Jan Bubeník, mladý hrdina listopadu '89: Cítím hanbu, že nadbíháme Rusku. Máme se mnohonásobně lépe. Když potkám Marka Bendu...

11.11.2014 8:20 | Zprávy

25 LET OD LISTOPADU ´89. Bývalý studentský aktivista z dob sametové revoluce, někdejší nejmladší poslanec Národního shromáždění, podnikatel Jan Bubeník v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vzpomíná na okamžiky, kdy spolu s dalšími studenty měnil dějiny Československa. „A najednou jsem měl pocit svobody a pravdy. Je to pochopitelně spojené s tím, že moje generace měla strašné štěstí, že jsme tentokrát vyhráli,“ prohlásil o době, kdy se mu, jak sám říká, otvíral svět.

Jan Bubeník, mladý hrdina listopadu '89: Cítím hanbu, že nadbíháme Rusku. Máme se mnohonásobně lépe. Když potkám Marka Bendu...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Bubeník

Jak hodnotíte čtvrtstoletí, které uběhlo od listopadu ´89?

Uteklo to daleko rychleji, než jsme všichni předpokládali. Myslím, že jsme urazili neuvěřitelný kus cesty, jsme zpátky v civilizované Evropě a ve světě, jsme naprosto zapojeni do globální ekonomiky. To, že některé věci nejsou dotažené, je určitým způsobem ještě daň za totalitu. Myslím, že to pořád v nás je.

Vy jste byl v roce 1989 studentem...

Byl jsem ve čtvrtém ročníku na medicíně.

Tehdy jste se zapojil do politiky, byl jste za Občanské fórum kooptován do tehdejšího Národního shromáždění, kde jste se podílel na vyšetřování policejního zásahu 17. listopadu na Národní třídě. Ale není vám líto, že jste kvůli té hektické době nedodělal lékařskou fakultu?

Já jsem dělal volební kampaň i v prvních svobodných volbách, s Jiřím Dienstbierem starším jsme několikrát objeli celé západní Čechy, byl jsem znovu zvolen poslancem. Pak jsem si v létě půjčil nějaké peníze a odjel jsem se do Ameriky učit anglicky. Ten geografický odstup a pohled do zralé společnosti, kde to nevřelo změnami, byla jedna z nejlepších věcí, která se mi mohla stát. Uvědomil jsem si, že mi je jen dvaadvacet let a že vlastně o životě vím tak strašně málo, že by bylo zcela absurdní ostatním říkat, jak mají žít, a regulovat jejich život tím, že budu někde v parlamentu dělat zákony. Dospěl jsem k názoru, že bych měl nejdřív čerpat nějakou zkušenost a něčím být. Ještě z Los Angeles jsem napsal rezignační dopis a odešel jsem koncem léta 1990 do politického důchodu. Myslím, že jsem měl víc štěstí než rozumu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Libuše Frantová

Já tomu vašemu komentáři úplně nerozumím

Píšete v něm, že Ukrajinci v zástupné válce USA proti Rusku obětovali statisíce mužů a ztratili budoucnost země. Myslíte, že Ukrajinci měli nějak na výběr, když je Rusko napadlo? Co jiného mohou dělat, než se bránit? Neztratili by budoucnost země, právě, kdyby se nebránili? A ještě, co bychom teda p...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
style="min-height:300px;"> reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Osa zla“? Komu vadil šáh a nyní vadí i ajatolláhové

18:52 „Osa zla“? Komu vadil šáh a nyní vadí i ajatolláhové

Proč se nesmí nechat Írán na pokoji? Československo a především jaderné strojírenství z plzeňské ško…