Podle údajů zveřejněných tento týden Eurostatem má ČR čtvrté nejzdravější veřejné finance v EU, když se jí veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu podařilo snížit na úroveň 32,7 procenta. Jak tento výsledek hodnotit ve světle toho, že Česko v minulém roce vykázalo přebytek veřejných financí, zatímco ostatní země Visegrádské čtyřky skončily ve schodku, ale na druhou stranu země V4 zaznamenaly rychlejší ekonomický růst než Česká republika?
Víte, ono to je takové vítězství jednookého mezi slepými. Zaprvé není to tak, že by se České republice na poli veřejných financí tolik dařilo; je to tak, že veřejné finance jsou v ostatních zemích katastrofální. Za všechny musím jmenovat Řecko, které se drží při životě jenom kvůli permanentnímu umělému dýchání poskytovanému od Evropské centrální banky, dále Itálie a také Francie. Vysloveně dobře je na tom, pokud jde o trend, jen Německo.
Zadruhé on ten přebytek českých veřejných financí dosažený loni je v jistém slova smyslu víceméně fiktivní. Jednak byl dosažen kvůli rozpuštění řady rezervních položek „na horší časy“, jednak se v podstatě jednalo o přesun části hospodaření z letošního na loňský rok. Abych to řekla hodně jednoduše a srozumitelně, opticky na papíře jsme dosáhli přebytku za cenu toho, že o to horší hospodaření je letos. A o tom už máme důkazy, to není nějaká fikce.
Už totiž byl zveřejněn výsledek státního rozpočtu za první kvartál. Skončil schodkem ve výši 9,2 miliardy korun. To je nevětší deficit za první kvartál od roku 2012! A to přitom rok 2012 byl dost ekonomicky problémový, bojovali jsme proti cyklické recesi. Takže odtud je vidět, že nemáme být na co hrdí.
ODS na mimořádné schůzi požadovala, aby Sněmovna uložila vládě předložit do 30. června plán, principy a termíny daňové reformy, ke stejnému datu pak plán, principy a termíny důchodové reformy. A aby toho nebylo málo, tak i plán a termíny pro snížení byrokracie o 10 procent do konce roku 2020 a o dalších 10 procent do konce roku 2021. Lze něco z toho reálně splnit, nebo jde jen o politické plácání do větru?
Nemyslím, že by jakákoliv daňová nebo dokonce (!) důchodová reforma byla naplánovatelná do 30. června letošního roku. A co víc, ani si nemyslím, že by bylo účelné k tomu vládu nutit. V podstatě natvrdo řečeno: Čím míň toho vlády v posledních deseti letech dělají, tím míň toho zkazí… Myslím, že je to jen takové píárové prohlášení.
Psali jsme:
Od předsedy lidovců Marka Výborného na mimořádné schůzi zaznělo, že Babišův kabinet, ač vládne v době hospodářského růstu, žene zemi do deficitu. Pokud mu lze dát za pravdu, tak čím konkrétně?
To je naprostá pravda, to jsem vlastně potvrdila už v úvodní odpovědi. Akorát že na poplach měly politické strany ve Sněmovně bít před rokem nebo před půl rokem, nejlépe při schvalování rozpočtu, teď už je samozřejmě pozdě, když je rozpočet schválen. Víte, že jsem na tomto místě už loni neustále opakovala, že česká ekonomika zpomaluje. A že se tomu má hospodářská politika vlády i ČNB zavčasu přizpůsobit. Nestalo se tak ani z jedné strany. Teď už je příliš pozdě to napravit.
Důkaz? Tak například: Aktivita českých průmyslových podniků v březnu klesala čtvrtým měsícem v řadě a spadla na nejnižší úroveň od prosince 2012. Jen pro zajímavost: v posledním kvartále 2012 klesala ekonomika o 1,4 procenta. To jsou dost nepříjemná data. Je to jen náhoda, že se nám pořád opakuje ten problémový rok 2012? Takový vývoj bylo možné předvídat, indicie tu byly. Ale vláda se tvářila, jako že nic. A teď máme nesmyslný rozpočet ušitý na úplně jiný hospodářský růst.
Mgr. Marek Výborný
Do roku 2015 si zaměstnanci vydělali v průměru víc ve firmách než ve státních službách. V tom roce ale průměrný plat přesáhl o 134 korun průměrnou mzdu. Od té doby se rozdíl prohlubuje. V roce 2016 činil 534 korun, předloni 1039 a loni už 2116 korun. V minulém roce si pracovník ve státních a veřejných službách polepšil o 10,8 procenta a měl průměrně 35 400 korun hrubého měsíčně, ve firmách dostával v průměru o 2100 korun méně a mzda se mu zvedla o 7,7 procenta. O čem vývoj výdělků u zaměstnanců placených státem a na druhé straně soukromníky vypovídá?
Jednoduše řečeno: rostoucí počet státních zaměstnanců pronásobený rychleji rostoucími příjmy státních zaměstnanců než v soukromé sféře je důkazem stále většího rozpínání veřejného sektoru na úkor sektoru soukromého. Zkrátka menší počet soukromých zaměstnanců a podnikatelů musí živit víc a víc dražších a dražších státních zaměstnanců. Každému musí být jasné, že to má své hranice únosnosti.
Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který v Číně vede 60člennou podnikatelskou delegaci doprovázející prezidenta republiky Miloše Zemana na jeho pracovní cestě, podepsal memorandum s Bank of China, které tuzemským podnikatelům v příštích čtyřech letech umožní čerpat 1,5 až 2 miliardy dolarů na financování investičních projektů a rozvoj česko-čínského obchodu. Čínský trh tvoří jen asi procento na celkovém vývozu z České republiky, proto je podle šéfa Hospodářské komory zřejmé, že Čína pro české firmy představuje jednu z nejperspektivnějších destinací. Může něco takového jako zmíněné memorandum výrazně povzbudit vzájemný obchod mezi oběma zeměmi?
Já jsem v tomhle ohledu skeptická. Čínské firmy jsou už dost emancipované na to, aby dokázaly navazovat zahraniční obchod bez nějakých politických proklamací. Jistě, jsou země, kde to bez politické podpory nejde, ale Čína mezi ně nepatří. Vždyť vzpomeňme slavně-neslavnou akci našeho prezidenta, která měla přinést čínské miliardy do české ekonomiky, a jak to dopadlo. Popravdě, my jsme pro Čínu naprosto nezajímavý a miniaturní trh. Osobně si nemyslím, že by Čína pro nás byla zajímavým trhem. Podle mne české firmy jsou tradičně víc orientovány na geograficky bližší oblasti.
Z knihovny v jedné z veřejných škol v Barceloně se rozhodli vyřadit na 200 pohádek, protože jsou údajně příliš sexistické. Mezi vyřazenými knihami se objevila Červená karkulka nebo Šípková Růženka. Blanka Knotková Čapková z Katedry genderových studií Univerzity Karlovy navrhuje, aby se nevyhovující knížky přímo nezakazovaly, ale aby jim, například ve školách, předcházela určitá předmluva učitele. Bylo by vhodné dětem vysvětlovat kontext pohádek takovým způsobem? A co vůbec s knihami – nejen pohádkovými – které prý škodlivě informují o postavení žen a mužů? Zničit, spálit, zakázat? Nebo postačí je opatřit doprovodným vysvětlujícím textem?
Tak zaprvé – pomýlené je už vůbec jen to počáteční tvrzení, že pohádky „škodlivě informují o postavení žen a mužů“. Prostě žena byla v historii žena, muž byl v historii muž, pohádka je historický fantazijní příběh vycházející z toho, že před pěti sty lety si fakt na nějaké mezi-gendery nehráli. Je to stejně tragikomické jako točit filmové pověsti o Robinovi Hoodovi nebo o Perseovi a obsazovat je černými herci. Už vidím, jak by třeba takového Mugabeho nebo Nelsona Mandelu mohl hrát blonďák s nordickými rysy! Zákazem knih začíná jakákoliv totalita, stejně tak jako začíná snahou o vymývání mozků malých dětí. Je mi ze zakazování pohádek vážně blivno.
Něco vám řeknu. Jestli aktivisté v genderových studiích navrhují, aby pohádkám předcházela politicky korektní předmluva učitele, tak já přijala přesně opačný postoj: Když se s dětmi učím do školy a procházíme jejich aktuální učebnice dějepisu, angličtiny a podobně, čas od času cítím velmi silnou potřebu dát jim k textu „politicky nekorektní předmluvu rodiče“, aby zůstali nohama v realitě. Aby nezblbly.
Obhájila jste prvenství v anketě Bloger roku MF Dnes dílem možná i proto, že si troufáte jít svými názory často proti hlavnímu proudu. Vybavíte si, na které z témat jste měla nejvíce souhlasných a naopak na které nejvíce odmítavých reakcí?
Popravdě… to si asi přesně nevzpomenu. Ale intuitivně mám dojem, že hodně velký ohlas měl článek „Pravda o penzijních fondech, kterou nechcete slyšet“ – lidé samozřejmě hodně reagují, jakmile jde o jejich vlastní peníze. A v tomhle článku jsem vysvětlovala mnohé mýty kolem údajné výhodnosti spoření v penzijních fondech. Tenhle článek měl hodně souhlasných reakcí.
Naopak pokud jde o nesouhlasné reakce, vybavuje se mi zrovna z nedávné doby článek „Černá díra neziskovek“ o škodlivosti dotací pro politické aktivistické neziskovky. Jak se dalo čekat, tady se velká část potrefených dost rozzuřeně ozvala.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
