Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?
Lidé říkají, že takový stát za moc nestojí. Neumí vyřešit nic podstatného. Dnes rozhoduje o kvalitě života úroveň správy veřejných statků a tady jsme padli hodně hluboko. Připomenu rok 1965, povodně na jižním Slovensku. Republika nasadila armádu, vyhlásila výjimečný stav a na podzim byly škody odstraněny, lidé se stěhovali do nových bytů a domů. Myslíte si, že by to Havlova, Klausova a Zemanova republika dokázala? O nás to svědčí v tom smyslu, že jsme se opakovaně hodně ukvapili. Do zralosti má česká demokracie daleko.
Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?
Ve veřejném prostoru je pravda k mání, ale je pod tlustým překryvem lží, polopravd a banalit. Občan se může dostat k pravdě jen jakousi archeologií pravdy, ale ne každý má na to čas a síly.
V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?
Nemusí ji implementovat. Národní parlamenty mohou podle Lisabonské smlouvy použít takzvanou žlutou kartu, musí zastavit nebo spustit příslušnou agendu. Český parlament je v tomto směru velice lenošný. Především ale Poslanecká sněmovna.
Známe citát J. A. Komenského, „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu? Nebo je jinde? Kde?
To je správná a podstatná otázka: kde je moc? Kdo je jejím nositelem? A dostaneme se k tomu, že moc je jaksi neosobní, asubjektivní, jakýmsi automatismem se valí neznámo kam. Moc je v ekonomice i politice neosobní struktura. Pokud jde o ono tvrzení Komenského, postavil bych vedle něj jinou myšlenku Komenského: I omyl je účasten pravdy. V tom smyslu, že se vykolíkuje území, kam už nevstoupíme.
Co dělat pro návrat vlády věcí našich do rukou našich?
Rozvíjet kontrolní mechanismy a demokracii všedního dne, obsahovou demokracii. Pouhé procedury nestačí.
Psali jsme:
Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jak se vám to poslouchá? Jsme skutečně v takovém nebezpečí?
Evropská civilizace je v ohrožení. Migrační vlna je umělá a řízená. Miliarda běženců, to je přehnané, ale v migrační vlně byla nalezena nová zbraň hromadného ničení. A Evropa doplácí na svou úctu k lidské důstojnosti a na svou toleranci k netoleranci. Ale uzavřenost není v 21. století řešením. Evropu bude třeba znova vymyslet a znova ji definovat. Lidská důstojnost ano, humanismus ano, racionalismus ano, nový koncept společenské racionality ano. Ale nikoli nový appeasement vůči invazi toho, co nám ji má rozbít.
Zásadní figurou je nyní již zmíněný prezident Miloš Zeman. Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Letos by se prý tudíž mělo přitvrdit. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?
Zeman není zásadní figurou. Vycítil klíčové téma a toho se drží. Lidé mají obavy a v Evropě chybí politické osobnosti s vůdčím potenciálem. Zemanovy výkony nehodnotím, je to zbytečné.
Někdo se bojí Zemana, někdo se bojí Babiše. Je důvod bát se místopředsedy vlády a ministra financí? Lidé z okolí Pavla Šafra i pravicová opozice ho považují za nebezpečí pro demokracii. Jeho politické návrhy za buzeraci, jeho styl za autoritativní a obviňují ho z toho, že chce okrádat stát. Co z toho je dle vás pravda?
Babiš profituje z frustrace lidí z politických stran. Babiš je plod krize polistopadového režimu. To nebezpečné, připomínající Berlusconiho, je prorůstání byznysu a politiky. A je to také facka principu výkonu a kvalifikace. Stačí se podívat na to, koho Babiš z ministerstva financí vyhodil a koho přijal do klíčových funkcí.
K samotnému 17. listopadu. Jak jsme si zvykli uvažovat o tomto svátku? Jak silné jsou podle vás resentimenty po minulém režimu a jak kvalitní je debata, jak o zločinech z doby nadvlády KSČ, tak o temnějších stránkách polistopadového vývoje?
Poznání podstaty a fungování minulého režimu je zatím nezvládnutý problém. Zatím nejlepší studii, kterou jsem četl, napsal brazilský marxista Luís Rodrigues. Jeho studie se jmenuje Ebigma do socialismo real (Hádanka reálného socialismu), zatím jediný pokus analyticky rozebrat teorii a praxi socialismu v různých zemích. U nás nic podobného zatím není.
Psali jsme:
Co 17. listopad 1939? Není poněkud zakryt novějším listopadem?
Je záměrně odsouván do pozadí, přestože to byl podnět pro vznik mezinárodní a masové organizace, která sídlila v Praze. A dosáhla řady pozoruhodných úspěchů.
Jak se vlastně v naší zemi žije? Patříme k bohatší části planety, nicméně máme mezi sebou samoživitelky, bezdomovce a tak dále. Jaké jsou u nás „nedodělky“, které společnost má vůči nejslabším?
Ničí nás morální krize, která je ještě horší, než krize ekonomická a sociální. Je tu i krize kulturní, která nás činí zranitelnými. Kult peněz, založený na tom, že se tu 25 let privatizovaly zisky a znárodňovaly ztráty.
Máme pomáhat uprchlíkům, když tak máme ve vlastní zemi řadu lidí, kteří si zaslouží naši pomoc?
Jen výjimečně a v naprosto nesporných případech.
Které politické garnitury, které vlády, kteří prezidenti za dobu od listopadu ´89 naší zemi spíše prospěli a kteří ji spíše poškodili a čím? Kdybyste měl vypíchnout ty nejvýraznější…
Nemám, co bych uvedl pozitivního. Kvalita veřejné správy šla strašně dolů.
Psali jsme:
V posledních letech se rozvíjí debata o správnosti našeho geopolitického směřování a stejně tak o ruské propagandě a agentech ruských zájmů. Čím přispějete vy do této diskuse? Směřujeme správně? Či co máme změnit a kam máme směřovat?
Česká politika by neměla být zaměřena jedním směrem a měla by být otevřená a vycházet z obhajoby národních zájmů.
Hovoří se o tom, že EU selhává v migrační krizi a že na nás Německo vytváří nátlak. Máme dle vás nadále zůstat v EU?
Bude-li Evropská unie výhrůžkou a svěrací kazajkou, je třeba s EU rozvolnit vztahy.
Mluvil jste o morální krizi. Hovoří se také o hodnotové a duchovní krizi naší civilizace a společnosti. Není to tak, že demokracie a společenství občanů nemůže fungovat bez některých pevně zakotvených hodnot? A případně jakých?
Postmodernismus s relativizací všeho a destrukce pevných kritérií je něco, co otevřelo dnešní krizi dveře. Včetně společnosti nevzdělanosti, o níž mluví Konrad Liessmann.
Co přát české demokracii do dalšího 17. listopadu a co jí naopak nepřát?
Odvahu překračovat dané a vyzývat zdánlivě nemožné. A bojovat proti strachu ve všech podobách. Tam, kde je strach, tam demokracie má málo šancí.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
