s alkoholem, a vznikne nám alkoholová mafie. Když zakážeme kasina, budou soukromé kluby, kde opět bude vládnout podsvětí. To obojí raději korigujme.

Když zvýšíme daně nad zdravý rozum, bude snaha páchat daňové úniky – naopak když budou daně rozumné, nikomu to nebude stát za to, a raději je v klidu odvede. Ekonomická krize vždy vede ke zvýšení trestné činnosti, proto je třeba ekonomické krizi předcházet – tedy když vyhlásíme karanténu, musí jít v ruku v ruce propracovaný systém zmírnění dopadů na nejslabší články… A hlavně – podpořit ty, co vytvářejí jinak sami hodnoty. Pořád mám pocit, že více si vydupe ten, kdo křičí, než ten, kdo celý život pracuje. To bychom měli umět začít odvážně oddělovat.

Debatuje se o možnosti jít k volbám u lidí, kteří jsou v karanténě. Ministerstvo vnitra připravilo čtyři alternativy pro možnost hlasování z karantény při říjnových krajských a senátních volbách. Jde o takzvané drive-in hlasování z automobilu ve speciálním volebním prostoru, zvláštní okrsky zřízené například v uzavřených domovech důchodců, možnost zmocnění zástupce pro provedení volby a výjezdní volební komise s přenosnou volební schránkou. Je to vhodné řešení?

Každé řešení, které hlasovat umožní, je vhodné. Svého volebního práva si velmi považuji, a kdyby mi bylo odňato, jen proto, že jsem v tzv. karanténě, bránila bych se.

Co říkáte na nově zpřísněná opatření v souvislosti s koronavirem, tedy omezení počtu osob na hromadných akcích a povinnost nošení roušek na vnitřních akcích nad 100 lidí a další opatření v regionech? Jak zvládáme epidemii?

Zatím, podle mého názoru, žádné epidemii nečelíme. To by ty počty sakra musely být jiné. Podle mého názoru by bylo třeba, aby sami lidi měli rozum, a pak by žádná podobná, dnes už velmi zmatečná až kocourkovsky překombinovaná, pravidla nemusela být. Proto mne i štve, že se tisíce lidí nahrnou na plovárny, a po nás potopa… Nepodceňuji nebezpečí, která nám hrozí, nemám problémy s rouškami, ale… Je tam ono ale, které nevylučuje, že se tato situace může někomu hodit.

Přijímám to tedy jako občan ostražitě, navíc si myslím, že se příliš nemyslí na ty dopady – sama mám vzdělávací centrum, na něhož opatření tvrdě dopadla. Rušili jsme mnoho akcí, což jsou ekonomické ztráty. Přesto musím platit zaměstnance a další náklady, příjmy nemám. Uvítala bych třeba roční odklad daní apod. Abychom se vzpamatovali. Ale ten empatický přístup zatím od státu nevidím. 

Adam Vojtěch spouští „regionální semafor“. Bude přínosem?

Pokusím se o humor. Zavádět v dnešní době uzavírek na všech komunikacích v republice další semafor je politická odvaha, ne-li sebevražda. Nicméně – vážně – to ukáže čas. Mně to spíše přijde, že tento semafor vznikl proto, aby se lidem trochu zacpala ústa. Nic víc. Ráda bych se pletla. Spíše bych uvítala, kdyby se stát více opřel o samosprávu, dal jí větší pravomoci a více se s ní radil. I bez semaforu, myšleno mírně ironicky, by to určitě prospělo naší zemi v této době víc. Státu zatím ještě nedošlo, že bez samosprávy by nezvládl v první vlně vůbec nic. Takže nerozumím tomu, že ji teď ignoruje, a „rozsvěcuje" mediální semafory. 

Jak si zatím stojí podle vás ministr zdravotnictví? Už několikrát zazněly výzvy k odstoupení…

To tu ještě nikomu nedošlo, že jméno ministra není vůbec důležité? Myslím tím to, že ministr zdravotnictví nic nerozhoduje, je jen tváří, která nám sděluje rozhodnutí jiných. Takže odstoupení či neodstoupení je úplně zbytečné téma.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Daniela Černá
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mafie z Kavčích hor? Drsná slova z Hradu, doplněná osobní zkušeností

17:17 Mafie z Kavčích hor? Drsná slova z Hradu, doplněná osobní zkušeností

ROZHOVOR Česká televize lidem vnucuje své názory a účelově manipuluje, říká pro ParlamentníListy.cz …