Základní otázka: Potřebujeme vůbec nějaké vojenské letouny? Nedá se to, co dělají, nahradit nějak jinak?

„Nemáme ani zaoceánských přístavů, ani zaoceánských lodí. Vzduch je naše moře!“ Tato slova, mylně připisovaná Tomáši Masarykovi, pronesl v roce 1929 při nástupu do funkce Jan Bervida, nový šéf odboru civilního letectví.

Z tohoto pohledu jsou odpovědi na první i druhou otázku jednoznačné. Ano, ČR jako suverénní stát potřebuje vlastní vojenské letouny, stejně jako potřebuje armádu, jejíž nedílnou součástí je i vojenské letectvo. A ne, vojenské letouny nelze z mnoha různých důvodů nijak nahradit. Zejména u vnitrozemského státu s velmi hustým leteckým provozem, jakým je ČR, mají vojenská letadla, obrana vzdušného prostoru a jeho vojenské využití stejný význam, jaký mají válečné lodě, vojenské námořnictvo a ochrana námořních dopravních cest pro státy, jejichž hranice tvoří mořské pobřeží.

Zákon 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, v Hlavě III Úkoly ozbrojených sil, § 9, odstavec 1 jednoznačně stanovuje: „Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.“ Aby armáda mohla plnit tento úkol, je povinna disponovat také schopností chránit suverenitu vzdušného prostoru ČR jak v míru, tak v případě války. Ve smyslu znění článku 3 Severoatlantické smlouvy by měla být schopna zabránit jeho využití k napadení území ČR i území našich spojenců. Vzdušný prostor je totiž plnohodnotnou součástí suverénního státního území a jeho používání cizími letadly by mělo být možné jen se souhlasem územního suveréna.