Neprůhledné paravány, u dveří ochranka. Někteří novináři popisovali, že se na toaletu dostali jen se „sekuriťáky“. Pokud už nějakého poslance SPD potkali, nechtěl se s nimi bavit. Takto vylíčili separování novinářů ti, kdo se na víkendovou celostátní konferenci SPD dostali. Některá média totiž nezískala akreditaci vůbec. Jde podle Vás o pohrdání veřejnou kontrolou, autoritářské manýry nebo jsou taková opatření v pořádku a platí: jejich konference, jejich pravidla?
Je to na jednu stranu taková extrémní, přepálená reakce, na stranu druhou to chápu, protože některá média také reagují na SPD neadekvátně. Kdyby novináři používali proti této straně věcnou, vyargumentovanou a doložitelnou kritiku, tak neřeknu ani popel. Jenže ona často bývá pocitová, neadresná, je to z jejich strany taková lenivá práce. Vytáhnou třeba několik kontroverzních snímků, použijí nějakou mediální zkratku bez řádně podložených faktů a myslí si, že to tak stačí.
Média si neuvědomují, že tímto vlastně podobné strany a hnutí posilují. Přesně tak to přece v minulosti fungovalo s komunisty, když byli kritizováni jen za svou ideologii. Teprve až se začaly některé jejich kroky i politická rozhodnutí srovnávat s jinými, a také když se poukázalo na zázemí některých funkcionářů, již si třeba jezdí v bavorácích, tak došlo k obratu. Nicméně si myslím, že to vedení SPD přehnalo a znovu „nabilo“ médiím, i když je faktem, že by je většina z pozvaných novinářů zřejmě kritizovala. Ze strany Okamurova hnutí je to vůči médiím takový neobvyklý, negativní trend, který je například běžný u podobných uskupení ve Francii či v Itálii.
SPD prosazuje zestátnění České televize a Českého rozhlasu, zároveň připravuje nový mediální zákon, jehož základním principem bude vymahatelná odpovědnost za pravdivost, vyváženost na základě závazného etického kodexu. Ten by měl vycházet z toho, co si napsali před lety sami novináři, vydavatelé z Unie vydavatelů a tiskového zákona. Je tohle cesta, jak zajistit, aby se v médiích nelhalo? A jaký očekáváte výsledek u zákona z Okamurovy dílny?
Myslím si, že návrh zákona nedopadne dobře a bude neúspěšný. Radil bych jeho autorům vzít si jako předlohu legislativní normy z Německa, Francie, možná i z Itálie. Naopak nedoporučoval bych rakouský zákon, protože ve vedení tamních médií se to hemží různými politiky z mainstreamových stran, takže to pak s objektivitou a nestranností nemá nic moc společného. Ono by pomohlo zpracovat nejprve poctivou analýzu dosavadního stavu a zapojit pak do tohoto procesu kontrolní orgány všech různých stran včetně politických.
Musím ale říct, že by bohatě stačilo, než rozpracovávat další velké legislativní projekty, kdybychom se začali řídit a ctít současné zákony a snažili se také poctivě o jejich vymahatelnost. Vždyť tu máme slušně zpracovaný tiskový zákon, dále zákon o kontrolních radách a podobně, není třeba tedy vymýšlet další kočkopsy. Nesmyslem je také úvaha o zestátnění médií, protože tady jde v prvé řadě vždy o profesionalitu – kvalitní řízení a kontrolu, a pokud ta nebude, tak se dá vždy vše zmanipulovat a obejít. V současné době máme u nás ve všech oblastech záplavu různých zákonů a není potřeba tvořit další, jen ty stávající začít využívat. A to platí jak pro mediální sféru, tak pro ekonomiku, zdravotnictví i sociální oblast.
„My nejsme lůza, my jsme lid,“ zaznělo od prezidenta na konferenci SPD. Zeman často připomíná, že Češi nejsou národ, který by se nechal manipulovat. Zemana kritizovala řada politiků, že na celostátní konferenci SPD vůbec přijel. „Zeman na konferenci Okamurových extremistů. Po uši v té nejhorší morální špíně,“ komentoval na sociální síti například Jiří Dienstbier. Jaký je Váš názor na vystoupení prezidenta na konferenci SPD?
Tak já to vnímám jako krok Miloše Zemana ke svému znovuzvolení. Otevřený, strategický tah, jak získat na svoji stranu voliče z celkem početné skupiny ve společnosti. Není na tom nic závadného, Miloš Zeman je pragmatik a snaží se získat přízeň u strany, která není zakázaná, získala poslanecké mandáty a pohybuje se v našich politických mantinelech. Je ale otázkou, jak široce s takovými hnutími spolupracovat. Zase bych proto odkázal na zkušenosti z Francie nebo Itálie, kde se prokázalo, že je lepší s nimi komunikovat. Pokud je vydělíme ze společnosti, tak tím vydělíme i jejich voliče, a ti se pak poohlédnou po ještě radikálnějších hnutích. Spolupráce s nimi by tedy měla být na profesionální bázi, která je ale odlišná od příliš přátelských vztahů. To platí i vůči dalším parlamentním stranám, jako jsou například komunisté nebo Piráti.
Fotogalerie: - Celostátní konference SPD
Psali jsme:
Co se týká dění v Evropské unii, za nedodržování přerozdělovacího procesu nás chtějí pokutovat, J. C. Juncker „nemůže spát“, když vidí, jak špatně se daří uprchlíkům v Libyi, a tvrdí, že musíme migranty pustit na své území legální cestou. Martin Schulz chce do roku 2025 vytvořit federální Evropu. O čem to svědčí, co lze očekávat a jak bychom se ke všem těmto záležitostem měli postavit?
To svědčí o tom, že bruselské vedení se oddělilo nejen od života a názorů běžných občanů v evropských zemích, ale už i od vidění světa většiny národních elit. Pokud budou unijní špičky takto dále uvažovat, tak to zřejmě povede k jejich sebezničení, tedy totálnímu rozpadu Evropské unie do nějakých užších spolků a dojde tak vlastně k roztříštění základní filosofie EU, což má být tolerance a úzká spolupráce mezi mnoha evropskými státy. Je zajímavé, že J. C. Juncker nesní o tolik v minulých letech slibované rovnoprávné spolupráci zaměstnanců, podnikatelů a společností z různých států. Já už ho podezřívám i z toho, že tím chce v prvé řadě zvýhodnit své rodné Lucembursko, které by migračními kvótami nebylo vůbec zasaženo a ještě více by posílilo jako podnikatelské a bankovní centrum, když v ostatních státech začne vládnout nestabilita a chaos. Proč pan Juncker raději nesní o tom, že by se ti migranti mohli mít dobře – to znamená, že by našli bezpečné a příhodné životní podmínky ve svých domovech, a místo toho chce stěhovat lidi z jednoho kontinentu na druhý, nejlépe pak do Evropy, což je holý nesmysl. Stále platí jedno univerzální pravidlo, že jednu křivdu nemohu narovnávat křivdou druhou. Není přece možné, aby lidem, kteří poctivě pracují, platí příspěvky do všech možných daňových systémů, najednou někdo řekl, že to bude úplně jinak a oni budou muset ve velkém podporovat další skupiny nových obyvatel. To povede k politické nestabilitě, anarchii a opravdu pak získají vrch ty obávané hnědé košile. Navíc se tím vytváří precedens pro autokratické vlády a různé diktátory v Africe i na dalších kontinentech, kdy jim Evropa vzkazuje - naložte své nespokojené občany na lodě a pošlete je k nám, my se o ně postaráme...
Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se sešel s premiérem Sobotkou, aby mu sdělil obavu, že jak proběhlé sněmovní volby, tak nastávající volby prezidenta ovlivňují zahraniční tajné služby. BIS ihned sdělila, že žádné takové poznatky nemá. Byl to od Drahoše správný krok? Jak vlastně hodnotit kampaň akademika, který je hlavním vyzyvatelem Zemana?
No, domnívám se, že to pan Drahoš nevyhodnotil vůbec dobře. Jako by upozorňoval na svoji nejistou pozici, i když je poměrně silným kandidátem. Přece při každých důležitých volbách všude ve světě pracují intenzívně zpravodajské služby, tak to funguje už dobrých 150 až 200 let. Proto také byly tyto služby vlastně vytvořené. Může to být tedy chápáno jako takové ustrašené gesto, kdy upozorňuje dopředu na svůj handicap a vymlouvá se na odpor proti sobě podporovaný i ze zahraničí. Silný prezidentský kandidát musí takové tlaky ustát. Ve většině evropských států, a také u nás, takovéto vymlouvání se na cizinu nemá nikdo rád. Zbytečně mu to ubírá na energii v závěru kampaně, kdy má právě přicházet s jednoznačnými vzkazy pro veřejnost, aby se ta utvrdila v tom, proč ho má vlastně podporovat. Podle mne to byl dost nešťastný krok.
O tom, proč Miloš Zeman drží stále více trumfů v ruce pro prezidentskou volbu, se rozepsal komentátor Petr Honzejk. Důležitým důvodem je podle něj Zemanova role při sestavování vlády, spojenectví s Andrejem Babišem, Okamurovci a komunisty, „prezidentská televize“, jak označuje Barrandov, a neomezené finanční prostředky, protože Česko zaplavily jeho billboardy. Ovšem Zeman tvrdí, že kampaň nevede. Jeho šance se prý zvyšují i tím, že kampaň Jiřího Drahoše ztrácí dynamiku. Do jaké míry vystihuje toto hodnocení aktuální vývoj?
Myslím si, že to Petr Honzejk vyjádřil velmi trefně. Především souhlasím s jeho argumentem číslo jedna, že Miloš Zeman má výhodu s těmi záležitostmi okolo ustanovení nové vlády, ve kterých hraje svou velkou roli prezident. V této souvislosti se trochu divím jeho soupeřům, proč daleko více neprezentují na veřejnosti, jak by oni v tomto případě postupovali při sestavování vlády, jaká by byla jejich kritéria při výběru ministrů. Je to velká škoda, protože veřejnost by to určitě hodně zajímalo, jakou by volili strategii při sestavování většinové vlády.
Také je velmi důležité to, co Miloš Zeman stále dokola opakuje, a co hrálo velkou roli i při parlamentních volbách. To znamená svůj důraz na vhodné vyřešení migrace, a tím zajištění naší bezpečnosti. Na to slyší veškerá veřejnost bez rozdílu věku, příjmové úrovně, vzdělání či stranické orientace. Je vidět, že si to v poslední době uvědomili i ostatní prezidentští kandidáti, kteří tyto argumenty také začaly zařazovat do svých projevů, ale podle mého názoru, stále v nedostatečné míře. Takže tuto velkou část veřejnosti přenechávají Miloši Zemanovi a částečně i Mirku Topolánkovi. Otáčí se spíše k početně slabší skupině lidí, ke které patří i ti, již moc nechodí k volbám, a to je může stát i účast ve druhém kole prezidentských voleb.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
_profil_top.jpg)
