Minule jste vyjadřoval určité pochybnosti o parlamentní demokracii. Jak jste to myslel?
Demokracie tak, jak je praktikována v zemích vyspělého západního světa, je doposud ten nejlepší řád lidského spolužití, který však, na neštěstí, nemá obranné prostředky proti zneužití. Demokracie je „state of mind“ (stav smýšlení, mysli). Každý hlas má stejnou hodnotu. Zvolení reprezentanti voličů každým novým zákonem ovlivňují osobní svobodu určité skupiny těch, které mají reprezentovat.
Stát vedený reprezentanty voličů žádný nový hospodářský produkt nevytvoří. Prostředky k obdarování svých voličů si stát a reprezentanti voličů opatří uvalením daní na ty, kteří tvoří hospodářský základ společnosti. Dosáhne-li množství těch, kteří jsou státem, tedy svými reprezentanty, nějakým hmotným způsobem obdarováni, převahu, volí si tito pro sebe další výhody, aniž by k těmto sami přispěli. Tento zenit demokracie byl dnes dosažen v mnoha státech západní Evropy. V Německu je toto období dnes známo pod jménem „Vermoegensumvertailung” (rozdělení majetku), což je první stupeň socialismu končící diktaturou proletariátu.
Podle vás je proimigrační politika Angely Merkelové a Emmanuela Macrona hrobem EU. Proč?
Ne všechny kultury světa zastávají stejné životní a morální hodnoty shodné s hodnotami západních demokracií. Západní civilizace, nejen Evropa, ale i Amerika a jejich technický a hospodářský úspěch byly vybudovány na křesťansko-židovských hodnotách, nekompatibilních s „kulturami“ nacházejícími se například v Africe nebo na Středním východě či v částech Asie.
Evropská unie je křehká soustava států s mnoha jazyky, tradicemi a nedávnou, ještě nezapomenutou historií. Naivní rozhodnutí paní Merkelové otevřít dveře do Evropy civilizacím jiným než evropským, nemohlo najít a nenašlo jednoznačnou ozvěnu ani v samotném Německu. Brexit nebude ten poslední exit zemí z Evropské unie, která se odcizila původním úmyslům jejich tvůrců.
Německá kancléřka opět rozvířila sudetsko-německou otázku. Pro vyhnání Němců neexistovalo prý morální ani politické ospravedlnění. Jak na tento evergreen novodobých československých dějin nahlížíte?
Paní Merkelová bojuje o svou politickou existenci, v kterémžto stadiu je jí dobrý každý, i když demagogicky politický výrok proti odpůrcům svého nešťastného rozhodnutí je pustit do Evropy migranty z Afriky a Středního východu.
V bývalém Československu žily téměř tři miliony Sudeťáků, kteří před a po obsazení Československa Hitlerem asi chtěli „Heim ins Reich“ a po válce byli vysídleni. Nicméně jde o princip a ne o čísla. Část tohoto znovu odhaleného problému je ten, že vysídlených Němců v roce 1945 až 1946 bylo více, než Čechů vysídlených Němci v roce 1938 a že ti vysídlení Češi se po pádu Německa mohli vrátit. Vysídlení Němci to neštěstí neměli.
Od svého odchodu z Československa a během svého pobytu v Německu jako americký voják a ani později jsem neslyšel žádného sudetského Němce si stěžovat, že byl vystěhován a musí žít v západním Německu. Rozumím však paní Merkelové, která jako sedmiletá odešla se svými rodiči během studené války z Hamburku do tehdejší Německé demokratické republiky (NDR).
Turci doma i Turci v EU volili většinově za tureckého prezidenta Recepa Erdogana. Jak velký to je problém pro Evropu?
Erdogan je problém pro Evropu, NATO, světový mír. Erdogan je produkt středovýchodní „kultury“ založené na islámu, který neuznává jiná náboženství za ta pravá. Asimilace Turků žijících ve střední Evropě téměř neexistuje. Části měst jako Berlín, Kolín, Stuttgart, Frankfurt, Ulm a dalších, jsou obývány pouze Turky. V Německu samotném žije dnes 4 až 4,5 milionu Turků. Existence „kultury“ stojící nepřátelsky ke svému okolí není příslibem harmonického soužití.
Ostatně mezi EU a USA se ozvaly první výstřely obchodní války. Uvalení cel na ocel a hliník a asi to bude pokračovat. Je to opravdu tak zlé?
Zlé to není! Je pouze na čase, aby si Evropa a členové Evropské unie konečně odvykli využívat dobrosrdečnosti Spojených států. Amerika pomohla osvobodit Evropu od hitlerovského Německa a nacismu, a o trochu více, než o čtyřicet let později od komunismu. Po druhé světové válce Amerika pomohla znovu výstavbě Evropy, Japonska a zemí Asie zpustošených válkou. Amerika uznala nutnost přispět k nové výstavbě domácího průmyslu v těchto zemích zavedením celních zábran k ochraně domácího průmyslu. Pouze hospodářsky zdravé země byly schopny ochrany před komunismem.
Dnes tyto celní ochrany nejsou již dále nutné, ale stále existují i proti Spojeným státům. Ocel a hliník jsou pouze začátkem. EU má nejen pouze neúměrně vysoké clo na technické produkty, ale též buď úplný zákaz dovozu, nebo nízké kvóty pro dovoz zemědělských produktů ze Spojených států. Například EU má clo na automobily z USA 29% (počítaje v to i 19% daně z přidané hodnoty), proti 2,5% do USA.
Jak jste vnímal odchod USA z Rady OSN pro lidská práva?
Rada pro lidská práva OSN je radou, kde se země, ve kterých lidská práva neexistují, koncentrují na psaní rezolucí proti Izraeli, jediné skutečné demokracii na Středním východě, bránící se proti palestinským teroristům z Hamásu. Krok schvaluji, znamená to však, že po odchodu Spojených států tam nebude nikdo, kdo se proti těmto, i když bezvýznamným rezolucím, opře.
Jaký kredit má podle vás v dnešní době OSN?
OSN je příkladný projekt, kde demokracie nefunguje. Sto devadesát tři zemí má členský status v OSN. Každý hlas platí. Největší materiální příspěvky spolu s darem a údržbou sídla pocházejí od Spojených států. OSN není hodno toho, co stojí, alespoň ne pro Spojené státy.
Jednou si severokorejský vládce Kim Čong-un s Trumpem přes média posílají nadávky, podruhé se setkají v Singapuru. Bude válka?
Nebezpečí války je prozatím odstraněno. Donald Trump dokázal to, o čem žádný z jeho předchůdců, ač Obama již dostal Nobelovu cenu míru, ani nesnil. Věřím tomu a též věřím, že Čong-un věří Trumpovi, že by udělal to, co říká. Proto věřím, že pravděpodobnost války je menší, než kdykoliv od doby podepsání příměří v roce 1953.
Jednou jste mi říkal, že máte v západní Evropě a v Asii několik firem či podniků, s nimiž spolupracujete. Znamená to, že jsou státy východní Evropy pro vás jako obchodní či výrobní partneři nedůvěryhodní?
Máme zastoupení ve více jak třiceti zemích světa, též v zemích bývalého Východního bloku, Rusku a Číně. Jak říkal prezident Reagan: „Trust but verify!” (Věř, ale kontroluj).
Na INFO.cz jste vzpomínal na dobu před útěkem z Československa takto: „Lituji jen toho, že to, co jsme tehdy dělali, jsme neudělali ve větším rozsahu". Buďte konkrétnější, jak jste toto myslel?
Myslel jsem to přesně tak, jak řečeno. Naše akce byly omezeny našimi tehdejšími možnostmi a okolnostmi, které nezávisely pouze na nás. Vše je dobře popsáno v knize „Odkaz“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
