V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Plánované rozmístění čtyř praporů NATO v Pobaltí je dvousečný krok. Na jedné straně by měl vést k uklidnění států, které v širším regionu s Ruskou federací sousedí, na druhé straně však vyostřuje situaci a zvyšuje riziko otevřeného konfliktu. Velmi dobře situaci hodnotil institut Stratfor, zvaný stínová CIA, který poukázal na to, že největší vliv na průběh a závěry summitu NATO měly země, jež členy Aliance nejsou – Ukrajina a Gruzie. Mají totiž za sebou zkušenosti s prohranou válkou s Ruskou federací, takže touží po odvetě. Moskva proto bude počítat s nejhorším možným scénářem budoucí konfrontace, takže její reakce (například rozmístění raket) Pobaltí a Polsko vyděsí. Proto budou požadovat posílení rotujících jednotek a „velké válce“ záhy budeme blíže, než jsme si kdy mysleli.

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž, tedy riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Taliban, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých ,,segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

V boji proti mezinárodnímu terorismu je Rusko přirozeným spojencem EU, částečně i USA. S ohledem na zvýšený výskyt zamrzlých i horkých konfliktů na hranicích našeho malého kontinentu, potřebujeme koordinovat své kroky s Moskvou zejména tam, kde existuje společný zájem. Tedy na Blízkém východě a v severní Africe. Sýrie ukázala, že v boji proti tzv. Islámskému státu se bez spolupráce s Ruskem neobejdeme.

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak vposledku povede k rozšiřování vlivu ‚eurasijské integrace‘, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?