V sobotu čeká Prahu duhový průvod, který je tradičním vyvrcholením Prague Pride. Tentokrát mají organizátoři na majoritní společnost požadavek, aby je nejen „tolerovala“, ale projevila jim „respekt“. Do jaké míry vidíte rozdíl mezi tolerancí a respektem? Mimochodem, v podtitulu mají „zbytečný festival“ jako nadsázku v souvislosti s výtkami, které zaznívají.

Tento festival, coby vzkaz pro mne, je asi skutečně zbytečný. Co se týče pohledu společnosti na naše jinak sexuálně orientované spoluobčany, nepamatuji, že by byl kdy lepší. A posouvání hranic z tolerance k respektu? Tomu příliš nerozumím. Obava z toho, co bude mottem příštího festivalu, některé spíš vrátí od tolerance k netoleranci. Chápal bych, pokud by slavili dnešní stav, to, že žijí v relativně svobodné a tolerantní společnosti, kde nejsou nijak diskriminováni. Zbývá jim už jen přijmout fakt, že nový život vzniká spojením muže a ženy, čehož se někteří dobrovolně, jiní nedobrovolně vzdali. S tím se nedá nic dělat. Požadavky na adopci dětí všechna sranda končí a začíná něco, čemu se říká zvrácenost.

Vy jako písničkář, zazpíval byste v duhovém pochodu nebo na akcích, které byly při příležitosti Prague Pride pořádány?

Čtyři procenta populace, to je nezanedbatelná síla lidí atakující hranici volitelnosti. Nesporně i někteří moji posluchači jsou jinak orientovaní. O některých vím. Pozvání bych asi přijal s tím, že ne všechny mé názory se jim budou líbit. A že si je na svých koncertech nenechávám pro sebe, o tom se už přesvědčil nejeden pořadatel. Nechci soudit a odsuzovat jiné a činit je tak v našem světě nešťastnými, na druhou stranu ale nechci být nikým postrkován k oslavě něčeho, co slovy mého kolegy Xindla X „jede mimo trať“. Nezměním svůj postoj k člověku, o němž se dozvím, že ho nezajímá opačné pohlaví, s výjimkou dívek, o které se zajímám já. To je tolerance a respekt, které by snad mohly stačit.