Jaké počáteční kroky staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa jste ocenil?

„Ocenit“ je zvláštní slovo: naznačuje přisouzení hodnoty, ale také pochvalu, uznání. Zůstaňme, alespoň prozatím, u onoho právního významu. Asi nejdůležitější je razance, záběr na široké frontě. Zdá se, že Donald Trump přichází do Bílého domu poučen. Svědčí o tom hromada prezidentských dekretů připravených k podpisu, byť z nich zatím není zřejmé, jak si představuje zásadní reformu federální správy – což byl původně manifestovaný záměr představovaný jako útok na „washingtonskou bažinu“ či proti „deep state“. Pozoruhodný je i výběr klíčových ministrů, kde je patrný důraz na novou generaci politiků, kteří se nezašpinili na vrcholu mocenské pyramidy, a je tedy pravděpodobné, že nejsou napojeni na onen deep state.

Ukazuje se, alespoň pro první dny, že zaměření na posilování prezidentských pravomocí, které očekávali někteří analytici, se naplňuje. Novým rysem je aktivní snaha nalézt ve světě, zvláště v Evropě, nejen vazaly, ale ideové spojence, což více než naznačil výběr pozvaných hostů na inauguraci, který rozhodně nectil diplomatický protokol.

Zdá se také, že Donald Trump nepřichází do Bílého domu jen poučen, ale také nezměněn. Je zde stále, jak říkají někteří političtí psychologové, ono „gigantické ego“, navíc posílené skutečně pozoruhodným úspěchem v podobě návratu do prezidentské funkce po čtyřech letech mimořádně tvrdého zápasu. A po přežití atentátů, které Trumpa přivedly dokonce k výrokům o božím vyvolení. Stále je tu onen tvrdý, „developerský“ styl politiky, který nevidí rozdíl mezi volební kampaní a vládnutím, mezi vnitřní a zahraniční politikou.