Připomínáme si letos sté výročí vzniku Československé republiky a prezident Miloš Zeman se rozhodl ocenit jednoho z „mužů 28. října“, Antonína Švehlu. Vy jste se rozhodl natočit film o jiném z těchto pěti mužů, kteří dokázali realizovat převzetí moci a důležitých úřadů – o Aloisi Rašínovi. Proč jste si vybral právě tuto osobu?

Alois Rašín je jedna z největších osobností našich novodobých dějin. Na rozdíl od ostatních „mužů 28. října“ mělo jeho směřování celoživotní kontinuitu. Již v roce 1892 napsal brožuru České státní právo a myšlenkově navazoval na dílo Palackého a Riegera. Rakouské úřady podrobily brožuru cenzuře a o dva roky později stanul Rašín před soudem v rámci procesu s Omladinou. Dva roky strávil ve věznici na Borech v Plzni, soudem byl zbaven titulu doktora práv, který mu byl posléze vrácen. Jeho žena, tehdy ještě Karla Jánská, píše ve svém deníku s nesmírným obdivem o jeho přednáškách ve spolku Slávia. O jeho inteligenci svědčí, že se na Borech za dva roky naučil anglicky tak dobře, že mohl přeložit knihu anglického autora z oboru národohospodářství. V polovině první dekády 20. století vstoupil do aktivního politického života strany, jejímž předsedou byl Karel Kramář – v té době rozhodně za hranicemi nejznámější český politik. Po začátku I. světové války se aktivně angažoval v protihabsburském odboji jako jedna z vůdčích osobností tzv. Maffie, což byla zpravodajská organizace, získávající vojenské, hospodářské i politické informace, předávané ilegálně do zahraničí, především T. G. Masarykovi.

Rašín byl spolu s K. Kramářem zatčen, obviněn z velezrady a vyzvědačství a převezen do vojenského vězení ve Vídni. Celou dobu výslechů a soudu strávil v tzv. věži smrti v samovazbě. Rozsudkem, potvrzeným odvolacím soudem, byl odsouzen k smrti. Jen smrt císaře, který byl v agónii a nemohl rozsudek podepsat, zachránila odsouzené před oběšením. Trest zmírnil nový císař Kramářovi na 15 let a Rašínovi na 10 let do věznice Möllersdorf, kde umírali dva vězni denně na tyfus, úplavici nebo podvýživu.