Jak američtí agenti vyrábějí teroristy jako na běžícím pásu. Advokát unesený v Libanonu výbušně hovoří o právu v USA

27.04.2017 12:00

ROZHOVOR Co se týká zneužívání práva, tak se USA opravdu nedají označit za civilizovaný stát. Odsouzených jsou kvůli policejním provokacím desítky, ne-li stovky. Sedí na samotkách v takzvaných supermax věznicích. Advokát Jan Švarc, kterého unesli v Libanonu, na případu Alího Fajáda, jehož nedávno propustil libanonský soud, demonstruje neokoloniální praktiky amerických zpravodajských služeb.

Jak američtí agenti vyrábějí teroristy jako na běžícím pásu. Advokát unesený v Libanonu výbušně hovoří o právu v USA
Foto: Archiv JŠ
Popisek: Advokát Jan Švarc
reklama

Proč byl Alí Fajád pro Američany tak důležitý?

To, proč ho skutečně chtěli, vůbec nesouvisí s obžalobou, kterou na něj podali. Obžaloba je směšná od začátku do konce. Nicméně o skutečném důvodu se můžeme jen dohadovat. Fajád působil na vysoké pozici ukrajinského ministerstva obrany, respektive státního podniku Ukrspecexport, který má monopol na veškerý vývoz zbraní ze země. Byl specialista na Střední východ, kde domlouval obchody mezi vládami jednotlivých suverénních států. Nešlo o žádné pofiderní překupníky či partyzány. Zbrojních obchodů tam Ukrajina dělala hodně.

Fajád neměl nikdy právo obchodní smlouvy podepisovat. Pouze obchody předjednával a pak podléhaly standardním schvalovacím procesům přes ukrajinskou vládu. Měl ale dobré znalosti o těchto obchodech, které byly z části utajovány, což mohlo Američany zajímat. Také participoval na obrovském zbrojním obchodu Iráku s Ruskem v roce 2013. Účastnil se přímo jednání v moskevském hotelu mezi předsedou irácké vlády a prezidentem Putinem a poté tlumočil jejich rozhovor i pro televizi Al-Džazíra. Těsně poté USA rozjely policejní provokaci proti němu.

Co to bylo za provokaci?

Mimo USA takové provokace dělají agenti Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami (DEA). Ostatně jde o velmi častou praxi. Kvůli nim byly dokonce do amerického federálního trestního zákoníku zavedeny nové skutkové podstaty, které se jmenují spiknutí za účelem... Třeba ze účelem dodání protiletadlových raket země-vzduch, za účelem zabití úředních osob USA a tak. Skutková podstata spočívá v pouhém projevení souhlasu. K úspěchu provokace tedy stačí oběť přilákat na nějaké jednání do hotelového pokoje, kde jsou nainstalované kamery a odposlechy. Tam se agenti prohlásí za teroristy s tím, že chtějí dodat zbraně. U Fajáda se prohlašovali za členy teroristické organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Oběť samozřejmě nikdy kvůli strachu o život neřekne, že nic nedodá a hned se obrátí na policii. Oběť s nimi jedná. Takové nahrávky stačí u soudu v USA k tomu, aby oběť odsoudil k vysokému trestu, či na doživotí.

Děje se to masivně po celém světě a odsouzených jsou kvůli podobným provokacím desítky, ne-li stovky. Sedí na samotkách v takzvaných supermax věznicích. Jedna je v Coloradu. Dá se říci, že desítky let nikoho nevidí.

Jak jste tedy bránil vydání Fajada do USA?

Poukázali jsme na policejní provokaci. To, za co odsuzují soudy v USA v podobných případech, v civilizovaném světě možné není. Myslím Evropu. Co se týká zneužívání práva, tak se USA opravdu nedají označit za civilizovaný stát. U nás na to existuje hromada judikatury Nejvyššího, Ústavního i Evropského soudu pro lidská práva. Důkaz, který byl získán za použití podobné policejní provokace, kdy by bez agenta k trestnému činu nedošlo, nelze použít. Když agent vstoupí do trestného činu, který už je v procesu, tak to je věc jiná.

Podobné postupy agentů USA jsou podle evropského práva jednoznačnou policejní provokací a je nemožné, aby za to byl na starém kontinentu někdo odsouzen. Sehnali jsme mnoho důkazů o tom, že USA takto často postupují. Dokonce některé univerzity a neziskové organizace zabývající se lidskými právy na to upozorňují. Třeba organizace Human Right Watch s Columbia Law School daly dohromady zprávu Iluze spravedlnosti, kde na to upozorňují. Z ní vyplývá, že až padesát procent všech osdouzených z teroristických trestných činů v USA je obětí policejních provokací a bez nátlaku agentů by nikdy k trestnému činu nedošlo. Dlouhodobě v obětech pěstují chuť nějaký takový trestný čin spáchat.

Pokud je to uvnitř USA, tak si vybírají oběti s menším IQ. Když je přesvědčí, dodají jim falešnou bombu, ještě je na místo činu dovezou a řeknou, kam to mají položit. V tu ránu se objeví hromada zakuklenců, zatknou je a večer se šéf Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) chvástá, jak zmařili teroristický útok. Nezmařili přitom vůbec nic. Jsou zdokumentované případy, kdy byla jejich oběť pod kladným vlivem rodiny a žádnou trestnou činnost páchat nechtěla. Pořád do ní agenti ryli, aby vliv rodiny potlačili. A dnes takový člověk sedí na doživotí v supermax věznici. Knihu o tom napsal například Trevor Aaronson z Kalifornské univerzity v Berkeley a její název by se dal přeložit „Továrna na teror: Jak si FBI vyrábí válku proti terorismu“.

Známé je Guantánamo, odkud se vždy po pár letech dostane víceméně nevinný člověk. A vy vlastně říkáte, že jsou podobná Guantánama i v USA?

Supermax věznice je horší než Guantánamo. Na Guantánamu sedí lidé, u nichž jsou určité indicie spolčení s teroristickými skupinami. Pravda, mohli být třeba jen ve špatnou dobu na špatném místě. Nicméně indicie u nich byly. Tady to je horší. FBI či DEA moc dobře vědí, že ti lidé žádný trestný čin spáchat nechtěli, přesto se po provokaci dostanou za mříže. A důvod? Marketing, aby se mohli chlubit, anebo ty lidi posléze vytěžují.

Osoby s nižší inteligencí si vybírají výhradně na území USA a dělá to FBI. Prostě provokace na své vlastní občany, ale je pravda, že skoro výhradně na ty s arabským původem. V zahraničí je to sofistikovanější a výhradně DEA se tam snaží dostat naopak důležité osoby. U nich mají USA zájem na informacích, anebo se chtějí pomstít. Vždyť přes Fajáda byly dodány zbraně do Iráku a Libye a to mohl být důvod, proč ho chtěli. Nicméně jejich důkazy se sesypaly jako domeček z písku.

Další směr obhajoby byl totiž ten, že Američané tvrdili, že mají jako stěžejní důkaz nahrávku rozhovoru ve Varšavě, kde se Fajád s agenty setkal. Nicméně se to událo bez vědomí polských úřadů a polská ústava ani nepovoluje souhlas k podobné provokaci agentům udělit. Není to možné, na což máme odborné posouzení polského práva renomované kanceláře z Varšavy. To jednoznačně říká, že byl důkaz pořízen v rozporu s polskou ústavou a právními předpisy.

Obchodníka Alího Fajáda asi z nízkého IQ podezřívat nebudeme. Nejspíš si byl vědom, že podobné provokaci bude vystaven. Proč se s pochybnými lidmi, které neznal, vůbec setkával?

Dopředu nebylo řečeno, o jaký obchod půjde. Jeden agent si dokonce odchytl Fajáda na dovolené s rodinou ve Francii v hotelu, kde do něj celý den hučel, že je třeba obchodovat. Fajád získal souhlas vedení Ukrspecexportu, protože jezdit na setkání a o zbraních jednat je jeho práce. Na schůzku do Varšavy jel s vědomím svého podniku. Pak se vrátil do Kyjeva a informoval o schůzce generálního ředitele Ukrspecexportu, který mu řekl, aby informoval libanonskou vojenskou zpravodajskou službu, protože mezi těmi provokatéry byli dva Libanonci. Hlavní se jmenuje Joseph Noon bytem v Paříži, který byl doma několikrát popotahován za drogy. Skvělý americký agent, ne?

Nezažil jste za dobu, kdy se o kauzu staráte, nějaké tlaky ze strany velvyslanectví USA v Praze?

Konkrétně na mě ne, ale pociťoval jsem, že soud byl někam tlačen. Když se soud takzvaně „utrhl ze řetězu“, tedy chtěl po Američanech doplňující vysvětlení, nikdy nic nosného nedostal. Třeba chtěl důkazy, že nešlo o policejní provokaci, načež Američané poslali prohlášení, že to nebyla policejní provokace. Jediný důkaz, co předložili, je čestné prohlášení agenta.

Nicméně se vlastně usvědčili sami, protože v prvních soudu dodaných materiálech byla celá akce popsána. Ostatně hned po schůzce ve Varšavě odletěl Fajád do Libanonu a tam dodal veškeré informace tamní vojenské rozvědce a obdržel další instrukce, jak s nimi má jednat. Tato rozvědka vše na můj popud odtajnila a dokumenty jsem dodal soudu. Kvůli větší důvěryhodnosti přišel soudu i přímo dopis z libanonského velvyslanectví, kde napsali, že byl Fajád agentem tamní vojenské rozvědky. To znamená, že Fajád nemohl mít v úmyslu dodávat někomu na zapřenou zbraně, když to nahlásil a dále se choval dle instrukcí. Rozvědka ho totiž pověřila, aby se pokusil další ze schůzek naplánovat do Libanonu, kde by byli zatčeni.

K tomu nedošlo a druhá schůzka se konala v Praze v Žitné ulici v hotelu Sheraton. Tam s velkou vervou vtrhli čeští těžkooděnci a všechny zatkli. Údajné teroristy z FARC, tedy agenty DEA, odvezla diplomatická limuzína přímo na americké velvyslanectví.

Jste členem ODS a asi nebudete amerikanofob. Když jste došel k takovému stupni zasvěcení, co si o tom všem myslíte?

Je to děsné. Jsem celý život pravičák, amerikanofil. Nicméně mám určitou inteligenci a nebudu kvůli tomu zavírat oči před jasnými fakty. Nikdo mě nemůže podezírat z náklonnosti k Rusku a nenávisti k USA. Když někdo dělá popsané věci, je to špatně. Jedno jestli USA, Rusko, Čína nebo třeba Mongolsko. Takové postupy jsou špatné a v právu nemají místo.

Do poslední chvíle jste bránil Fajádovu vydání do USA. Takže vaši únosci v Libanonu vlastně zhatili úřední postup, který byl na nejlepší cestě k vítězství. Nemám pravdu?

Těsně před tím jsme vyhráli vrchní soud, který nám dal za pravdu ohledně námitek k policejní provokaci a nebezpečí, že by mohl být klient v USA podroben nelidskému zacházení. Obhajoba dostala za pravdu a vše bylo vráceno soudu prvního stupně, aby si vyžádal doplňující informace od USA. Věděli jsme, že je USA neposkytnou. Myslím si, že by „vrchňák“ ze svého stanoviska neustoupil a Fajád by vydán nebyl. Nebyl by stíhán ani v Česku, protože žádný trestný čin nespáchal. Únos tedy zmařil náš úspěch, přestože byl městský soud ovlivňován.

Nepomyslel jste si něco o americkém neokolonialismu?

Trochu ano. Když jsem se ponořil do ostatních případů, tak jsem zjistil, že jich je opravdu hodně. Ono se o tom mezi odbornou veřejností ví. U nás byl několik let před Fajádem obdobný případ. Šlo o Libanonce se švédským občanstvím a jmenoval se Usám Kásir. Také nebyly důkazy, šlo jen o tvrzení agenta, že důkazy má.

Přitom mezi Československem a USA existuje mezistátní smlouva o vydávání zločinců z roku 1925 ještě podepsaná Masarykem. Je to platná a dobrá smlouva. V ní se (na rozdíl od smlouvy mezi Velkou Británií a USA) požaduje poskytnutí alespoň takového důkazu, který by u nás stačil k předvedení před soud. Nové smlouvy, které  USA uzavřely se svými vazaly, tohle již neobsahují. Když tedy Američané někoho chtějí, tak si o něj zažádají s tím, že je proti němu vedeno trestní řízení v USA, a třeba Anglie jim ho šupem vydá, aniž má důkazy. Nechali jsme udělat právní posouzení té smlouvy. Posouzení napsal šéf Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy profesor Jiří Jelínek. V něm naprosto jednoznačně vysvětluje smlouvu tak, že nestačí předložit tvrzení, že takový důkaz existuje, ale je třeba předložit přímo důkaz. A musí jít o důkaz, který by u nás postačil k vydání usnesení o sdělení obvinění.

Nechtěl jste po takovém obrovském snažení svým únoscům vlastně nafackovat?

No, chtěl. Byli to hloupí lidé. Někteří z nich byli náboženští fanatici, přikládali si Korán na čelo, a mezi nimi byl jediný celkem normální člověk. Vysvětlit jim něco ale bylo nemožné. Vezměte si tu absurditu, že unesli jediné lidi, kteří v česku Fajádovi pomáhali a k tomu unesli i jeho bratra.

Fajád byl v Libanonu nedávno propuštěn. Hovořil jste s ním pak?

Všehovšudy dvě minuty. Vyplynulo mi z toho, že má obavy, je hlídán a má doporučeno nekomunikovat.

Tím pádem je ale kauza Fajád vyřešena...

Ano a úspěšně, protože Fajád vydán nebyl. Klient případ vyhrál, protože není na doživotí v americkém vězení.

Nicméně pořád je v Česku dost pochybovačů, kteří si řeknou: „Od Fajáda dostal peníze, nechal se unést a ještě by mohl vysoudit dvacet milionů korun.“ Jak byste na to reagoval?

Podobné úvahy jsou dost legrační, protože Fajád posílal průběžně peníze, ale bylo jich míň, než jaké byly výdaje. Byli jsme však dohodnuti, že pak zaplatí jednorázově větší částku. V Libanonu pro mě byly v autě připraveny peníze nejen na obhajobu, ale i na tlumočníka, překlady a další odborné posudky. Třeba posouzení polského práva z Varšavy. Opravdu to nebyla levná záležitost. Ty peníze pak zmizely. Fakt jsme nevěděli, kdo ti únosci jsou. Po našem osvobození jsem do toho nechtěl rýpat, protože jsme byli rádi, že jsme venku. Potom nás totiž ještě tři dny držela libanonská kontrarozvědka. V Bejrútu jsem pak v cele předběžného zadržení z recese vyryl do zdi: „Servít je vůl!“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Komárek o Fridrichové: Ať si promítne, jak sama občas mluví o svých kolezích a řediteli ČT. Debil? Padají asi horší slova!

17:46 Komárek o Fridrichové: Ať si promítne, jak sama občas mluví o svých kolezích a řediteli ČT. Debil? Padají asi horší slova!

ROZHOVOR Koronavirus přesahuje schopnosti premiéra Andreje Babiše. Neví, co dělat, neumí reagovat, j…