Stojí Evropa před dvojí volbou – buď rezignovat na své humanistické hodnoty, nebo se rozplynout v přílivu imigrantů?

Z otázky cítím jistou bezvýchodnost. Vidím ale určitou cestu. Mohu uvést případ ze Sicílie, který je ukázkou toho, jak lze k problému přistupovat. Jedna advokátka z Palerma líčila, že dokud ležela péče o migranty jen na národním státu, bylo vše strašně nelidské a nefungovalo to. U nezletilých dětí se stát nezajímal ani o to, jak se jmenují. Přiděloval jim jen čísla a tiše doufal, že třeba někam zmizí a skončí potřeba se o ně starat. Zmíněná žena se proto rozhodla, že si jedno z těch dětí vezme domů a postará se o ně. Na základě tohoto příkladu se rozvinula aktivita na přijímání nezletilých uprchlíků a dnes je na Sicílii několik farností, jejichž rodiny se staly pěstouny asi sedmi set dětí - migrantů.

Co takový přístup znamená pro mladé imigranty?