Slavíme 100 let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje. Je podle vás co slavit?
Se zájmem sleduji, že se mluví o výročí vzniku Československé republiky, ale je to zároveň konec nadvlády Vídně nad Prahou. To se už tolik neříká. Naši předkové se přece radovali ze dvou věcí najednou. Jednak že jsou nezávislí, že nebudou poslouchat Vídeň, sundávali orlice a instalovali lvíčky. Je pravda, že za těch sto let jsme o nezávislost přišli nejméně dvakrát. V obou případech to bylo snadné k rozeznání, protože ulicemi našich měst jely napřed německé a pak ruské tanky. Ale obojích tanků jsme se také zbavili, to je také důvod k radosti. A když se moc nemluví o tom, že jsme se zbavili Vídně, tak už vůbec se nemluví o tom, že Vídeň nám vládla na základě smlouvy, to znamená na základě pozvání Habsburků na český trůn. To nebyl výsledek bitvy, to bylo pozvání českými stavy, byla uzavřena dohoda, ta upravovala něco, co by se dnes nazývalo autonomií zemí Koruny české. A tahle dohoda nebyla ctěna, kvůli tomu vznikla třicetiletá válka, a když skončila, už jsme byli pod cizí nadvládoukvůli výsledku války. Na začátku byl papír. A mně to připadá zajímavé, protože dnes jsme ve fázi mezi roky 1526 a 1620, protože taky máme papír, jmenuje se to Lisabonská smlouva. A také jsme postupně zbavováni nezávislosti, taky se čím dál víc dovídáme, že o našich věcech nerozhodují čeští stavové jako kdysi naši předkové, čím dál víc je jasné, že naší zemi diktují bruselští. A to je strašně podobná situace té před pěti sty lety. Já bych viděl rád, kdyby se to při oslavách sta let republiky otevřeně říkalo. Ať se každý projeví, kam patří, ať se ukáže, že někdo vítá diktát Bruselu, protože na tom profituje. jako byli tací, i když jich nebylo moc, kteří vítali Hitlera nebo ruské tanky. A někdo bude říkat, že těch sto let nás zavazuje k tomu, abychom se tohoto diktátu začali zbavovat.
Byl jste řadu let ve vrcholné politice. Dovedete si představit, že byste odmítl zúčastnit se slavnostního ceremoniálu předání státních vyznamenání, navíc u příležitosti stého výročí vzniku naší republiky kvůli tomu, že prezident kádruje pozvané? Nebo byste šel, protože jde o oslavu státního svátku, letos dokonce stého výročí?
Fotogalerie: - Ceremoniál na Vítkově
Co říkáte tomu, že hlava státu si vybírá pozvané na slavnostní akt, a ani se tím netají, podle toho, jestli jsou jejími kritiky nebo příznivci? Nejde přece o soukromou oslavu, ale oficiální akci, na kterou v minulosti dostávali pozvánky všichni zákonodárci, ústavní činitelé a významné osobnosti. Miloš Zeman nezve účastníky na oslavu státního svátku přece jako osoba, ale jako prezident České republiky.
Vybírání pozvaných není nic jiného než projev zlého muže, to se nedá obhajovat. Oslava 100. výročí republiky má být oslava, které se účastní všichni, kdo v této zemi něco znamenají. A nemůže v tom hrát roli, jestli pan prezident má někoho rád nebo nerad. To se omluvit nedá.
Psali jsme:
Určité rozpaky ve veřejnosti vyvolávají i jména vyznamenaných. I když se i v minulosti objevovala kritika některých vyznamenaných, v případě současného prezidenta je to častěji než ve dvou předchozích případech. Překvapil vás také výběr vyznamenaných, jako je bývalá šéfka ERÚ Alena Vitásková, zpěvák Michal David, herec Jiří Krampol nebo novinářka Jana Lorencová?
Slovo výběr znamená, a je jedno, jestli výběr dělá jeden člověk nebo komise, že se v tom vždy objeví osobní preference. Někdo bude chtít ocenit slavnou tenistku a někdo jiný bude chtít ocenit slavného hokejistu jen proto, že jeden sport sledují víc. A lidé, kteří mají ty preference obráceně, si kladou otázku, proč ten a ne tamta. To je prostě částečně subjektivní. A v těch nominacích by neměly být nějaké do oči bijící, kdy jde jen o to, že je to kamarád. Normální proces je takový, že ti lidé musí být zasloužilí. Ale i těch zasloužilých je spousta. Pak můžete vypozorovat, že někteří jsou tomu, kdo vybírá, blíž a jiní dál a podle toho konečný výběr vypadá. Navíc to není nikdy stoprocentní, jde o to, jestli se to týká pěti procent, deseti procent nebo více procent vybraných. I v tom je vidět, jestli vybírající klade větší důraz na kritéria obecná nebo na kritéria vlastních vztahů k lidem. Takže bych se nad tím nijak nepozastavoval. Já to beru na vědomí, mohu mít jiné preference, ale musím se smířit s tím, že prezident si vybírá podle vlastní stupnice.
Lidé poukazují na to, že při výběru hraje roli v některých případech to, že nominovaní vyslovovali prezidentovi podporu nebo ho podpořili v prezidentské kampani. Máte také takový pocit?
Ano. Ale kdyby byl Miloš Zeman prozíravý člověk nad věcí, dával by si pozor, aby tam lidí tohoto typu nebylo moc. Prostě aby z toho tak nekoukalo, že to skoro vypadá, že u něj to kritérium blízkosti člověka je víc než všeobecná zasloužilost o stát. A pak vzniká problém, který dnes vidíme. Je to jako se vším, když je něčeho moc, je toho příliš, zkrátka když mezi nominovanými je víc lidí tohoto typu, u kterých je demonstrativně vidět, že se spíš zasloužili o Miloše Zemana než o stát, nelze se divit, že reakce jsou takové, jaké jsou. Jestli dominuje při výběru kritérium zásluhy o stát a tvoří osmdesát procent rozhodování a dvacet procent je tam osobních preferencí, tak je to v pořádku, tak to dělali a budou dělat všichni. Ale když to vypadá, že je tam víc toho zasloužilého o Miloše Zemana a méně toho zasloužilého o stát, pak už je to špatně. Je jasné, že v těch nominacích několik takových případů je, ale asi to není většinové.
Někteří nominanti, kteří se zasloužili hlavně o stát, vyznamenání od Miloše Zemana odmítají. Není to známka toho, že kvůli jednání prezidenta Miloše Zemana dochází k devalvaci státních vyznamenání i oslav státního svátku?
Ano, dochází. Nejen tím výběrem, nepozváním některých osobností, odmítáním účasti i nepřijímáním vyznamenání, to všechno je devalvace. To je špatné, o tom není pochyb. Ale tahle svatá válka mezi zemanovci a antizemanovci, ve které se pan prezident už zjevně vyžívá, je neštěstí pro tuhle zemi. Zasloužily se o to obě strany, bohužel nevidíme kroky od vítěze, tedy Miloše Zemana, který se prezidentem stal. Sdílím názor, že by bylo uctíváno, kdyby řekl, ať mne máte nebo nemáte rádi, jste významní představitelé tohoto státu, přijďte na oslavu, a kdyby někdo odmítal přijít nebo převzít ocenění, tak by se ten odér linul od nich. Ale k tomu bohužel prezident sílu nenašel. On si v tom ještě libuje, to je další problém.
Psali jsme:
Důvodů, proč někteří bojkotují ceremoniál na Hradě, je asi víc. Jedním z nich jsou neustálé útoky na jeho kritiky, ať už na poslance Miroslava Kalouska, rýpnutí do něj si neodpustil ani při obhajobě státního rozpočtu v jednacím sále Poslanecké sněmovny, nebo na novináře, na které se obrátil rádoby vtipem s pozváním na saúdskoarabské velvyslanectví. Je to podle vás vhodné ze strany prezidenta? Není to už za hranicí vkusu?
Samozřejmě je to za hranicí, prezident tím škodí sám sobě. Když svatá válka překročí určité meze, přibývá faulů. A tohle jsou fauly, ale on by nám mohl zase vyjmenovat fauly proti sobě. Je těžké dělat skóre, kdo udělal víc faulů. Tady už nerozhoduje rozum, ale emoce. Když jedna strana může, tak si do druhé kopne a už nepřemýšlí o tom, co tomu řeknou diváci.
Ale je přijatelné, aby přitom prezident používal vulgární výrazy, jako nedávno znovu při živém vysílání Českého rozhlasu?
To jsou všechno projevy mstícího se, sobeckého, zlého staříka. Nemá to zapotřebí, my to nemáme zapotřebí a stejně to tak je.
A nedehonestuje svým chováním Miloš Zeman i prezidentský úřad, který zastává? I v zahraničí, protože vtipy českého prezidenta související s brutální vraždou saúdskoarabského opozičního novináře na velvyslanectví Saúdské Arábie v Turecku a směřující na adresu českých žurnalistů se asi neobejdou ani bez pozornosti v zahraničí.
Slávu a úctu nám to nepřináší, to je asi jasné. Kdybyste tam mohla napsat, že hluboce vzdychám. Nic s tím ale nenaděláme. Za nejstrašnější považuji, jak hrozně si ten člověk škodí. Vůbec neměl zapotřebí to do takového stádia dovést. Když prezidentské volby vyhrál, ačkoli mu kdekdo okopával kotníky, mohl by a měl být nad věcí. A měl říci, podívejte se, co ti lidé, kteří usilovali o politickou podporu, všechno dělali, ale já se nad to povznáším, ať si klidně na oslavu svátku přijdou. A když je pozve a oni nepřijdou, je to jejich problém. Ale to se neděje. Jen vzdychám a lituji toho.
Není od prezidenta urážlivé chování, když některé senátory, například Jiřího Růžičku, který je dokonce jedním z kandidátů senátního klubu Starostů a nezávislých na předsedu horní komory, pozve jen na recepci, která se koná po slavnostním ceremoniálu ve Vladislavském sálu, s tím, že se na vyznamenávání může dívat na velkoplošné obrazovce v prostorách Pražského hradu?
Je zbytečné se v tom mazat, nic jiného než smrádek z toho nevydolujeme. Miloš Zeman jako prezident je pro mne dobrý prezident, Miloš Zeman jako člověk pro mne není dobrý člověk.
Disident a chartista John Bok prohlásil, že už se dnes nediví sociálním demokratům, kteří před lety zradili svého bývalého předsedu, když ho nevolili prezidentem a raději dali svůj hlas Václavu Klausovi. Podle něj věděli, co vy teď říkáte, že není dobrý člověk.
Na to vám řeknu ošklivou větičku. Jestli těm lidem byl Miloš Zeman dobrý k tomu, aby z nich udělal poslance a ministry, z bezvýznamných lidiček se jen díky jím vytvořené silné sociální demokracii stali významnými, tak si měli pamatovat, že to byl on, kdo je táhl vzhůru, a ať se jim líbil nebo nelíbil, on podpořil je, oni měli podpořit jeho. Když dodatečně zjistili, že jim ten, kdo je udělal, dost nevoní, a proto ho podrazili, tak to není podle mne vysvětlení a na jejich straně stát nebudu. Oni ho podle mne opravdu zradili, měli ho zvolit prezidentem. Já jsem samozřejmě rád, že ho nezvolili, protože jsme zvolili jiného a lepšího prezidenta, a tím byl Václav Klaus. Ale to není omluva pro tenhle podraz.
Takže kdyby se některý z poslanců, senátorů nebo ministrů za hnutí ANO postavil proti Andreji Babišovi, třeba kvůli jeho trestnímu stíhání, také byste to považoval za zradu, protože jsou tam všichni jen díky Andreji Babišovi?
Myslíte, že mezi nimi nejsou ti, kteří se chystají zachovat, jako se zachovali malí sociální demokraté vůči svému otci zakladateli? Já myslím, že to bude stejné. Rozdíl je jen v tom, že se to ještě nemohlo projevit. A když se ještě něco nemohlo projevit, záleží na tom, jestli vznikne situace, kdy se to bude moci projevit. To nevím, ale odvážím se tvrdit, že pokud vznikne situace, kdy se to může projevit, tak se to projeví. Třeba ne většinově, ale přinejmenším u části lidí určitě. Vděk má krátkou paměť.
autor: Libuše Frantová
