Pane profesore, v hnutí, které protestuje proti vládě, došlo k rozkolu. Jedna frakce soudí, že je třeba pracovat s odborníky, druhá frakce artikuluje vlastní požadavky. Jak to celé vnímáte?

Lidové opoziční hnutí se teprve postupně formuje, a trpí proto dětskými nemocemi. Je složeno z lidí různého politického a ideologického zaměření, odlišného světonázoru či rozdílných zájmů a intelektuálního rozhledu. Nelze také vyloučit, že je částečně ovlivňováno státními bezpečnostními složkami, které se jej snaží zevnitř rozložit nebo diskreditovat. Nacházíme se v historicky jedinečné situaci a je obtížné na ni nalézt účinnou politickou odpověď opírající se o většinovou národní vůli. Na rozdíl od listopadu 1989 není dnešní protirežimní opozice řízena a podporována ze zahraničí, a to navzdory oficiální rétorice o „proruských silách“ či obecnému používání rasistického výrazu „ruští švábové“.

V roce 1989 se zde nalézal idealizovaný Západ jako civilizační vzor, do něhož bylo pokládáno za žádoucí se začlenit. I nyní se rodí nová světová geopolitická konstelace, nicméně mainstreamová média a vládní kruhy její existenci buď zatajují, nebo celý proces démonizují. V dějinách je klíčové načasování. Je důležité, až situace během několika měsíců nazraje, aby byla sjednocená opozice navzdory současným rozmíškám připravena k účinnému mocenskému vystoupení.