Jiří Pospíšil poodhalil, zda bude kandidovat na předsedu TOP 09. A nejen to

Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek prohlásil, že už nebude kandidovat do čela strany, takže se bude zanedlouho volit nový šéf. A není jediný. Totéž chce udělat i místopředseda Ženíšek. Myslíte si, že je to správný krok po neúspěšných sněmovních volbách, kdy se TOPka jen horko těžko dostala do Poslanecké sněmovny? Potřebuje TOPka personální obměnu?

Myslím, že to je správné státnické gesto. Když někdo výrazně prohraje volby, má vyvodit politickou odpovědnost. A jsem rád, že to kolegové z TOP 09 udělali, bez toho, aby je k tomu někdo vyzýval. To patří k demokracii. Prohra TOP 09 je bohužel veliká, z dvanácti procent spadla na současných pět, takže členové strany teď musí vést debatu, co se má změnit a co dělat pro to, abychom v příštích komunálních volbách, které se konají za rok, uspěli. To je hrozně důležité. Pokud příští volby dopadnou pro TOP 09 špatně, bude to mít symboliku. A symboly hrají v politice velkou roli.

Mediální pozornost také vyvolalo, že jste se v den voleb, ve chvíli, kdy situace pro TOP 09 nevypadala právě dobře, rozhodl pro vstup do strany. Proč zrovna v této – pro TOPku asi nejtěžší – chvíli, když už jste několik let nezávislým europoslancem zvoleným za TOP 09 a STAN? Má to také pro vás nějakou symboliku?

Bylo to v zásadě takové spontánní gesto, kdy jsme ve volebním štábu stáli v hloučku s novináři, kteří už začali TOPku pohřbívat, protože jsme měli v té chvíli mezi třemi a čtyřmi procenty, ale já jim říkám: můžeme prohrát volby, ale to nic neznamená, protože je to projekt, v který já věřím, a proto do něj vstoupím. Takže to bylo takové podpůrné emocionální gesto a už i pár mých známých reagovalo stejně a rozhodlo se, že do strany vstoupí.

Ale jistě jste tomu projektu věřil už v době, kdy jste kandidoval do Evropského parlamentu. Proč jste tedy do TOPky nevstoupil už tehdy, nebo poté, co jste byl zvolen?

Tehdy jsme spolu vyhráli evropské volby a měli jsme patnáct procent, nepovažoval jsem za nutné vstupovat do strany, která má dvouciferné volební výsledky a funguje bez problémů. Když spadla k pěti procentům, považuji za fér se s TOP 09 ještě víc ztotožnit, víc ji podpořit, a tím dát najevo, že věřím v její budoucnost.

Vaše rozhodnutí bylo v TOPce přijato s radostí, dokonce vás někteří členové, i významní, jako místopředseda strany Ženíšek vyzvali, abyste kandidoval do čela strany. Uvažujete o tom, že byste v TOPce usiloval o nejvyšší funkci a stal se nástupcem Miroslava Kalouska?

Já jsem několik dní řadovým členem TOP 09. Jsem připraven TOP 09 pomoci, například právě v komunálních volbách, které nás čekají. Teď máme čtyři týdny na debatu, jak si členové strany představují vedení. Já se nikam netlačím, jsem ve straně opravdu velmi krátce, spíš tedy pozoruji, poslouchám, co si kolegové myslí, takže na tuto otázku neumím odpovědět. Klidně se může stát, že nebudu kandidovat vůbec nikam a budu se třeba podílet jen na komunálních volbách. Můj vstup do strany není spojen s nějakou kandidaturou. Není to pro mne spojená nádoba.

Řekl jste, že mnozí TOP 09 pohřbívali, do Poslanecké sněmovny se dostala na poslední chvíli hlavně díky hlasům z Prahy a středních Čech. Ale na venkově propadla, ostatně jako řada dalších proevropských stran. Myslíte si, že proevropská politika TOP 09 má u voličů v České republice budoucnost?

Já jsem připraven jako řadový člen TOP 09 a jako europoslanec dělat všechno pro to, aby budoucnost měla. Jsem přesvědčen, že budoucnost má a že česká politika potřebuje proevropskou pravicovou stranu. Posilují tady nesystémové strany, posilují tady populisté, je třeba, aby posílily také standardní strany, které jsou garantem toho, že v České republice je svoboda a demokracie. Marná sláva, můžeme na politické strany nadávat, ale bez nich svoboda a demokracie není dlouhodobě udržitelná. Proto považuji za svoji morální povinnost TOP 09 pomáhat.

Jak vidíte povolební vyjednávání, kdy se většina politických stran snaží dostát svým předvolebním slibům, že s premiérem podezřelým z dotačního podvodu do vlády nepůjde? Andrej Babiš teď říká, že uvažuje o menšinové vládě, ale zatím se zdá, že ta nemá naději na získání důvěry v Poslanecké sněmovně.

Myslím, že nejpravděpodobnější je spolupráce pana Babiše, pana Okamury a komunistů. A jestli to bude ve formě společného kabinetu, nebo menšinové vlády hnutí ANO, kterou ony podpoří, je v zásadě jedno. Zatím to vypadá, že žádná demokratická strana, pravicová ani levicová, nechce vstupovat do vládního projektu s Andrejem Babišem, aspoň tak to vyznívá v médiích, tím pádem Andreji Babišovi nezbyde nic jiného, než se dohodnout s těmito dvěma stranami. Je to smutné, vzhledem k tomu, co jsme prožili v době komunismu, ale podle mne je to nejpravděpodobnější scénář. Bohužel.

Někteří politici, jako exposlanec a právník Zdeněk Jičínský, ale i někteří komentátoři, jako Radko Kubičko, tvrdí, že je to chyba ze strany parlamentních stran, když odmítají na sebe vzít politickou odpovědnost a vytvořit vládu s hnutím ANO, že je jejich povinnost dohodnout se, protože stát potřebuje stabilitu, a tedy vládu. A že by si v koaliční smlouvě mohly některé Babišovy kroky ohlídat, což nebudou moci, pokud obsadí všechna ministerstva jen hnutí ANO. Co si o tom myslíte?

To je názor pana Jičínského, já mám na to jiný pohled. Myslím, že není správné, když demokratické strany kolaborují s oligarchy a jinými nesystémovými stranami. Povinností demokratických stran, pokud mají většinu, je dohodnout se. Ale nemyslím, že se mají dohodnout s ďáblem, mají se dohodnout s těmi, kdo respektují demokracii, lidská práva, základní hodnoty, na kterých je postavena naše společnost. Ve chvíli, kdy by se demokratické strany zničily tím, že by vládly s oligarchou, mělo by to neblahý důsledek pro český politický systém. Já spíš preferuji, aby demokratické strany, když nemají většinu, aby byly v opozici a kontrolovaly a hlídaly Andreje Babiše z pozice Parlamentu, a ne tím, že s ním budou v jedné vládě.

V minulém volebním období se navíc ukázalo, že strany, s kterými Andrej Babiš vládne, postupně zničí. Vidíme, jak dopadla sociální demokracie, jejich pád je mnohem výraznější než u TOP 09. Strana, která tady tvořila páteř demokratické levice, je po vládnutí s hnutím ANO na nějakých sedmi procentech podpory. Ve chvíli, kdy by demokratické strany vstoupily do vládnutí s panem Babišem, obávám se, že po příštích parlamentních volbách by se nemusely dostat do Parlamentu. Nedivím se tedy žádné demokratické straně, že s panem Babišem nechce vládnout, protože ve chvíli, kdy on prosazuje svoji populistickou rétoriku, nechová se ke svým partnerům kolegiálně, tak strana, která s ním vládne, pak těžko obhajuje před veřejností, co ve vládě vlastně dělala. S Andrejem Babišem se vládne velmi obtížně.

Nehrozí, když budou vládu Andreje Babiše podporovat Okamura a komunisté, že dojde k nějakým nevratným negativním změnám, třeba ve vztahu k Evropské unii nebo k Severoatlantické alianci?

K nějakým změnám samozřejmě může dojít. Ale zásadní změny by musely být změnou zákona a tomu mohou demokratické strany v Parlamentu bránit. Demokratické strany nesmějí rezignovat na to být hlídacím psem demokracie a kontrolovat případnou vládu Andreje Babiše, musí být vůči ní oponentem, kritizovat ho za případné chyby, které bude dělat. Ale to mohou dělat v Parlamentu, kde by ty zákony musely být schváleny, k tomu nemusí sedět ve vládě.

Ale například obecné referendum má v programu řada stran. Kromě okamurovců, hnutí ANO a komunistů i sociální demokraté a Piráti. Co kdyby tedy tento ústavní zákon po tlaku veřejného mínění prošel, podobně jako přímá volba prezidenta, kterou nakonec podpořily i strany, které s ní nesouhlasily? A referendum by pak mohlo nahradit rozhodnutí Parlamentu. Nemohlo by tak dojít třeba ke zrušení Senátu nebo k jiným ústavním změnám, po kterých tolik volají právě strany jako ANO, SPD a KSČM?

Ale to nijak nesouvisí s vládou. Když takový návrh někdo ve Sněmovně předloží, bude záležet na stranách samotných, jestli budou chránit demokracii a nebudou přistupovat na nějaké populistické návrhy referend vytvořených Andrejem Babišem, nebo jestli naopak podlehnou nějakému veřejnému tlaku a takový zákon, třeba o vystoupení z Evropské unie, podpoří. Já bych před tím varoval. Ale je podstatné, jak by ten zákon byl napsán. Kdyby to bylo pro velmi úzce vymezený okruh oblastí, kdyby tam byly jasné pojistky, že musí být minimálně padesátiprocentní účast obyvatel, kdyby bylo vymezeno, o čem se nemůže hlasovat, třeba o otázce národní bezpečnosti, otázce daní, otázce mezinárodní integrace, tak na to můžeme jít. Ale musíme si dát pozor, aby ten zákon nebyl napsán tak, aby byl zneužitelný.

Dnes je Poslanecká sněmovna rozdrobena, zasedne v ní devět politických stran. Ale současný volební systém je pro malé strany nevýhodný, protože na každý poslanecký mandát musí získat mnohem víc hlasů než velké strany. Co tomu jako právník a politik říkáte?

To není jen o nevýhodnosti, on je ten současný volební systém i nespravedlivý, když malá politická strana potřebuje na jeden mandát ve Sněmovně mnohem víc hlasů svých voličů než velká strana. V extrémních případech je to dokonce až dvojnásobek. To není jen o diskriminaci politických stran, ale i některých voličů. Volič, který volí menší stranu, je diskriminován, protože jeho hlas má menší váhu. Síla hlasu člověka, který volí TOPku, je bohužel slabší než síla voliče, který volí ANO. Síla hlasu každého voliče v této zemi má být stejná. To, že malá strana potřebuje na mandát čtyřicet až padesát tisíc hlasů a velká strana dvacet až třicet tisíc, je přece nespravedlivé. S tím by se určitě něco mělo dělat.

Proto také třeba předseda TOP 09 Miroslav Kalousek ještě před volbami, i když marně, vyzýval k volební spolupráci demokratických stran. Teď se tento požadavek ozývá z různých stran znovu. Je podle vás nějaká integrace menších demokratických subjektů potřebná, aby mohly vzdorovat velkým stranám nebo hnutím?

Myslím, že by bylo velmi namístě, kdyby se politické strany, které jsou přibližně stejně silné, bavily o tom, jak posílit spolupráci. Je to možné v případě Starostů, kteří spolupracovali s TOPkou, ale bylo by vhodné dohodnout se na spolupráci i s KDU-ČSL. To, že tato spolupráce může fungovat, ukazuje zkušenost z Evropského parlamentu, kde poslanci za TOP 09, STAN a KDU-ČSL tvoří jednu delegaci, jednu sedmičlennou poslaneckou skupinu v rámci Evropské lidové strany a výborně spolupracujeme. A výborně jsme tam spolupracovali i v době, kdy KDU-ČSL byla ve vládě a my v opozici. Asi nepůjde o integraci, ale lépe spolupracovat do budoucna v komunálních, senátních i evropských volbách by bylo namístě.

Nebude po letošní zkušenosti ve sněmovních volbách potřeba v budoucnu vytvořit protibabišovský blok, něco jako Občanské fórum, složené ze všech demokratických stran?

Možné to bude. Když vidíme, jak demokratické strany čím dál více ztrácejí, debata už se nevede o tom, co je levice nebo pravice, zda je potřeba důchodová nebo školská reforma, ale jde o to, že na jedné straně jsou subjekty, které mají populistické, a do určité míry autoritářské tendence, a na druhé straně jsou klasické demokratické strany, kterým mizí voliči. Tyto strany asi budou nuceny spolupracovat. Vždyť jediná demokratická strana, která posílila, je ODS, ostatní ztratily.

Je otázka, jestli ODS neposílila na úkor TOP 09, protože je známo, jak funguje psychologická hranice pěti procent. Když některé průzkumy volebních preferencí dávaly TOP 09 i méně než pět procent, mnoho voličů se mohlo nakonec rozhodnout pro volbu druhé pravicové strany – ODS – z obavy, aby jejich protibabišovský hlas nakonec nepřipadl hnutí ANO, kdyby se TOPka skutečně do Sněmovny neprobojovala.

To nedokážu odhadnout, to ukážou seriózní výzkumy, ale je pravděpodobné, že část voličů TOP 09 přešla k ODS a část, zvlášť v Praze, k Pirátům. Výsledek Pirátů ukazuje, že se jim podařilo oslovit městského liberálního voliče, který v minulosti volil TOPku.