Neprůhledné paravány, u dveří ochranka. Někteří novináři popisovali, že se na toaletu dostali jen se „sekuriťáky“. Pokud už nějakého poslance SPD potkali, nechtěl se s nimi bavit. Takto vylíčili separování novinářů ti, kdo se na víkendovou celostátní konferenci SPD dostali. Některá média totiž nezískala akreditaci vůbec. Jde podle Vás o pohrdání veřejnou kontrolou, autoritářské manýry nebo jsou taková opatření v pořádku a platí: jejich konference, jejich pravidla?
Je to na jednu stranu taková extrémní, přepálená reakce, na stranu druhou to chápu, protože některá média také reagují na SPD neadekvátně. Kdyby novináři používali proti této straně věcnou, vyargumentovanou a doložitelnou kritiku, tak neřeknu ani popel. Jenže ona často bývá pocitová, neadresná, je to z jejich strany taková lenivá práce. Vytáhnou třeba několik kontroverzních snímků, použijí nějakou mediální zkratku bez řádně podložených faktů a myslí si, že to tak stačí.
Média si neuvědomují, že tímto vlastně podobné strany a hnutí posilují. Přesně tak to přece v minulosti fungovalo s komunisty, když byli kritizováni jen za svou ideologii. Teprve až se začaly některé jejich kroky i politická rozhodnutí srovnávat s jinými, a také když se poukázalo na zázemí některých funkcionářů, již si třeba jezdí v bavorácích, tak došlo k obratu. Nicméně si myslím, že to vedení SPD přehnalo a znovu „nabilo“ médiím, i když je faktem, že by je většina z pozvaných novinářů zřejmě kritizovala. Ze strany Okamurova hnutí je to vůči médiím takový neobvyklý, negativní trend, který je například běžný u podobných uskupení ve Francii či v Itálii.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán