Jsme svědky intenzivní kampaně proti Zemanovi, určité skupiny nechtějí čekat na regulérní volby. A neziskovky, angažující se herci a tragické zpravodajské redakce ČT... Smršť Jiřího Zimoly

Rok 2016 pomalu končí. Jaký pro vás byl? Co důležitého se ve vaší kariéře stalo?

Spíše než slovo kariéra bych použil slovo práce. Samozřejmě, že poslední rok byl hektický, zejména kvůli krajských volbám a jim předcházející předvolební kampani, ale vrátím-li se k právě zmíněnému slovu, jsem moc rád, že náš krajský tým může i ve třetím období pokračovat v rozdělané práci. Neseme část zodpovědnosti za jeden z nejkrásnějších českých regionů, náš domov, takže tuto příležitost považuji za velikou čest a privilegium.

Který český politik podle vás letos „zabodoval“ a naopak – komu se dle vašeho mínění příliš nedařilo?

Trvale boduje Miloš Zeman, náš prezident, pracující ve stylu „křičte si, jak chcete, na má slova beztak dojde“. Zdá se, alespoň podle výsledků voleb, že u lidí boduje i Andrej Babiš, i když nechápu proč. Nedaří se těm, kteří se zavřeli do svých kanceláří a přestali mluvit s lidmi normálně česky. Místo toho používají nesrozumitelné ptydepe.

A když se podíváme do zahraničí? Kdo byl tento rok úspěšný a kdo ne?

V Americe Trump. V Rusku Putin. V Sýrii Asad. V Číně Si Ťin-pching. A v Evropě Juncker, který svým působením úspěšně ničí Evropskou unii.

Mezi nejvýraznější zahraniční politiky patří kancléřka Merkelová. Co byste jí na konci tohoto roku vzkázal?

S velkým odstupem vyjádřím obdiv nad tím, jak zvládla ekonomickou krizi. U krize uprchlické již, bohužel, to samé říci nemohu. To, že začíná měnit či mírnit názory na příliv mladých nadějných muslimů, je sice potěšitelné, ale obávám se, že už je pozdě.

Právě s touto dámou je neodmyslitelně spjatá uprchlická krize. Jak vidíte její vývoj v tomto roce a co v tomto směru očekáváte v roce příštím?

Některé kroky jsou již nevratné. Zaplať náš pánbůh, že se jejich radikální Alláh stále ještě drží za našimi hranicemi. V roce 1989 jsem měl velikou radost, že mohu být aspoň jednou v životě přítomen u změny v koloběhu světa. Že se otočení dějin dočkám ještě jednou a jiným směrem, to už mi takové potěšení nepůsobí.

Jednou z nejdůležitějších událostí roku 2016, alespoň co se týče politiky, byl Brexit. Jak ho s odstupem několika měsíců hodnotíte a co myslíte, že to do budoucna přinese?

Brexit byl velikým ponaučením i pro naši zemi. Brexit byl především odpovědí na nezvládnutou uprchlickou krizi, ekonomické či evropské záležitosti byly až druhořadé. Nejtradičnější země Evropy bruselským úředníkům a elitám vyslala hlasitý signál rázným bouchnutím do stolu, ovšem nejsem si jist, že jej nejvyšší představitelé Evropské unie dostatečně slyšeli a vyhodnotili. Je to opravdu viditelný příklad toho, stejně jako je to v případě Donalda Trumpa, jak selský rozum lidí zareagoval na šíření nepravd od kariérních politiků a manipulací od médií.

Další velkou událostí bylo právě zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Překvapil vás tento výsledek a jaké ve vás vyvolal pocity?

Jeho zvolení bylo překvapením pro hysterická média, ale většina amerických voličů si jej prostě v Bílém domě přála. Nevím, jestli se mám smát, nebo smutnit nad tím, jak média a zastánci láskyplné demokracie zuří nad tím, že přímá volba spadá do kolonky „platné volby“. Oba případy ukázaly, že se politická korektnost rozrostla do naprosto šílených rozměrů. Nesmíme kouřit na zastávce autobusu, ale chystáme se povolit sňatky s nezletilými. Média mají přímo zakázáno informovat o nezvládnutých problémech velkého evropského bratrstva. U nás budeme hospodské pronásledovat za účtenky, ale miliardy utíkají jinde a nejen jednotlivcům.

Jak vláda Trumpa podle vás ovlivní Ameriku a nakonec i Evropu?

Předběžných zaručených informací a analýz je tolik, že bych s dovolením – na rozdíl například od zoufale tragické zpravodajské redakce České televize – počkal na první kroky tohoto maximálně pragmatického bojovníka.

Prezident Miloš Zeman patří mezi nejdiskutovanější české politiky. Velká část národa ho miluje, další mu nemohou přijít na jméno. Čím vás tento rok překvapil, potěšil, nebo třeba i naštval?

Víte, nejvíce mne mrzí, že byla překročena další z hranic v našem českém společenském životě. Občasný vulgarismus je sice podle mého „přes čáru“, ať už jej vypustí Zeman, nebo Schwarzenberg, ale kolik lidí si z úst udělalo doslova přetékající žumpu, už nemá nic co do činění s vyjasňováním si argumentů. Poslední měsíce mi připadají jako závod v tom, kdo dokáže co nejvíce nahlas vypouštět absolutní hnusy. Češi nejdříve křičeli, že chtějí přímou volbu prezidenta, a když ji nyní máme, opět křičíme, že zase až tolik demokracie jsme také nechtěli. Prezident Zeman je naprosto názorově konzistentní politik podporovaný sice méně hlasitou, nicméně početnější většinou národa.

Aféra kolem Bradyho, demonstrace 28. října i „kauza Forejt“. Myslíte si, že něco z toho prezidentovi opravdu ublížilo, ohrozilo jeho znovuzvolení prezidentem, pokud se rozhodne kandidovat?

Jsme svědky opravdu intenzivní kampaně proti prezidentu Zemanovi, určité skupiny v této zemi prostě nechtějí čekat na regulérní prezidentské volby. Očekávám tudíž další a ještě intenzivnější podobné kauzy a útoky; a jak jsem zmínil, pravidla či hranice těchto útoků již neexistují a někdejší tabu prostě padla. A pro vítězství „naší“ pravdy budeme klidně i lhát.

V poslední době se čeští umělci čím dál častěji vyjadřují k politické situaci. Jaké jste měl pocity, když Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk v den státního svátku varovali videem před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ? A co umělci, kteří tak agitačně vystoupili v pořadu Show Jana Krause, aby Čechy varovali před Milošem Zemanem? Myslíte si, že v očích Čechů jejich význam vzrostl, anebo si spíše mezi lidmi vysloužili posměšky?

Neziskové organizace – a teď nerozlišuji mezi herci, zelenými aktivisty nebo organizacemi pro pomoc dětem – vloni dostaly od státu 16 miliard korun. Opakuji, 16 miliard korun! To je přeci velmi zajímavá částka, ne? Za to už stojí se občas angažovat. A jak jsem nedávno četl v jednom magazínu, známá česká sportovkyně se tam ostře vymezila vůči prezidentovi Zemanovi, aby ve stejné větě přiznala, že se o českou politiku vlastně vůbec nezajímá. Aneb jak říkal jeden český fotbalista, nikde jsme nebyli a ta částka taky nesedí. S dovolením ale ještě použiji odlehčený vzkaz, který jsem viděl na jednom zahraničním serveru: „Děkujeme slavným hercům, že si našli čas před kamerami sdělit nám bezejmenným a nevědomým, že existuje něco jako volby a že máme to štěstí, že kulturní fronta zprostředkovává jediný správný názor nevědomé dělnické třídě. Doteď jsme si mysleli, že pouze hrají chytré lidi, ale oni JSOU chytří lidé.“ V našem českém rybníčku: Však my ty hloupé dědky a báby přemluvíme.

Bouřlivé ohlasy byly i nad návrhem, aby se do trestního zákoníku znovu vrátilo hanobení hlavy státu. Souhlasíte s tím, nebo je to, jak někteří říkají, opravdu konec demokracie?

Problém je mnohem širší. Opakuji, je smutné, že když řeknete sousedovi, že je debil, bude vaše slova řešit občanský zákoník, protože mezi slušnými lidmi se snažíme těchto slov vyvarovat. Když na pódium házíte na jiné lidi sádrové odlitky vajec a chrlíte pořádně nahlas na hlavu státu kýble... vy víte čeho, jste za nadšeného jásotu Facebooku demokratickým hrdinou. Když lidem schází základní lidská slušnost, zákony ji nenahradí.

Co byste si přál, aby se v příštím roce nejen na české, ale i zahraniční scéně změnilo?

Méně prchlivých slov a více myšlenek a práce.