Jaké jsou vaše dojmy z průběhu prezidentských voleb v USA? Kdo byl váš favorit, a proč?
Mé dojmy z letošních amerických voleb jsou poněkud překvapivé. Jednak se více než kdy jindy projevily slabiny komplikovaného amerického volebního systému, a zejména se ukázalo, že Spojené státy nejsou ani zdaleka takovým etalonem demokracie, jak nám je roky prezentováno. Naopak, volby doprovázejí podezření z podvodů a soudní procesy v míře v civilizované Evropě nebývalé.
Svého vlastního favorita jsem v těchto amerických volbách snad ani neměl. Trump mně připadal někdy svým chováním jako arogantní hulvát, který neví, co se sluší. Na druhou stranu, přes některé přehmaty v mezinárodní politice, zejména na začátku jeho prvního období, na mne zapůsobil v poslední době, když dokázal omezit americkou vojenskou přítomnost v zahraničí, a podivuhodné úspěchy má také ve své středovýchodní politice. Nyní, po čtyřech letech v úřadu je také zřejmé, co od něj lze, a co nelze očekávat.
Joe Biden je naproti tomu velkou neznámou. Známe doposud jen jeho proklamace, nikoli reálné činy. Některé obavy však lze mít již nyní z vlivu, které na něj bude mít levicové křídlo v Demokratické straně reprezentované jeho designovanou viceprezidentkou Kamalou Harissovou. Podpora stoupenců ultralevicového demokrata Bernieho Sanderse ve volební kampani může ještě přijít Joea Bidena draho.
Dosavadní prezident Donald Trump odmítá uznat výsledky voleb, hlasy se přepočítávají, Trumpův tým podává žaloby. Je to v Americe takovým způsobem vůbec poprvé, překvapilo vás jeho chování?
Myslím, že to určitě není poprvé, kdy se americké volby dostávají k soudu, ale je to nejspíše poprvé, kdy se jeden z kandidátů odvolává na masové falšování výsledků voleb. Rétorika Donalda Trumpa mne ani příliš nepřekvapila. S výsledkem ve svůj prospěch přes různé nepřející průzkumy napevno počítal a pravděpodobně by, nebýt nezvládnuté pandemie koronaviru, také uspěl.
Nechce si také připustit, že by se mohl zařadit po bok těch několika málo dosavadních amerických prezidentů, kterým se nepodařilo svůj mandát obhájit. Demokraté se ale také nikdy nesmířili s porážkou Hillary Clintonové v minulých volbách. Získali na svou stranu média a ta, až na výjimky, fakticky vedla proti Donaldu Trumpovi kampaň od okamžiku, kdy nastoupil do úřadu. To je pro bojovníka typu Donalda Trumpa nepřijatelné, a proto je připraven bojovat až do konce, bez ohledu na následky.
Velmi se diskutuje o tom, jak média ohlašují novým prezidentem Joea Bidena, s tím, že to ale ještě není jisté. Jak to vidíte vy? Biden získal většinu volitelů, zvolen ještě nebyl, možná přijdou na řadu soudy. Změní něco výsledek?
Nemyslím si ale, že by americké soudy bez přímých důkazů dokázaly výsledek voleb zásadně změnit. A pokud skutečně došlo k rozsáhlým machinacím s hlasy voličů, demokraté jistě nasadí všechny síly, aby nebyly prošetřeny. Mají k tomu, díky médiím a americkému archaickému systému voleb, nejrůznější prostředky. Ale na druhou stranu v Americe je, jak se nyní zdá, možné opravdu všechno.
Jak tedy podrobněji hodnotíte čtyři roky Trumpa v křesle prezidenta?
Ze začátku působil, podle mého, Donald Trump ve svém úřadu skutečně jako slon v porcelánu. Vymezil se okamžitě negativně nejen proti tradičním rivalům Spojených států jako Rusko a Čína, tak například i proti svým evropským spojencům. Postupně se mu ale stále více dařilo jak na mezinárodní, tak i na vnitřní americké scéně; přesto, že to americká i další světová média většinou zcela ignorovala.
Tak například podpořil americký krakovaný plyn a snížil tak zásadně závislost Spojených států na uhlí nebo se vymezil razantně vůči íránskému nukleárnímu programu. A jak už bylo řečeno, největší úspěch zaznamenal na Středním východě, kde dosáhl uznání Izraele několika arabskými státy.
Přijde s Bidenem změna v přístupu USA k vojenským aktivitám v zahraničí? Po 46 letech byl Donald Trump jediným americkým prezidentem, který nezačal žádnou válku; bude tomu tak i nadále?
To opravdu nevím, ale pokud půjde Biden ve šlépějích svých demokratických předchůdců, tak asi těžko. Stačí si jenom vzpomenout například na válku v Jugoslávii, a kdo tehdy nechal bombardovat Bělehrad...
A změní se s Bidenovým nástupem postoj k Evropské unii? Ať už jde o ekologii, obchody a podobně?
Myslím si, že na úrovni rétoriky bude mít Biden k představitelům Evropské unie určitě blíž než Trump. Jaké budou jeho skutky, to se teprve uvidí. Nemyslím si například, že by polevil na rozdíl od Trumpa v tlaku na Unii, potažmo na evropské členské státy Severoatlantické aliance, aby zvětšily svůj díl na financování společné obrany. To se týká především Německa, které je na jedné straně největším evropským exportérem do Spojených států s brutálním obchodním přebytkem, ale na zbrojení dává podstatné méně než některé mnohem chudší státy.
Projev Donalda Trumpa přerušila většina státních televizí s tím, že lže a šíří dezinformace. Je takový postup médií v pořádku?
Není. Podle mého se jednalo o brutální cenzuru.
Jak si podle vás v informování veřejnosti o amerických volbách vedla česká média?
Česká média prakticky jako jeden muž držela palce demokratům a Joeu Bidenovi. V případě některých redaktorů veřejnoprávních médií někdy až do té míry, že to vypadalo, že případné Trumpovo vítězství snad ani nepřežijí. To mělo za následek značně neobjektivní zpravodajství z americké volební kampaně a české veřejnosti dalo hodně práce, pokud se chtěla dobrat pravdy.
Boje v Náhorním Karabachu mezi Armény a Ázerbájdžánci ukončila až dohoda u ruského stolu. Ruští vojáci budou dohlížet na dodržování míru, a teď pravděpodobně i turečtí. Pro Armény konflikt nedopadl dobře, přišli o velkou část zmíněného území a obyvatelé prchají z oblasti. Někdo to přirovnává k Sudetům… je takové srovnání namístě?
Náhorní Karabach je oblast, o kterou se dlouhodobě zajímám. Současný konflikt mezi Ázerbájdžánci a Armény, který trvá již více než 30 let, má hluboké kořeny ve 30. letech dvacátého století. Tehdy Stalin v roce 1936 vtělil Náhorní Karabach, enklávu, ve které žili křesťanští Arméni více než tisíc let, do sovětského Ázerbájdžánu. V Náhorním Karabachu se tak nacházejí mnohé z nejstarších památek arménské historie. Nelze proto očekávat, že by se jich Arméni byli ochotni někdy vzdát stejně tak, jako se ani Srbové nikdy nevzdají svých kořenů v Kosovu. Na druhou stranu, Ázerbájdžánci odvozují svůj legitimní nárok na suverenitu nad tímto územím od Ázerbájdžánské SSR na základě stejného principu, jako si Ukrajina nárokuje suverenitu nad Krymem.
A k tomu srovnání se Sudety? Je tomu, bohužel, tak, jenže v poněkud opačném gardu. Arméni dnes sklízejí trpké ovoce nedávné historie. V první polovině 90. let, mezi roky 1988-1994, totiž také hořely v Náhorním Karabachu domy, ale své domovy tam tenkrát muselo opustit více než 750 tisíc Ázerbájdžánců. Arménie tehdy – vedle jednostranného vyhlášení nezávislé Náhorně-karabašské republiky – obsadila vojensky dalších dvacet procent ázerbájdžánského území coby takzvaný ochranný kordón. Nyní se karta obrátila, a z oblasti utíkají Arméni, přestože jim ázerbájdžánské autority slibují ochranu. Není se co divit; nevraživost mezi oběma etniky má velmi dlouhou historii a na krvavé události staré pouhých třicet let také ještě nikdo nezapomněl.
Na místě docházelo k zabíjení civilistů. Považujete reakci světa, Evropy i České republiky k tamnímu dění za dostatečnou? Bylo by vhodné se do situace nějak vměšovat? Lze nějak pomoci?
Svět na konflikt v Karabachu prakticky nereagoval. Západ měl dost vlastních starostí s koronavirem, respektive s americkými volbami, a zmohl se jenom na pár planých frází. Turecko podpořilo své islámské bratry a rozšířilo svůj vliv na Kavkaz.
Rusko potvrdilo svoji roli protektora na jižním Kavkazu. Podařilo se mu dohodnout mír a prosadilo své takzvané mírotvorce do nárazníkové zóny mezi zbytkový Náhorní Karabach a navrácená ázerbájdžánská území. Muselo přitom hodně lavírovat. Má sice v Arménii vojenskou základnu a arménsko-ruskou dohodu o vzájemné ochraně území, Karabach však za své území nepovažují ani sami Arméni, nemohlo proto zasáhnout. A rozházet si to nechtělo ani s nepoměrně bohatším a kvůli ropě strategickým Ázerbájdžánem. Celkovým vítězem konfliktu je tak, kvůli absolutní pasivitě Západu, Putin, který potvrdil klíčovou roli Ruska v regionu.
Víte o tom, že v Náhorním Karabachu střílejí české zbraně? Co vy na to?
A také americké, ruské, turecké a izraelské... Jaký je v tom rozdíl, čí kulka zabije?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
