Bude koncem roku 2017 Andrej Babiš ještě v politice?Anketa
Nedá mi to se hned v úvodu nezeptat, jak jste přišla k vašemu prostřednímu jménu Teska? Co znamená? Nezažíváte s ním někdy kuriózní situace?
Jméno Teska jsem získala v říjnu 2009. Je to příjmení manžela, se kterým jsem studovala na Právnické fakultě UK v Praze a po 13 letech „dobývání“ jsme se vzali. Je pravdou, že kuriózní situace zažívám. Někteří lidé si myslí, že mám něco společného s obchodním řetězcem, případně, že je to moje křestní jméno a oslovují mě „Tesko“.
Advokacie je spíše záležitostí, kde lidem do smíchu moc není – jde v ní o spory a většinou vážné věci. Podobné to je i se zdravotnictvím. Vy jste tyto dvě oblasti propojila. Proč? Šla jste si za tím cílem dlouhodobě nebo vás tam životní cesty a praxe postupně dovedly?
Po ukončení právnické fakulty v roce 1999 jsem nastoupila na Ministerstvo zdravotnictví, kde jsem se blíže seznámila se zdravotnickým právem. Velmi mne tato oblast zaujala. Po téměř osmi letech na ministerstvu, během nichž se vystřídalo devět ministrů, jsem se rozhodla odejít a dále působit v advokacii. Logicky jsem se specializovala na zdravotnické právo. Od roku 2008 jsem odbornou asistentkou Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK. Zdravotnickému právu se tedy věnuji dohromady 15 let.
Působíte nyní jako náměstkyně ministra Němečka. Oba jste sociální demokraté, ve funkci jste vystřídala Martina Plíška, který byl zástupcem TOP 09. Nedal vám někdo v okolí třeba jen nepřímo najevo, že mohlo jít o změnu v rámci stranictví? Pokud ano, byla jste na to připravena a dokážete vysvětlit, proč k této změně došlo? V politice se totiž hledají mnohdy důvody k boji za vším…
Nikdo mi nic takového nenaznačoval. Panem ministrem Němečkem jsem byla oslovena ke spolupráci po jeho jmenování do funkce. To, že sociální demokracie má rezort zdravotnictví ve své gesci, je výsledkem parlamentních voleb a koaličních dohod. Kolegu Martina Plíška z TOP 09 znám ještě z ministerských jednání v době, kdy jsem na Ministerstvu zdravotnictví působila jako ředitelka legislativně právního odboru. Musím říci, že ačkoli máme jiné politické názory, na řadě řešení odborných otázek se shodneme.
Ostatně, když se čtenář zadívá na váš profil na stránkách Politika, píší vám tam zejména muži, že jste konečně nová tvář v ČSSD, která vypadá k světu. Někteří vám ale vyčítají, že jste ke vstupu do politiky nevolila tu správnou stranu. V čem je vám ČSSD blízká a proč vás neláká jiná strana?
ČSSD je tradiční strana, která se nebojí změn a otevřené diskuze, což se ukázalo i při posledním referendu. Její program je mi blízký zejména snahou o spravedlivý, rovný a solidární přístup, který je v oblastech zdravotnictví, školství a sociální politiky velmi důležitý.
Na svém současném postu to nebudete mít lehké, lehké to nemají ani ženy v české politice. Nedávný mezinárodní průzkum zařadil ČR ve vnímání a uplatňování rovnoprávnosti žen a mužů v politice a veřejném životě na 78. místo ve světě. Umístili jsme se tak až například za Panamou... Proč máme v tomto ohledu podle vás tak špatné výsledky? Vnímáte je i vy sama, osobně?
Já osobně to tak nevnímám. Asi mám osobně i dost štěstí, z okolí znám totiž spousty žen, které se nemohou realizovat kvůli nemožnosti skloubení rodiny a práce. Sama jako matka vím, jak je to složité, a že bez ochoty a pomoci blízkých to skutečně nejde. Nicméně sociální demokracie v této oblasti vyslala po stranickém referendu jasný signál o významu zastoupení žen ve veřejném životě.
Bála byste se vstoupit do nejvyšších pater politiky?
Já se bojím jenom nemoci u svých blízkých.
Sociální demokraté jsou součástí koalice, ale dost často se se svými partnery dostávají do poměrně zásadních sporů. Jeden z nich se rozhořel kolem poplatků ve zdravotnictví. Jak na jejich (ne)placení nahlížíte vy osobně?
Poplatky (s výjimkou poplatku za pohotovost) neměly od svého zavedení kýžený regulační charakter a dle mého názoru byly administrativně zatěžující jak pro pacienty, tak pro lékaře. Navíc v některých případech omezovaly přístup ke zdravotní péči. V tomto smyslu rozhodl i Ústavní soud, když zrušil stokorunový poplatek spojený s hospitalizací pacienta. Ohledně případného koaličního sporu musím říci, že jako právník ctím dohody a řídím se latinským obratem pacta sunt servanda, tj. smlouvy se mají dodržovat.
Již před několika lety upozorňoval váš stranický kolega a ředitel nemocnice v Motole Miloslav Ludvík na to, že v posledních letech každoročně stoupají počty žalob pacientů na nemocnici i lékaře. Můžete to potvrdit?
Ze statistiky Ministerstva zdravotnictví vyplývá, že počet stížností skutečně stoupá. Je to spojeno s větší znalostí a povědomím pacientů o svých právech, a také tím, že se lidé postupně učí být ve vztahu k lékařům rovnocennými partnery. Pacienti se dnes častěji ptají a svá práva si hájí.
Zaznělo tehdy také to, že ten počet narůstá proto, že to je dobrý byznys pro advokáty, souhlasíte? Jelikož jste po nástupu do své funkce mluvila o tom, že by se měla zlepšovat situace o právním povědomí pacientů, nemůže být ale nakonec výsledkem raketový nárůst počtu žalob na nemocnice a lékaře tím, co bude ve finále brzdit jejich práci?
Většina zdravotních zařízení poskytuje péči na velmi dobré úrovni, takže počet žalob snad nebude stoupat „raketově“. Mimochodem, vzdávám hold všem zdravotníkům, kteří dokáží poskytovat špičkovou péči a zároveň ještě zvládat náročnou administrativu. Zdravotnictví, i když je podfinancováno, zůstává na dobré úrovni. Mělo by být v zájmu nás všech, aby kvalitně fungovalo na všech úrovních.
Pro vás, jako právničku, muselo být zcela jistě zajímavé sledovat vývoj kolem kauzy Diag Human. Nyní se zdá, že je snad konečně u konce, ovšem interpretace konečného rozhodnutí se, alespoň podle médií, rozcházejí. Prozradíte tedy – je to naše vítězství, nebo prohra?
Ano, bylo to zajímavé. Rozhodci nyní přistoupili k zastavení rozhodčího řízení, v tomto smyslu to je v rámci naší jurisdikce vítězství. Nicméně, obávám se, že spory v zahraničí nekončí a společnost Diag Human se bude nadále dovolávat vykonatelnosti rozhodčího nálezu z roku 2008.
Psali jsme:
Nevím, do jaké míry budou spadat do vaší kompetence i takové záležitosti, které se v souvislosti se zdravím občanů ve společnosti objevují. Jaký názor máte například na to, že by se měla na lékařských fakultách vyučovat celostní medicína? Domníváte se, že by měl v naší republice i přibývat počet lékařů, kteří by s touto medicínou pracovali?
V současné době jsou studenti lékařských fakult mnohem více seznamováni s určitými alternativami „klasické“ medicíny, jako jsou například akupunktura, čínská medicína. Je na každém lékaři, zda svoji praxi rozšíří či doplní o další postupy a přístupy.
Význam celostní medicíny nelze opomíjet. Rozhodně však nemůže „klasickou“ medicínu nahradit. Nedomnívám, že se bude zásadně měnit výuka na lékařských fakultách, co se diagnostiky a léčby nemocí týká. Ovšem obor psychosomatika, se kterou je spojena i celostní medicína, byl zaveden vyhláškou č. 286/2013 Sb., s účinností od 2. 10. 2013 a v současné době probíhají diskuze spojené se schválením vzdělávacího programu tohoto nástavbového oboru.
Psali jsme:
Určitě jste zaznamenala rostoucí trend u mnohých rodičů, kteří odmítají své děti očkovat. Samozřejmě vzniká tam riziko, že nemoci, které jsme považovali za vymýcené, opět přijdou na scénu. Ovšem rodiny, které žijí alternativním způsobem života, trvají na tom, že očkování může přinést i negativní změny pro dětský organismus – takže se pak podobné spory řeší i u soudů. Myslíte si, že by v tomto ohledu mohlo dojít třeba v budoucnu i k nějaké legislativní změně, která by případně nekriminalizovala rodiče, pokud se rozhodnou děti neočkovat?
Dle slov Johna Stuarta Milla svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Každý jedinec má jistě právo na svůj způsob života, byť alternativní, avšak pouze do té míry, pokud nezasahuje do práv a integrity ostatních jedinců. Pojem alternativní je velmi široký a může obsahovat jak neškodné léčebné postupy, tak postupy hraniční či nezákonné.
Česká očkovací schémata a očkovací kalendáře byly vždy ve světě vysoce hodnoceny. Jsou velmi dobře propracovány. Jejich narušení může vést k šíření nebezpečných chorob, které se u nás již nevyskytovaly. Očkováním se v ČR podařilo eliminovat výskyt dětské přenosné obrny (z 670 případů na 49 nebo po zavedení v roce 1952). Obdobně u záškrtu se snížil po zavedení očkování počet případů z 9000 na 310.
Odmítání povinného očkování malých dětí vidím nejen jako problém medicínský, ale i právní. Jakým právem rodič rozhoduje za dítě, které o sobě ve věku několika měsíců rozhodnout nemůže? Co když rozhodnutí rodiče bude mít fatální následky? Já své dítě očkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
