Který předseda parlamentní strany si vede nejlépe? (Neptáme se, kterého máte nejraději. Ale KTERÝ SI VEDE NEJLÉPE)Anketa
Po ostrých bojích přišla ukrajinská armáda o doněcké letiště, ale nebojuje se zdaleka jen tam. Přestože Porošenko ukazuje nové nablýskané tanky, ukrajinská armáda podle odhadů funguje už jen z posledních rezerv, objevují se informace, že separatisté dostávají významnou pomoc z Ruska (techniku i nové síly) a že autentičtí separatisté jsou cvičeni v ruské Rostovské oblasti. K tomu je možné registrovat i zmínky o konfliktech mezi samotnými separatisty. Můžete rozebrat tyto jednotlivé body? Čemu z toho věřit?
Takže popořádku: Bez masivní ekonomické a přímo vojenské pomoci Západu Ukrajina tuto válku skutečně dlouho vést nemůže a dost se divím, že se snaží zvítězit na válečném poli. Široká ruská vojenská pomoc separatistům jak technikou, tak vojáky pro mě není "objevující se informace“, ale nepopíratelný fakt. Stejně jako ruský výcvik východoukrajinských separatistů, ať už je to kdekoli. Pokud jde o konflikty uvnitř separatistických sil, není na nich nic divného – to se v podobných nesourodých spolcích běžně stává. Nejznámější je asi konflikt mezi separatisty a kozáky v Luhanské oblasti, kde kozáci údajně kontrolují celá města. Zajímavé je, že kozáci tvrdí, že nejvyšší posty v tzv. Luhanské lidové republice byly obsazeny podvodně a Igor Plotnickij je dokonce označován za "židáka“.
A do jaké míry máme vidět naději na změnu po středečním nočním jednání ministrů zahraničí Ruska, Ukrajiny, Francie a Německa v Berlíně? Dohoda sice existuje, ale bude snaha z obou stran ji naplnit v praxi? Která ze stran vůbec podle vás obecně dosud více nenaplňovala dohody? Vzájemně se obviňují Ukrajinci i Rusové z téhož…
K dodržování minských dohod musí být obapolná vůle, a ta tu rozhodně není. To je největší problém. Pískat, kdo si začínal v porušování příměří víc, se dost dobře nedá – na to nemáme dost informaci, a závidím tomu, kdo je má, pokud někdo takový vůbec existuje.
Velvyslankyně USA při OSN Samantha Powerová označila poslední Putinův mírový plán k řešení krize na Ukrajině jako okupační, sloužící k udržení území pod kontrolou separatistů. Jak to vnímáte? A co říci k časté argumentaci západních politiků, že by s Ruskem jednali, ale ono nemá zájem a proto musí sankce trvat?
Cítím to stejně jako paní Powerová a je to jeden z důvodů, proč se znepřátelené strany zatím nedokázaly smířit. Paní Powerová na posledním jednání RB OSN také řekla, že "Putin jednou rukou mává olivovou ratolestí a druhou řídí své těžké zbraně". Jistě uznáte, že s takovým člověkem se jedná těžko. To je koneckonců důvod, proč Angela Merkelová zatím nehodlá cestovat do kazašské Astany.
Fotogalerie: - Rusko včera, dnes a zítra
Pokračuje válka nervů, EU po setkání ministrů zahraničí v podstatě řekla, že jí je jedno, když bude mít s Ruskem napjaté vztahy, a český ministr Lubomír Zaorálek prohlásil, že musíme být připraveni na to, že s Ruskou federací nebudeme spolupracovat vůbec. Do jaké míry jde o jednotný postoj celé EU? Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová by volila měkčí postup. A co postoje jednotlivých zemí a politiků? Někteří říkají, že větší hrozbou je Islámský stát, nikoli Rusko, s kterým chtějí spolupracovat. Je s dnešní optikou reálné, že nebudou dále prodlouženy sankce?
Kdesi jsem minulý týden četl výrok jednoho ruského intelektuála, který prohlásil, že nebýt sankcí, ruské tanky už by byly v Oděse. To je naprosto přesné a vypovídá to o tom, jak jsou sankce účinné, a to dřív, než se očekávalo. Že Evropa v této otázce uvnitř jednotná není, mi připadá přirozené – pro Evropu je těžké jednoznačně se dohodnout skoro na čemkoli. Navenek ale základní postoje jednotné jsou a sankce budou pokračovat. Pokud jde o Islámský stát, je to hlavně hrozba pro trochu jiný region a třeba ve mně osobně budí rusko-ukrajinský konflikt strach daleko větší.
Klesající ceny ropy ubližují i Spojeným státům, a coby nátlakové opatření to využívají arabské státy. Jaký vývoj očekáváte v cenách ropy, které jsou i významným bezpečnostním faktorem?
Před pár lety jsem do jakéhosi článku napsal, že ceny ropy pod 100 dolarů za barel neklesnou zřejmě už nikdy (ostatně na to Rusko také dlouho spoléhalo) – a vidíte. Takže prognózy tohoto druhu už nečiním. Pokud jde o USA, pád cen ropy je pro mě jasnou zbraní OPEC proti americkému břidličnému byznysu. Že to zasáhlo tak citelně i Rusko, to je Arabům zřejmě jedno, protože podstatnější je pro ně souboj s americkou, kanadskou a další případnou břidličnou konkurencí.
Hlava ruské diplomacie Sergej Lavrov oznámil, že rozhodně nehodlají házet ručník do ringu a nebudou ustupovat. Při trvání sankcí, které nepochybně ruskou ekonomiku a život běžných Rusů poškozují, a pokud ceny ropy neporostou, může ale vůbec Rusko své postoje v nejbližších letech udržet?
Rusové jsou historicky známi svou mimořádnou odolností i v mimořádně obtížných podmínkách. Uvidíme, zda ji osvědčí i tentokrát. Přece jen už je dnes v největší zemi světa značný segment lidí, kteří čistě hmotně mají co ztratit…
Co si myslíte o kauze paní Michalákové, které Norsko odebralo děti?Anketa
Podle Dmitrije Medveděva by ruská ekonomika neměla být postavena na prodeji ropy, ale na podnikatelském umu. Je ale možné takovým způsobem ekonomiku Ruské federace přetvořit? Nezačínají pouze Rusům dlouhé a těžké časy?
Dmitrij Medveděv určitě ví, o čem mluví. Hned to ale udělat nejde, protože Rusko dlouhá léta žilo do značné míry jen z vývozu energetických surovin a tím ztratilo i elán pro nějaký technologický pokrok. To se mu teď mstí.
Neustále se mluví o nutnosti reforem, přeměně státní správy, likvidaci korupce a podobně. Jen sám Putin to zmiňoval v řadě svých minulých projevů. Co z toho je však možné už zaznamenat? Jinými slovy, dějí se už nějaké procesy, které by měly nejen dlouhodobě Rusku pomoci, ale také udržet celonárodní podporu prezidentu Putinovi?
Já nic takového necítím. Zatím se v zemi jen prohlubuje autoritářství – a to je cesta do pekel. Podpora pro Vladimira Vladimiroviče je dána výhradně ruským vlastenectvím, které ale má v tomto specifickém případě podobu velkoruského šovinismu. Dokud Rusové sami nepochopí, že by z jakýchsi dosti marných supervelmocenských ambic měli slevit, zřejmě budou Putina podporovat dál. Tím spíš, že ve většině případů mají (do značné míry oprávněný) pocit, že demokratické pořádky Gorbačova a Jelcina je jen ožebračily. Ale to je záležitost pro mnohem důkladnější zamyšlení.
Ministr Lavrov mluvil také o "integraci integrací“, tedy blízké spolupráci EU s Eurasijskou unií. Jak pevná ta eurasijská spolupráce bude? Jak širokou síť dalších kontaktů je Rusko schopno vybudovat? Mohou nalákat třeba Egypt nebo Turecko?
Velkou ranou pro Eurasijskou unii a její soudržnost je jasný ruský expanzionismus, jímž se nutně musí cítit ohroženy i takové země jako Kazachstán či Bělorusko. Širší spolupráce s EU jistě možná je, ale jedině za předpokladu, že Rusko bude v podobných vztazích opět fungovat jako normální stát a ne jako frustrovaný samolibec, který si myslí, že mu zbytek světa nepřiznává jeho skutečnou váhu, a tak se toho domáhá ocelovou pěstí.
Psali jsme:
Dá se říci, že díky rozšiřování Eurasijského svazu vzniká jakási protiamerická koalice? A lze v příštích letech uvažovat o něčem podobném, co nadnesl Lavrov, tedy realistické úvahy na téma "integrace integrací“?
Vznik protiamerické koalice v čele s Ruskem nevidím. A "intergace integrací“? To by byla úvaha příliš předčasná, ale zásadně tu platí totéž, co jsem právě řekl.
George Soros nabádá Spojené státy k ekonomické podpoře Ukrajiny, což by znamenalo desítky miliard dolarů a zbrojní pomoc. Co je reálně uskutečnitelné a na co si budou muset nechat Ukrajinci zajít chuť?
Já to vnímám tak, že nejen USA, ale Západ vůbec mají za povinnost Ukrajině pomoci, když už ji chtějí mezi sebe. Vzpomeňte si, co se před deseti lety stalo po Oranžové revoluci. V té sice Západ tehdejším protijanukovyčovským silám pomohl politicky zvítězit, ale pak Ukrajinu víceméně nechal ekonomicky na holičkách. Jak to dopadlo, vidíme dnes.
Může si ukrajinská vláda vůbec dlouhodobě (a jak nyní říkají zprávy z Donbasu, konflikt rozhodně neutichá) udržet přízeň nebo dokonce občanskou poslušnost svých obyvatel i při započtení toho, že byla zahájena další vlna částečné mobilizace mužů až do věku šedesáti let?
Myslím si, že odpor vůči válce bude vzrůstat na celé Ukrajině. Stále větší počet jejích obyvatel si totiž bude oprávněně myslet, že je to jen maření lidských životů a plýtvání prostředky, jichž je zoufalý nedostatek, a to v podmínkách, kdy se vojensky zvítězit nedá a kdy je třeba spoléhat hlavně na diplomacii.
Kdo je Libor Dvořák (* 1948)
Novinář, komentátor Českého rozhlasu a překladatel z ruštiny (překládal například díla Čechova nebo Bulgakova). Dlouhodobě se zaměřuje na oblast Ruska a přilehlého postsovětského prostoru. Po roce 1989 řídil Lidové nakladatelství Praha, pracoval jako redaktor ve Východoevropské informační agentuře, České televizi nebo Rádiu Alfa. Od roku 2005 pracuje pro Český rozhlas 6. Na Filozofické fakultě UK vystudoval filozofii a ruštinu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
