Tvarůžky na nervy
Po týdnu zbytečné sněmovny, o níž jsem vás informovala v minulém deníku, nás čeká další sněmovní týden. Co to znamená? Že se zase v týdnu vůbec nevyspíme a že je třeba obalit nervy. Díky Bohu za občasné víkendové a pondělní cesty do Olomouce, které mi s tím obalováním nervů na zbytek týdne pomáhají.
Pokud se nestavuji přímo v Lošticích, pak pravidelně navštěvuji Prodejnu olomouckých tvarůžků na Horním náměstí v Olomouci. Už jsem na to naučila i mou pravou ruku Šárku, která tam nakupuje lokální dobroty partnerovi a má si ho čím udobřit, když se až v noci vracíme domů. Zvykla jsem si tam nakupovat do zásoby vynikající tvarůžkové tyčinky, kterými pak „uplácím“ koaliční kolegy, když po nich potřebuju nějakou laskavost. (Tyčinky totiž můžeme pojídat na plénu, aniž by tam zapáchaly, jako klasické tvarůžky. I když musím říct, že občas jsem na opozici za ty obstrukce natolik naštvaná, že bych si tam nejraději vybalila právě tvarůžky. Ostatně, sedím hned naproti pultíku, třeba by to urychlilo jejich proslovy.
Aby to doma vonělo jako v cukrárně
Když je sněmovní plénum celý týden, nebo dokonce dva, jako například poslední dva týdny nyní, je to „pakárna“ i co se osobního života týče. Jakožto žena, která se zároveň alespoň trochu snaží starat o domácnost, docela trpím. Do práce vstávám většinou v šest ráno, ovšem domů se vracím mezi osmou večerní a půlnocí (v horších případech až k ránu). Vyprat prádlo, vyžehlit, vysát… to všechno je naprosto nemožné, protože nejenom, že bych budila sousedy, ale především bych takovou činností musela nahradit spánek. Takže děkuji Bohu za partnera, který to částečně odbyde za mě.
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
I ta ranní půlhodina, kterou se doma vychystávám, bývá docela zážitek. Když člověk dorazí v noci domů, nemá chuť si ani mýt hlavu, nebo snad žehlit oblečení na následující den. A tak to všechno doháním ráno a dělám takový hluk, že byste mě nejraději vypnuli, jako budík, ale na rozdíl od budíku, já se vypnout nedám. Občas v tom běhu shodím žehlicí prkno, jindy třeba rozbiju hrnek na kafe, nebo vysypu pánev i s připravovanou snídaní. Ovšem tentokrát se mi podařilo něco unikátního!
Rychle jsem potřebovala vyžehlit novou sukni, která mi den předtím přišla poštou. V žehličce však došla voda, a tak jsem běžela do kuchyně a na lince popadla první sklenici, která tam stála, nalila do ní vodu a šup šup do obýváku, přelít ji do žehličky. A zvesela si žehlím dál. Najednou cítím, že žehlička jaksi lepí, tak vyděšeně prohlížím sukni ze všech stran, kde že jsem jí spálila, a žehličku zespod, jestli na ní není přilepený kus hedvábí ze sukně. Nic. Divné, zkouším žehlit dál. Už to vůbec nejezdí a lepí jako blázen. Pořád tomu nemůžu přijít na kloub, až nakonec zkouším žehličku „otřít“ o potah na žehlicím prkně a světe div se - ono to barví! Kolem mě se line vůně jako v cukrárně. Co to má znamenat?
A pak to vidím! Do žehličky jsem omylem, namísto vody, nalila cukrový sirup, který si můj muž ráno nezapomněl vyndat z lednice, aby ho použil do jakéhosi sirupu, který se chystal vyrobit. A moje žehlička tak - zcela vážně - produkovala karamel. Sladký, dobrý, voňavý. Doma to vonělo ještě tři dny jako v cukrárně! A i když jsem se snažila žehličku dvě následující noci prolít a propařit vodou, nepodařilo se. Sukně i žehlička dosloužily a my máme doma zase vtipnou historku pro přátele.
Zbytečné přípravy do médií
To ráno jsem spěchala do sněmovny velmi brzy, protože jsem měla naplánován v Českém rozhlasu rozhovor „pro a proti“ se zelenou poslankyní od Pirátů. Jako téma mi Český rozhlas zadal volby v Maďarsku, v Itálii a ve Francii. Na Maďarsko jsem se připravovat nepotřebovala, o tom vím přeci docela dost zpaměti, říkala jsem si. Kvůli Itálii a Francii jsem celý den dohlédávala informace a obvolala všechny bývalé kolegy z Europarlamentu, abych se informovala o aktuální náladě a situaci v daných zemích. Těšilo mě, kolik jsem se toho dozvěděla, v duelu ovšem na témata vůbec nedošlo.
Ještě týž den jsem si šla postěžovat pár kamarádům novinářům, že mě tyhle přípravy fakt nebaví. Skoro pokaždé dostanete zadané téma rozhovoru, připravujete se na něj - když je to pro vás důležité, třeba celý den - a novinář se pak stejně zeptá na něco úplně jiného, nebo zůstane u jednoho tématu z pěti zadaných. Přátelé novináři mi odpověděli, že to je běžná praktika a mám si na to prostě zvyknout. Je pro ně důležité nás „na něčem nachytat“.
Člověka hned napadne: je to takto správně? Musí být opravdu politik tím, kdo ví všechno ke každému tématu? Nebo z toho vyjdu dobře, pokud prostě popravdě odpovím: „o tomto tématu jsme se vůbec bavit neměli, a tak na něj nejsem připravena“.
Jak vy byste na takovou odpověď u politika pohlíželi? Budu velmi ráda za váš názor v komentářích.
Výtka neúčasti u kulatého stolu, ke kterému mě nikdo nezval
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Anketa
A pak jsem překvapená, že událost v kalendáři nenacházím. Paní Šebelová mi na můj údiv odpovídá, že pozvánku poslali pouze na předsedy, mně nikoliv, i když samozřejmě dobře vědí, že jsem členkou výboru pro mediální záležitosti. „Aha, tak to se ke mně logicky nedostala. To je mi moc líto, ale já už tam mám zítra v téže dobu domluvenou důležitou schůzku s Ministerstvem průmyslu, kterou mám sjednanou několik týdnů.“ „To se nedá nic dělat, tak tam nebudete,“ lomí rukama paní Šebelová. odchází. Ptám se pak kolegy Klempíře, který by tam jako Ministr kultury měl jít, ovšem ten už má dlouho předem domluvenou pracovní cestu do Telče. Logicky. To tak u ministrů samozřejmě bývá.
Víc jsem se o to nezajímala, i když mi vrtalo až do noci hlavou, proč by někdo posílal pozvánku pouze na předsedy. Ve sněmovně se koná mnoho kulatých stolů, za dobu mého mandátu jich proběhla už snad stovka. Nejenom, že mi většinou přijde pozvánka několik týdnů předem, ale e-mail odchází úplně všem. Mnohdy nejen poslancům, ale také jejich asistentům, protože není možné po poslanci chtít, aby četl e-maily v reálném čase. (Obzvlášť ne v době zasedání sněmovny nebo ve výborovém týdnu.) Ale pokud pořádám kulatý stůl, který je pro mě natolik zásadní, že na něj zvu zástupce všech médií, a chci tam otevřeně jednat napříč stranami, pak mám přeci možnost obejít poslance osobně. Zvláště v době, kdy zasedáme ve sněmovně. Vidíme se tam celé dny, defacto sedíme vedle sebe, snídáme vedle sebe, stojíme jednu frontu na kávu, a ať chceme nebo ne, občas tam spolu také ponocujeme.
Když na mě tedy následující den „vyskočil“ post Víta Rakušana, s fotografií stolu, kde je jasně vidět cedulka „Motoristé sobě“ a u ní prázdná židle, a jeho vyčítavý tón, že „ti, kdož měli dorazit, samozřejmě nepřišli“, přiznám se, že mi nabíhá žíla na čele a zbytečně se rozčiluju.
V tu chvíli mi dochází ta zkušená manipulace! Plná sněmovna médií, všichni míří kamerami na opozici a ta si stěžuje, že jsme nedorazili a že se vyhýbáme médiím a nechceme s nimi mluvit. Komedie pro jejich voliče dostačující, na to, aby jim to sežrali, a naše možnost obrany nulová, krom vysvětlování médiím (které stojí za nimi), nebo na vlastních sítích.
Chvíli přemýšlím, že bych to příště udělala stejně. Vyhlásit kulatý stůl na nějaké palčivé téma, poslat e-mail pouze Rakušanovi a večer před tím se jít ujistit u někoho ze STANu, zda vážně nedorazí, když se doteď neozval (a když mu předseda pozvánku nepřeposlal).
Ale pak mi vždycky dojde, že tohle nemám zapotřebí. Na rozdíl od nich, já jsem totiž opravdu demokrat, a nepotřebuji to dokazovat manipulací.
Hanami - svátek rozkvetlých sakur
O víkendu si jdu spravit náladu na Svátek rozkvetlých sakur - Hanami. Festival inspirovaný japonskou tradicí, který pořádá můj kamarád Jakub Zeman.
Ani davy lidí mě neodrazují: jím japonský rýžový koláček moči, prohlížím nože, katany i kimona a užívám si představení bojových umění na pódiu. A říkám si, že obzvlášť v Poslanecké sněmovně platí japonské přísloví a měla bych se jimi řídit. Například: „Jestliže se problém dá vyřešit, pak znepokojovat se kvůli němu nedává žádný smysl; jestliže se vyřešit nedá, pak znepokojovat se kvůli němu nedává žádný užitek.“ Jinak se ta moje „rozčílená žíla“ na čele vyboulí tak, že už nikdy nezmizí.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Máte rádi Gabrielu Sedláčkovou?
