Nový ministr financí Andrej Babiš včera uvedl, že neměl „dobré“ informace o tom, jak stát a potažmo Česká národní banka (ČNB) funguje, ale naznačil, že stát nemá žádné „cash flow“ a to se musí dle něj napravit. Jak podle vás může Babiš „cash flow“ státu napravit? Lze vůbec v tomto směru něco dělat?
Neustálé opakování rádoby manažerských mouder jen možná zakrývá nepřipravenost předsedy ANO na úkol, který ho po jmenování do vládních funkcí čeká. Zřejmě stále nechápe, jak odlišné věci jej oproti situaci v jeho miliardářském impériu čekají. Zaznívají-li takováto slova od ministra financí a místopředsedy vlády pro hospodářské otázky, pak je to na pováženou. Jak je možné, že neměl informace o tom, jak to, co chce „manažersky řídit“, vůbec funguje? A proč tedy vůbec kandidoval a šel do vlády?
Slova o cash flow jsou také jaksi mimo realitu. Samozřejmě, že správci státních účtů řídí toky na těchto účtech. Tuší pan Babiš jak sofistikované je například řízení státního dluhu? A spouštěný projekt státní pokladny že umožňuje mít informace k řízení „cash flow“ v celé státní správě? Doufám, že až se vrátí z Bratislavy od svého soudu, tak už mu podřízení připraví nějaké podklady k tomu, jak je stát s řízeným cash flow na tom konkrétně.
Právě peníze uložené na účtech ČNB ale Andreji Babišovi leží v hlavě zřejmě nadmíru. Nedávno se tomu v České televizi podivil, jak je možné, že stát má na účtech České národní banky 350 miliard a není schopen s těmi penězi disponovat, a následně pak k tomu načrtl tu myšlenku, že by se tyto peníze mohly použít na „zalepení“ státního dluhu. Mohly by se vůbec tyto peníze takto použít?
Chápu, že pan Babiš je už dlouho ze školy a že se věnoval jiným věcem, ale určitě si něco musí pamatovat o funkci rezerv centrální banky. Takové rezervy mají centrální banky všude na světě - jen se liší rozsahem a strukturou. Takže by si měl přečíst zákon o ČNB a ujasnit si věcně, co správa takových rezerv obnáší. Ale možná to nechá na svých poradcích a náměstcích a ti mu vysvětlí, že lepit státní dluhy z rezerv banky opravdu není spásná myšlenka a ani zázračné řešení, které ho zbaví břemene odpovědět například na otázku daní...
Kdyby chtěl kvalifikovaně sám vstupovat do těchto věcí, pak ministr financí může ze zákona docházet do ČNB podobně jako zástupci ČNB do vlády. Tímto způsobem může probíhat koordinace mezi exekutivou a měnovou autoritou, tedy centrální bankou, která evidentně v poslední době příliš nefungovala a je pro makroekonomický rámec hospodářské politiky země vážná.
A co finance, které se podle Babiše „válí“ ve státních firmách, tedy v Lesích ČR, nebo Budvaru? „Budeme chtít ty peníze, které leží na účtech státních firem. Pokud Lesy ČR přispěly na kvazi dobrého deficitu rozpočtu ve výši šest miliard, tak já určitě budu chtít všechny peníze od Lesů ČR,“ zmínil k tomu nedávno Babiš. Jaké možnosti má v této oblasti ministr financí?
Která z těchto stran je vám sympatická? (Výběr nových a menších stran kandidujících do EP)Anketa
Navíc si tento nový ministr financí stále stojí na svých slovech: „Stát řídit jako firmu.“ Jde to ale vůbec?
Chtěl bych věřit, že tyto výroky nejsou z neznalosti, ale jde jen o zkratkovitý populismus zneužívající náladu nechuti k politice. Je ale jasné, že stát nelze řídit jako Agrofert. Stát není firma, kde má vlastník kompetenci každého, kdo se mu nelíbí, vyhodit na ulici. Stát nepracuje pro soukromý zisk, ale poskytuje veřejnou službu. Redukovat stát na tvrdý kalkul diktovaný vůdcem, tak tím pak opouštíme demokracii. Jistě by měl stát některé provozní činnosti umět lépe technicky zvládat - tam lze některé zkušenosti z firemního sektoru použít. To je ale jen zlomek.
Člen vlády není ani provozní technik, ani dráb vrchnosti. Pokud by to takhle někdo chápal, tak je to - s odpuštěním - kolosální kravina. Je dobré, když je ministr odborník, ale nemůže nebýt politik. Odborník, který je nad zájmy, je iluze. Naopak politicky nekontrolovaný odborník může být větší riziko a pokud takzvaní experti nemají odpověď na základní politické otázky, pak je to na pováženou. A píárové řeči pak také brzy vyvanou.
Včera prezident Miloš Zeman konečně po třech měsících jmenoval novou vládu, která vzešla z mimořádných voleb. Co lze od této vlády čekat?
Formálně vznikla centristická vláda, ve které má levostředová ČSSD osm křesel a podnikatelská pravice Babiše s lidoveckou křesťanskou stranou křesel devět. Tmelem této vlády je především dohoda o křeslech, rozhodně se nedá mluvit o změně doleva. O obsahu jejich vládnutí ovšem zatím můžeme hádat jenom z neslaně nemastného koaličního kompromisu, odsouvajícího podstatné problémy stranou, slibující mnohé, ale nezajišťující nic. Koaliční smlouva tady skutečně nemá jasný koncepční azimut: Levicové požadavky ČSSD totiž tlumí podnikatelská pravice v čele s ambiciózním Andrejem Babišem, který už nyní působí dojmem stínového premiéra.
Až tvorba rozpočtu na rok 2015 ukáže, jak vážná je neochota jít do více jak symbolické daňové progrese. A supertéma osudu vydávání majetku církvím zase naráží na vládní angažmá lidovců... Lze tak vytušit, že se z koaliční smlouvy do programového prohlášení dostane jen pár dílčích řešení - tedy snad - která ale mohou konvenovat i levicové opozici. Problémem ovšem je, že ČSSD v zaujetí vládních křesel za cenu jakéhokoliv ústupku ponese politické náklady a navíc ji může ještě k tomu oslabovat tlak od politických partnerů, pravicové opozice, ale i z Hradu.
Už včera jste k tomu v rozhovoru pro Českou televizi řekl, že Sobotkova vláda „bude cloumána vnitřními rozpory a tlakem Hradu a posouvána kompromisy doprava“. Můžete tuto myšlenku ještě trochu rozvést?
Většina 111 hlasů se zdá být pohodlná, ale vláda Petra Nečase, i když měla přece dokonce 118 křesel, tak také nakonec nevydržela. Proto lze zde už nyní mluvit o vládě dočasně odložených sporů, která vznikla jen díky velkým ústupkům a bude skutečně cloumána vnitřními rozpory i tlakem z Pražského hradu. Koneckonců ani prezident se netají tím, že má apetit vstupovat do dění ve „Strakovce“ při každé vhodné příležitosti. To bylo zřejmé už z epizody s „prezidentskou“ vládou. V čem ale nová koalice necouvla, byl tlak z Hradu na jména ministrů. Nakonec všichni museli absolvovat pouze atypický „přijímací pohovor“, kteří někteří zvládli s úsměvem a jiní s košem uzenin...
Pokud jde o věci kolem lustrace vicepremiéra Babiše, pak oproti předchozím tvrzením postačilo jako alibi projednávání zákona o státní službě v prvním čtení. Jako by si tady prezident více rozuměl s Andrejem Babišem nežli s Bohuslavem Sobotkou! Naopak Pavel Bělobrádek prohlásil, že když Babiš prohraje soud v Bratislavě, on pak odejde z vlády. Koaliční geometrie není pro sociální demokracii také výhodná, neboť ve vládě chybí určující síla. Jde o to, že oproti předchozím obdobím nemá ČSSD ve vládě viditelnou dominanci. A tak jen tlak levicové opozice – tady hlavně KSČM - může pomoci uhájit některá témata, jako je snížení DPH, valorizace důchodů, či zrušení poplatků ve zdravotnictví před dalším posunem doprava. Mohu k tomu jen dodat, že zde hlavně v naší straně mohou hledat podporu.
Zvládne podle vašich slov ANO „šikmou plochu střetu zájmů“?
Myslím, že problém Andreje Babiše primárně vůbec není sporem o lustrační osvědčení. Jde o to, jak dalece se jeho soukromý politický projekt dokáže zájmově oddělit od jeho firmy, která z něj dělá druhého nejbohatšího Čecha. Podotýkám, že konsolidované tržby holdingu Agrofert se pohybovaly kolem 130 miliard, a více jak polovinu tvoří chemie, třetinu pak výroba potravin. Andrej Babiš dokonce už dnes ovládá dvě třetiny průmyslu na zpracování dřeva a pro státní Lesy ČR zajišťuje asi z deseti procent i těžbu... Uvědomme si, že Babiš ve své firmě pouze opustil místo generálního ředitele a předsedy představenstva. Ale s sebou do politiky přitáhl své spolupracovníky, jako je třeba Jaroslav Faltýnek, předseda poslaneckého klubu ANO, který ale zůstává členem statutárního orgánu Agrofertu. Ministr dopravy Antonín Prachař je šéfem představenstva soukromé dopravní firmy, která samozřejmě v minulosti realizovala zakázky pro Agrofert. A na ministra životního prostředí vyslala pak ANO Richarda Brabce, bývalého generálního ředitele Lovochemie ze skupiny Agroferu.
Je ovšem otázkou, zda šéf hnutí ANO naplnil své ambice vstupem do vlády, stejně jako je otázkou, co poradil šéfovi lidovců při jeho misi do USA. Spojení politiky a byznysu je však vrcholná fáze oligarchizace. Životnost současné vlády se proto může pohybovat v prognostickém intervalu od několika měsíců až do několika let. Ale připomínám, že nominální pravice má v tomto Parlamentu 117 mandátů a buď bude chtít vládnout rukama současné vlády, nebo se ujme vlády přímo. A na to musí levicová opozice hlasitě už nyní upozorňovat, varovat před tím a nabízet i alternativy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
