Jsou to Arabové, oni přemýšlejí jinak než my. Generál Šándor se vyjádřil k chemickému útoku v Sýrii a divokému dění kolem

Jak vnímáte poslední teroristické útoky v Petrohradu nebo Stockholmu? Bude podle vás útoků přibývat?

Dá se předpokládat, že počet teroristických útoků bude v Evropě stoupat. Dá se předpokládat, že atraktivita útoků velkotonážními vozidly bude také narůstat, protože se jedná o jednoduše proveditelný způsob bez náročné přípravy a zvládnout ho může téměř kdokoliv. Útočníci zároveň vědí, že stát se proti takovému útoku může jen obtížně chránit. Není žádný důvod se domnívat, že by počet teroristických útoků měl klesat, každý den se stane něco, ale obecně můžeme říci, že jejich počet bude narůstat, to je realita dnešních dnů.

A co chemický útok v Sýrii a následná reakce USA? Je takový zásah adekvátní reakcí?

Nevylučuji, že to udělal režim Bašára Asada, aby ukázal, že nebude mít žádné slitování. Na druhou stranu jsou to Arabové, oni přemýšlejí jinak než my, ale přesto si neumím představit, že by Bašár Asad, který před dvěma týdny slyšel, že Spojené státy netrvají na jeho odchodu, použil chemické zbraně proti svému lidu. To mi přijde zvláštní, ale díváme se na to očima Evropanů, tady mluvíme o Arabech, kteří na věci nazírají jinak než my. Kromě vyjádření Turků a amerického ministra obrany Jamese Mattise, že šlo o sarin, nemáme zatím žádný důkaz. A pokud mají důkaz, my jsme ho zatím neviděli.

Americký útok na základnu považuji za symbolický. Spojené státy zvolily základnu, odkud letadla s bombami sarinu startovala, včas varovaly Rusy, aby nedošlo na ztrátách na životech a technice. Rusové varovali Syřany. Otázka je, zda došlo k zabití šesti lidí, jak tvrdí Syřané. Útok byl symbolický, Donald Trump se snaží jaksi vymezovat vůči Obamovi. Barack Obama řekl v roce 2012, že použití chemických zbraní je červená hranice, přes kterou nelze přejít. Došlo k němu a Obama neudělal nic. Trump zaútočil, zda ho k tomu přesvědčila dcera Ivanka, je podružná věc, kterou zpestří média. Přílepka zbožňovače Putina je pitomost beze smyslu a pro mě je trochu varující.

Donald Trump patří mezi ty, kdo během dospívání a proměny v muže vyrůstal na amerických kovbojkách a obávám se, aby v tom nenalezl zalíbení. Pochopil, že sice nemůže řídit stát jako firmu, ale může zasahovat ve světě obrovskou vojenskou silou, kterou Spojené státy mají. Bojím se, aby ho ta síla, kterou má, neučarovala. Je stále více nepředvídatelný a jeho rysy chování jsou pořád něco, co bychom měli sledovat s velkou opatrností. Už jen zahájení útoku na syrskou základnu v době, kdy hostíte ve svém sídle čínského prezidenta, je něco, při čem muselo Číňanovi jídlo zhořknout, byť bylo dobré. Jde o jasný políček čínskému prezidentovi a v diplomatické mluvě mají takové věci velký význam a mohou mít dopad i na řešení severokorejského problému. Čína byla nejdříve proti vojenské akci v Severní Koreji, dnes je ochotna spolupracovat. Jde o jediný režim, který má vliv na Kim Čong-Una, a který nese měřítka normálního myšlení.

Uvidíme, kam se to bude posouvat dál. Na tomto konfliktu mi veřejná diplomatická střelba politiků a médií přijde příliš velká na to, jaký reálný dopad má tato situace. Nesmíme se nechat unést tím, co politici říkají, a nenechat média ovlivňovat náš názor. Faktem je, a nemyslím si, že by Spojené státy chtěly eskalovat vojenské údery v Sýrii, že si jsou stále vědomi, že minimalizace kontroly syrského území vládou v Damašku je v přímé úměře k nárůstu aktivit Islámského státu a různých teroristických buněk v Sýrii, kde působí. Neměli bychom dopustit, aby Sýrie skončila jako Libye, kde existují tři vlády a žádná zemi nekontroluje.

Naruší to nějakým způsobem vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy? Hodně se mluvilo o tom, že Trump s Putinem naleznou společnou řeč. Ohrozí tento konflikt jejich vztahy?

Ještě bych nebyl skeptický. Pojďme si říci základní věc. Dnes to nebude o kamarádství, nebo nepřátelství s Ruskem. Budeme kamarádi v oblastech, kde se budou naše zájmy prolínat a budeme spolu soupeřit, kde se prolínat nebudou. Tak to prostě bude. Představa, že budeme s Ruskem kamarádit stoprocentně, je nereálná. Tak, jak je rozhozen svět, to nebude fungovat. Spousta věcí, co vidíme, jsou hry s veřejností. Není tak podstatné, co říkají politici na veřejnosti, jako to, co se vyjednává za dveřmi diplomatických jednání.

Myslím si, že jsme daleko od hranice, kdy by se svět dostával do zásadní vojenské konfrontace. Není důvod, proč by k tomu muselo dojít. Nejde jen o vztah Spojených států a Ruska, ale schůzka G7, kdy naprosto pohořela Velká Británie... Její politik a ministr zahraničí Boris Johnson, byť je talentovaný a inteligentní, je idiot. Uvalení dalších sankcí proti Rusku v podstatě zablokovaly Itálie a Německo. Je evidentní, že na věc nepanují stejné názory a ani Spojené státy už nemají tu sílu, aby byly schopny převálcovat mínění evropských partnerů v tom, jaké budou vztahy evropských zemí vůči Rusku. Neříkám, zda je to dobře, nebo špatně. Nejednota existuje a je silná.

Pokud jde o vlastní chemický útok, objevují se různé verze příběhu. Která je ta „vaše“?

Když se na to budu dívat pohledem Evropana, Bašár Asad je lékař vystudovaný ve Velké Británii, který nikdy původně neměl nahradit ve funkci otce, ale jeho bratr zahynul při autonehodě. Bašár Asad by tohle neudělal. Není vepřová hlava. On je v situaci, kdy Spojené státy netrvají na jeho odchodu. Když se na to budu dívat pohledem arabské reality, tak těm, kdo jim nejde na ruku, sdělí, že nemohou čekat shovívavost. Evropský svět je – zaplať bůh – od toho arabského světa odlišný. Zatím máme tvrzení Turecka, že šlo o sarin, ale víme, na co si Turecko ve vztahu k Sýrii hraje. Mattis řekl, že mají důkazy. V době kolem roku 2003 CIA tvrdila, že má důkazy o iráckém programu chemických a biologických zbraní a nakonec se ukázalo, že žádné neměla. Další stránka věci je, že Trump reagoval, jak musel, aniž by si dělal hlavu s tím, zda důkaz je. Z našeho českého pohledu je vystřelení padesáti devíti raket Tomahawk, přičemž jedna stojí jeden a půl milionu dolarů, obrovský náklad pro rozpočet české armády, ale pokud jde o americký vojenský rozpočet, jde o zanedbatelnou věc.

Slýcháme obavy o tom, že by tak mohla začít třetí světová válka. Mohla? Jsme na jejím pokraji? Některá média opět vytahují příběh s „rozbuškou“ typu vražda Franze Ferdinanda d'Este či útoku na vysílač v Gliwicích. Co na takové úvahy říci?

Ti, kdo sponzorují a vyrábějí tyto informace, by neměli strašit lidi více, než je nezbytně nutné. Svět není na pokraji třetí světové války. Byť si Franz Josef tehdy myslel, že válka bude skončena do Vánoc, ale nakonec trvala čtyři roky a na jejím konci bylo deset milionů mrtvých. Nemyslím si, že je v něčím zájmu vést třetí světovou válku. Jsem přesvědčen, že politici se trochu poučili a tu rétoriku, kterou někomu předkládají, nebudují na politických rozhodnutích.

Blízký a Střední východ dnes není tak jednoduchou událostí jako býval Balkán v době vzniku první světové války a jsem přesvědčen, že prioritou Spojených států na Blízkém východě je porážka Islámského státu. Chápou, že značná destabilizace ústřední vlády v Damašku zkomplikuje dění na území Iráku. V Iráku už Islámský stát kontroluje jen zlomek území, i když stále hraje nějakou roli na území v Sýrii, ale zároveň nejde o problém Sýrie a Islámského státu. Bašár Asad primárně nikdy nevedl válku s Islámským státem, on ji vedl se silami sunnitských buněk podporovaných zeměmi ze Zálivu a podobně. Turecko hájí své zájmy, Írán své zájmy a Saúdská Arábie také své zájmy.

Trump sliboval boj proti terorismu a dělá pravý opak, říká Vladimir Putin. A co si vlastně myslíte o ruské podpoře Bašára Asada?

Putin tohle říci musel, nic jiného jsme ani nemohli očekávat. To, že Rusko vstoupilo do hry na podzim roku 2015 podporou Asada, byla z nouze ctnost a nutnost. Rusové dobře věděli, že Bašár Asad později padne. A pokud padne, přijde do Damašku vláda sunnitů, kteří tvoří šedesát procent obyvatel Sýrie. Vedlo by to k vypovězení smlouvy o vojenské základně v Tartúsu a zřejmě by to nevedlo k budování letecké základny. Spojené státy mají po světě na čtyři sta vojenských základen a Rusko, pokud přiznáme, že už nikdy nenavrátí Krym, má jedinou, a to je Tartús. Rusové v tom viděli nejen pragmatický krok.

Rusové nachytali Američany, vstoupili na mezinárodní scénu jako rozumná země, která ukazuje, že vůči spojencům je předvídatelná a mohou se na ni spolehnout. Nepochybně zajistili dostatek zbraní, vyzkoušeli je na území Sýrie a mají velký zájem na boji s islámským terorismem. Sedm tisíc bývalých obyvatel Sovětského svazu je v řadách Islámského státu a tím, že se postavili na stranu šiítu proti sunnitům, ze sebe Rusko udělalo cíl teroristických útoků číslo jedna. S touto kalkulací musí Kreml hrát.

Rusko je na tom z hlediska Islámského státu poměrně špatně. Moskva je po Instanbulu druhé největší muslimské město, v Rusku je více mešit než v Evropě, ale je to země, která musí hrát nějakou geopolitiku a chce vyvažovat své bezpečnostní zájmy nad zájmy vnějšími. Domnívám se, že Rusové se nevzdají podpory Bašára Asada, nainvestovali příliš mnoho, aby se toho teď zbavili. Nevěřím, že by přestali s podporou režimu, který zajistí jejich vojenskou přítomnost.

Rusové na rozdíl od západní části Evropy po útocích ještě více jezdili městskou hromadnou dopravou, aby dali najevo, že se terorismu nebojí. Jak to? V čem je rozdíl mezi Rusy a třeba Francouzi v této věci? A proč se západní Evropa více bojí?

Neviděl bych to tak. Neznám ruskou mentalitu, ale odhodlání například Francouzů, obyčejných lidí, přičemž Paříž je hlavní město boje proti terorismu, je úplně stejné, ale v tomto tématu jsem na mělké vodě. Faktem je, že rámy v Petrohradu při vstupu do metra nikdo nekontroloval, v Paříži nejsou, v Londýně také ne. Vzplanutí občanské jednoty lidí bránících svůj způsob života, což politici umně využívají, je stejné. Nevidím v tom rozdíl.