Po návštěvě ministra Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho oslovení "milí krajané" se v politických kruzích u nás rozpoutalo názorové peklo. Jak byste okomentoval jeho návštěvu i tyto reakce? Co svědčí o dnešní době a našem "naturelu"?
Bude to rok od začátku uprchlické krize. Jaký je váš postoj?Anketa
Krajané to opravdu jsou. Já jsem prožil roky mimo svou vlast a zůstal jsem krajanem. Pan ministr velmi jasně rozlišoval na české i na sudetoněmecké straně pachatele a oběti. Takže ta linie mezi pachateli a oběťmi není národnostní. Právě sepisuji texty o oné době divokého vyhánění. Nacisté utekli, protože věděli hodně. Naši spoluobčané, tedy „krajané“, zůstali, ale doplatili na to. Kritici Hermanova vystoupení neznají poměr kolaborace a odboje u obou skupin české kotliny. Měli bychom smeknout před intenzivním odbojem v tzv. Sudetech. Na popravištích - mám dokumenty třeba z Liberce - stáli Češi vedle Němců. Akceptuji rozdělení na pachatele a oběti. To stačí a je to něco úplně jiného. První vězňové německých koncentračních táborů, kteří pocházeli z ciziny, byli sudetoněmečtí komunisté, sociální demokraté a kněží. Bylo to po Mnichově a máme spoustu důvodů se jim poklonit. Sám jsem hrdý „sudetský Čech“. Maminku a její rodinu po sudetské krizi nikdo nevyhnal. Jen byli občany druhé třídy. Paušální teze, že v roce 1938 došlo ke kompletnímu vyhnání Čechů z pohraničí, není správná. A měli bychom uctít památku těch Němců, kteří i po roce 1938 mluvili s Čechy, ale také těch Čechů, kteří pochopili, že vyhnání sudetských Němců bude pro zemi ztráta. A byla.
Máme se ale bát sudetských Němců?
Já se bojím spíše komunistů, tedy dědiců zločinného režimu, kteří se stále ještě nepoučili. Jejich předchůdci navázali bez pauzy na běsnění nacistů a dodnes dělí lidi podle paušalizovaných představ.
A propos - Němci přece tvořili velkou část obyvatel Českého království. Jaký vlastně měli vztah ke králi a císaři Karlu IV., kterému mi říkáme "český", i když v jeho krvi kolovala krev dalších národů. Tehdy byla Praha centrem života také Židů, nejen Čechů a Němců…
Taky musíme stále znovu připomínat, že tehdy nějaké národní či národnostní dělení neexistovalo. Karel IV. nebyl dobrým císařem Židů, ale jinak chápal, že otevřenost je základem prosperity a viděl vše spíše geostrategicky. Kolování krve, to je terminologie, kterou nemám moc rád. To v nacistech kolovala „árijská krev“ a mohli se z toho podělat. Nepodělávejme se z toho! Ani dnes. Proč máme lidi s německým jménem Klaus, kteří pak v komentářích nacionalisticky prskají, a proč mezi sudetskými Němci je tolik Sykorů a Slawiků? To se zamíchalo již před staletími. Karel IV. měl samozřejmě moc založenou na něčem jiném. Byl totiž vším „z Boží milosti“. Takže proč jsme to dnes my, kteří takhle dávají přízvuk na „národní identitu“? To bychom měli pak hovořit o Karlu I., což on jako král opravdu byl. A ta Boží milost se odvozovala od Bible, kterou bych dnes téměř předčítal někde na náměstí. Není tam nic o nenávisti vůči uprchlíkům. To se ovšem musíme ještě naučit – v dějepise.
Psali jsme:
Šéf Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička na pietní akci v Terezíně varoval před migrantskou krizí a snesla se na něj lavina odporu. Je to podle vás vhodné takto mluvit na takovém místě?
Je to otázka inteligence a při vytváření takových pozic bych spíše hledal, u koho a kde ten deficit je. Ať si ten pán přečte něco o osudech mladých Židů z naší vlasti, kteří za války prostě neměli možnost učit se česky. Co ti utrpěli, když se zachránili, jak se paušální odsudek jejich neschopnosti promluvit česky projevil na jejich integraci do „nové společnosti“, tedy komunisticky a nacionalisticky dominované, to je něco, co bychom si stále znovu měli probírat a připomínat. A v Terezíně je také možné zapřemýšlet o tom, kdo a jak, a kolik z nás pomáhalo pronásledovaným Židům? Tam třeba přišly velké skupiny z Německa a jen malá část okolního obyvatelstva jim – klobouk dolů – pomáhala. Místo toho jsme měli národní fašistické skupiny, které byly tak bláznivé, že je nacističtí okupanti nechtěli připustit ke správě země.
Pokud se vrátíme do Mnichova, proč by nemohla pozvat bavorská vláda zástupce bojovníků za svobodu? Není potřeba oboustranné reflexe?
Mohl tam skočit každý. Ovšem tihle bojovníci mají řadu vyjádření, která ani ve mně nevzbuzují dojem schopnosti vstřícně komunikovat. A to jsem, jak už jsem se zmínil, z rodiny, která byla česká a v Sudetech leccos utrpěla.
Jak se vlastně nyní v Německu dívají na Benešovy dekrety? Mnozí opoziční politici varují, že není vše tak "v pohodě", jak se zdá.
Inu, tyhle Dekrety prezidenta Beneše zničily soukromý filmový průmysl, zavedly národnostní dělení, obrátily sled důkazů - dokazovala se nevina a ne vina - definovaly určité činy jako odboj, i když se staly dlouhý čas po konci války, delegovaly nás do východní Evropy, což vše je nějak nemocné.
Vrátit se do doby před rokem 1945 ovšem nelze a nedávalo by to smysl. Je to spíš naše úloha, nějak s tím zatočit a nevrhat se už do národoveckých hodnocení. Kromě Němců se v dekretech hovoří o „zrádcích a kolaborantech“. Ani zde se nikdo moc o tyhle zrádce - s několika výjimkami - nestaral a řada zrádců a kolaborantů se zachránila skokem do komunistické strany. Německo tyhle dokumenty nezajímají. Je zde malá skupina jakýchsi sudetoněmeckých „odbojářů“, kteří se v této oblasti ještě vyžívají, ale právní řešení či snad nějaké korektury jsou v českých rukou. Ono je to tak, že se sotva kdo ve světě kvůli České republice politicky či intelektuálně moc namáhá.
Německo je bezesporu hegemon v EU. Teď se už na rovinu hovoří o tom, že by převzalo ve vojenství od USA v Evropě iniciativu. Je to podle Vás, vzhledem k historickým konsekvencím, morální, a nebo je to jenom zoficialnění toho, na co ukazují mnozí, že třeba na Balkánu se nejvíce k světu měly právě německé firmy a že němečtí vojenští poradci jsou mnohem více po světě, než si myslíme?
Je-li Německo důležité, což je, nedá se přesto hovořit o hegemoniích. Evropa nefunguje z nějaké německé rozkazovačné centrály. Měli bychom vědět, že Německo má z dobrých důvodů kontrolu vojenství a zbrojního průmyslu nastavenou jinak. Za tím je právě ona historie. A integrační společenství jako EU a NATO jsou opravdu kontrolními prvky, které případnou hegemonii dostávají do kontrolních sítí. Vždyť v těchto strukturách se často hlasuje jedním hlasem za zemi, tedy jeden hlas na Německo, jeden za Česko. Jen by z naší země měly vycházet argumentativně dobře podložené impulzy. A hlasovací poměry dané Lisabonskou smlouvou právě neumožňují nějakého jednotlivého hegemona. Ovšem česká propaganda často využívá neznalosti evropských poměrů v české veřejnosti a ještě zdaleka nezažitou svobodomyslnost a smysl pro demokracii – vzpomeňme si jen na scestné argumenty prezidentovy o veřejnoprávních médiích. To je opravdu propaganda, a já se bojím spíše o české poměry a jejich skluzy, než bych se bál Německa.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
