Vašimi soupeři jsou mimo jiné František „Čuňas“ Stárek za ODS, za Top 09 ředitel gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička, za ANO známý baletní mistr Vlastimil Harapes a za ČSSD a Stranu zelených filozof Václav Bělohradský. Můžete se v krátkosti představit vy sám?
Ano, samá zvučná jména a všichni jsou mediálně známí. Já jsem si zvolil povolání, které umožňovalo být známým pouze ve svém oboru. Po maturitě jsem se hlásil jako většina mých spolužáků na vysokou školu. Nicméně neúspěšně, takže mě nezbývala jiná možnost než nastoupit dvouletou vojenskou prezenční službu. Celý první rok jsme přes den nacvičovali spartakiádní vystoupení a odpoledne a večer jsme trávili na učebně a na cvičišti. V roce 1965 jsem cvičil na Strahově a maminka, která se tam šla na mne podívat, plakala. Po vojně jsem nastoupil na VŠE a v roce 1971 jsem začal pracovat v Československé obchodní komoře. Po třech letech praxe jsem se přihlásil do konkursu vypsaného FMZO a v roce 1974 jsem byl vyslán jako ekonom na obchodní oddělení čs. ZÚ do Etiopie (Addis Ababa je v překladu Nová růže). V té době Československo stavělo v Etiopii ve spolupráci s Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD) tři investiční celky. Koželužnu ve městě Modjo a v Addis pneumatikárnu a továrnu na výrobu gumotextilní obuvi. V současné době má ČR v Etiopii prakticky nulové aktivity. Po návratu do Prahy v roce 1977 jsem využil nabídky PZO Koospol, který získal novou budovu ve Vokovicích a kam se nikomu nechtělo dojíždět. Tímto svým rozhodnutím jsem vstoupil do zemědělsko-potravinářského resortu a zcela nutně jsem si musel své vzdělání doplnit postgraduálním studiem na VŠCHT a VŠZ. O pět let později jsem byl vyslán jako nestrojírenský delegát na obchodní odd. čs. ZÚ do SRN, konkrétně do Kolína nad Rýnem, kde jsem pracoval 6 let. V roce 1990 v podstatě skončil monopol zahraničního obchodu a v tomto roce jsem nastoupil na tehdejší ministerstvo obchodu a cestovního ruchu ČR, později MMR, kde jsem pracoval v různých funkcích až do svého odchodu do důchodu. Nejdéle jsem pracoval ve funkci ředitele odboru CR. Na MMR jsem přežil 21 ministrů a dvakrát jsem byl vyslán do Ruské federace jako ředitel zahraničního zastoupení CzechTourism. Tři roky jsem byl v Moskvě a dva roky v Jekatěrinburgu. Jsem spoluautorem první Státní koncepce rozvoje cestovního ruchu a zákona č. 159 o pojištění CK, dnes nazývaný jako zákonem o CR.
Co můžete občanům nabídnout? Nebo snad, čím hodláte voliče oslovit ?
Na první otázku mohu zcela jasně odpovědět, že nabídnout mohu zvláště své zkušenosti a znalosti. Podílel jsem se na vzniku mnoha vzdělávacích programů a rekvalifikačních kurzů, především v oblasti CR. Ale hlavně bych chtěl upozorňovat na stále se opakující chyby. V současné době jsem zastupitelem za Prahu 17. Voliče hodlám oslovit především svými prioritami, konkrétně:
- Spravedlivá mzda a důchody zajišťující důstojný život, a ne živoření.
- Zavést systém sociálního nájemného v obecních bytech včetně domů s pečovatelskou službou.
- Zachovat bezplatné vzdělání na všech stupních veřejných škol, zavést kontrolu kvality a odborné úrovně soukromých škol (stop „vzdělání“ za peníze bez znalostí!), a především bezpodmínečné obnovení důstojnosti a autority učitelů.
- Zastavit privatizaci ve zdravotnictví a zavést regulaci cen léků včetně kontroly tzv. „doplňků stravy“. Zdraví nesmí být zboží! Obnovit v plném rozsahu statut „křížkových lázní“.
Samozřejmě priorit mám víc a hodlám je použít během své volební kampaně, kam srdečně zvu všechny voliče volebního obvodu č. 25.
Prozradíte nám, jak vidíte své šance?
Na tuto otázku jsem již odpověděl v úvodu. Je mi sedmdesát let a prožil jsem zajímavý život doma i v zahraničí. Byl jsem úspěšný, ale měl jsem i neúspěchy – myslím si, že mohu o sobě prohlásit, že jsem člověkem práce. Nejsem disident, nejsem tanečník ani filozof a hlavně nejsem mudrc, ale umím celkem přesně vypočítat růst HDP. Vím, co jsou to ekonomické zákony a je mi velmi blízká statistika. Osobně obdivuji Statistický úřad SRN zvláště pak institut HWVA v Hamburku a Eurostat. Volební obvod č. 25 má asi 83 tisíc registrovaných voličů. Z toho asi 8 % je členů KSČ (chodících a nechodících), plus nějaké procento „sympatizantů“. Tak taková je asi moje šance. Kolik občanů se k volbám dostaví, to se uvidí.
Do voleb jdete se sloganem „Nastal čas na změny“ a „Zlatá šedesátá až devadesátá léta“. Rozumím tomu dobře, že byste se rád vrátil před rok 1989? A je návrat do minulosti skutečná změna? Neměli bychom žít spíš přítomností a přemýšlet o budoucnosti?
Otázka je přímo sugestivní! Cesta zpět není možná, a i kdyby byla, rozhodně bych si ji nepřál. Stejně jako není možné, aby mě bylo zase 30 let. Co mi však zůstalo, jsou zkušenosti a poučení z chyb. Rozhodně mi dáte za pravdu, když budu konstatovat, že mezi lidmi panuje špatná nálada (také se říká „blbá nálada“). Představy, se kterými národ v roce 1989 vstupoval do své nové existence – tj „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“ – se nevyplnily. Když dojdou argumenty, tak se začne pomlouvat. Vezměte si například úžasnou sledovanost pořadu ČTV „Retro“: jsou to jen pomluvy, jak všechno bylo špatné a nefunkční, ale všichni se na pořad rádi dívají. Ráno když jdu do kanceláře (chodím okolo deváté) a sleduji vybírače popelnic a bezdomovce, kladu si otázku kde je hranice mezi „lidskou důstojností“ a „lidskými právy“. Oficiální statistika uvádí, že v ČR žije pod hranicí chudoby 9,7 % obyvatel. Pravidlo praví, jak by měla vypadat valorizace důchodů ve vztahu k inflaci a spotřebnímu koši. Otázka zní, kdy naposledy vláda ČR valorizaci uskutečnila a v jaké výši?
Druhý slogan, který jsem si pro volební kampaň zvolil, resp. vypůjčil (a neporušil autorská práva) zní „Zlatá šedesátá až devadesátá“. Rádio Impuls má pravdu Je to období mého mládí, studií, studentských zahraničních cest. Ty byly organizovány Studentským podnikem prací a služeb a na VŠE to byl Aisec. Žili jsme daleko víc kolektivně. Pravidelně jsem chodil do Olympiku, tancoval se rock-and-roll a Pavel Sedláček zpíval. V Polské kultuře se kupovala elpíčka s Beatles, sledovali jsme protiválečné hnutí hippies, točily se krásné české filmy (pozn.: v sobotu 23. 7. jsem zhlédl na 42. ročníku Letní filmové školy v Uherském hradišti opět Starce na chmelu). Prahu navštívil Allen Ginsberg, potom byl sice vypovězen pro nemorální chování, ale myslím si, že si z toho nic nedělal. Ale byly i chvíle velmi složité a těžké. Musel jsem se vyrovnat s 21. srpnem 1968, a to jako člen KSČ, tak i jako důstojník Československé lidové armády v záloze. Myslím si a jsem o tom i přesvědčen, že na uvedená leta s láskou vzpomíná i Franta Čuňas. Není nutné text prodlužovat. Pokud někdo z voličů bude chtít se mnou na uvedené téma hovořit, jsem plně k disposici.
Kde vidíte největší úskalí dnešní doby?
Nepřehlednost, netransparentnost, jednostrannost, špatná vymahatelnost práva (viz „chapadla justiční chobotnice“). Moje generace, která skončila fakultu zhraničního obchodu, musela mít tři jazykové zkoušky téměř na úrovni státních zkoušek. Základ byla angličtina, potom němčina a ruština. Potom se učily jazyky specializované pro určité teritorium. Takže dnes mám možnost mimo ČT1 a ČT24 sledovat především ARD, CNN, RUS1, ale i jiné stanice a především internet a sociální sítě – a teprve potom si mohu udělat jakýsi konkrétnější obraz o celkové situaci. Vzhledem k tomu, že jsem se posledních dvacet let věnoval především resortu CR a jsem stále členem řady mezinárodních organizací CR, především WTTC, vidím jak je složité získat informaci objektivní a spolehlivou a kladu si otázku, jestli to třeba není záměr podávat informace zkreslené nebo jednostranné. A právě zde bych chtěl zdůraznit, že nastal čas na změny! již žádné LTO, lihové kauzy, prezidentské amnestie V. Klause atd. Rozhodně se nedomnívám, že objektivní informace přicházejí z „pražské kavárny“. Se zájmem poslouchám názory a stanoviska našeho prezidenta Miloše Zemana, a s řadou z nich se ztotožňuji.
Psali jsme:
Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu Parlamentu ČR ?
Byla to výzva mých kolegů, které si velmi vážím. Samozřejmě o svých šancích jsem se již zmínil výše, ale nebráním se diskusi s občany z volebního obvodu 25, ale i z celé ČR.
Vaše priority soustředíte především do oblasti zemědělsko-potravinářské a vzdělávání. Jak byste hodnotil úroveň a podmínky vzdělání v Česku?
V této otázce bych se chtěl soustředit především na oblast základního a středoškolského vzdělávání. Základní školy upustily od praktického vzdělávání. To platí především pro druhý stupeň ZŠ. V předmětech jako je například chemie, biologie zanikla praktická výuka a u polytechnické výchovy se upustilo od jakéhokoliv způsobu získávání manuálních zručnosti, znalostí a dovednosti, které jsou základním předpokladem zájmu o odborné učňovské školství.
Nedílnou součástí je i úpadek autority učitelů, ale i školy, jako instituce nositele vzdělávání. Samostatnou kapitolou je překrucování a nepravdivý výklad historie a to všeobecně, ale i historie naší jako Česka, tedy naší vlasti. Jak dlouho trvalo, než se resort školství dohodnul, jak má vypadat maturita, a že zkouška z matematiky je její nedílnou součástí.
Velký důraz kladete na propagaci regionálních potravinářských produktů, jejich výrobců a jejich značek, dále pak regionální politiku včetně čerpání strukturálních fondů EU. Jaké by byly vaše kroky, kdybyste byl zvolen?
Jak jsem již výše uvedl, řadu let jsem pracoval v zemědělsko-potravinářském sektoru. To bylo ještě v době, kdy bylo Československo v zemědělské prvovýrobě soběstačné a byli jsme i významnými vývozci (zvláště pak to byly mlékárenské výrobky, maso, chmel, slad, ovocné a zeleninové konzervy, sladkovodní ryby, cukrovinky a další). Dnes prvovýroba produkuje pouze to, co je dotováno a vykupováno, tj. řepka, kukuřice – a tam, kde končí pole s řepkou, začínají solární elektrárny. Potraviny se do Česka především dovážejí, viz „Z lásky k Česku, Váš Kaufland“. Ale konečně, proč ne? Máme společný trh, a když na to máme? Otázkou je, co se nechá koupit za průměrný důchod. Zpět k regionálním potravinám, pokrmům, jejich výrobcům a značkám. Regionální potraviny a pokrmy, to je historie a tradice. Něco jako Národní kulturní dědictví (ale místo hradů a zámků je to třeba valašská zelnica, neb frgál atd.) Regionální potraviny mají své regionální výrobce, kteří se zpravidla nedostanou do potravinářských řetězců a jsou odkázáni na spotřebu na místě, a proto je třeba jejich propagaci mimo jiné směřovat také do oblasti regionálního cestovního ruchu. Není nic smutnějšího, než když přijede mladý zahraniční turista, má hlad a zajde si na hamburgra k McDonaldovi. S potěšením mohu sledovat, že se regionální pokrmy úspěšně prosazují především v přeshraniční turistice, ale i díky jisté renesanci tuzemské regionální turistiky a agroturistiky. Této skutečnosti samozřejmě velmi napomáhá útlum v dříve oblíbených destinacích severní Afriky a jižní Evropy.
Co se čerpání strukturálních fondů EU týče, uplynulé období prokázalo jistou slabost ROP(ů). Jako pracovník MMR jsem byl spoluautor Společného regionálního operačního programu (SROP)) a dílčím způsobem jsem se ještě podílel na Integrovaném operačním programu (IOP). Regionální operační programy vytvářely prostor k netransparentnosti a v některých případech i uplatňování individuálních vlivů. Totéž platí i u vzdělávacích programů a rekvalifikačních kursů. Absolventi sice po ukončení kursu obdrží certifikát, ale konečný efekt, zvýšení kvalifikace, se v podobě služebního postupu, eventuálně finančního ohodnocení, nedostaví. V mnoha případech jsem byl svědkem, že účastnící kursu měli vyšší znalosti než samotní lektoři.
Na otázku, jaké kroky bych v uvedené oblasti zvolil v případě, že bych byl zvolen, vám odpověď neprozradím, protože je to má skrytá rezerva, o kterou se nehodlám s nikým dělit.
Psali jsme:
Podpora regionálních produktů a zemědělců je i jednou z priorit ministra zemědělství Mariana Jurečky. Domníváte se, že se mu to daří? Případně, co více by se dalo dělat?
Ano, jedná se o jednu z jeho priorit, jak zlepšit pozici malých rolnických podniků (teď se snad říká farmářů) a výrobců regionálních potravin a pokrmů. Zemědělsko-potravinářský resort je možné označit jako jeden z nejsložitějších, zvláště když od svých předchůdců dostal pracoviště značně zdevastované, tím mám na mysli hlavně ministra Gandaloviče, který také byl i ministrem pro místní rozvoj, a co jeho předchůdce Radko Martínek budoval 2 roky, tak hravě zlikvidoval za 3 měsíce a potom odešel na MZe vylepšovat pozici s.p. České lesy. Ale pan ministr Jurečka není rodilý úředník, je politik, ale především praktik, který v zemědělské prvovýrobě působil a problematika je mu dobře známá. K dispozici má skvělý kolektiv SZIF a podle dosažených dílčích výsledků si myslím, že svoji práci dělá dobře.
Co více by se dalo dělat, je velmi široká otázka. Trpělivě vyjednávat české pozice v Bruselu a hledat formu pobídek nejlépe na ministerstvu financí. Je škoda, že se v České republice nepodařilo zachovat žádný český potravinářský řetězec. COOP je sice český družstevní potravinářský VO, který uplatňuje principy franchisingu, takže má prostor především v menších městech, kam se zahraničním společnostem nevyplatí umisťovat své MO prodejny, ale to je málo.
Ing. Marian Jurečka
Můžete pojmenovat konkrétní problémy obvodu, které může senátor po zvolení ovlivnit?
Určitě ano! Kandiduji za volební odvod č. 25, což je především Praha 6. Zde se jedná o urychlené dokončení okruhu kolem Prahy včetně vybudování parkovišť. Dále to je posílení vlivu státu a samospráv při hospodaření s vodou ve vztahu k regulaci vodného a stočného eliminaci tranzitní dopravy ve vztahu ke snížení emisí a hlukové zátěže a další.
Já jsem zastupitelem za MČ Praha 17-Řepy. Jsem členem komise bytové a komise pro strategický rozvoj a ještě jsem členem Kontrolního výboru. MČ P-17 má tč. před sebou významný cíl – konkrétně výstavbu multifunkčního sportovního areálu na Chobotě a Domu s pečovatelskou službou. Zastupitelstvo schválilo jak studii proveditelnosti sportovního areálu, tak Domu s pečovatelskou službou, ale k úspěšnému završení celého díla a k jeho provozování by jistě pozice senátora byly prospěšná, zvláště když v prostoru MČ P-17 je řada realit, které jsou v majetku pražského magistrátu, a o jejich převod do majetku MČ P-17 vedení zastupitelstva marně žádá.
Máte na závěr nějaký vzkaz pro voliče?
Ano, mám!
Vážené občanky a občané, vyzývám vás, přijďte k senátním volbám!
Nebudete zklamáni!
Vaše hlasy nebudou promarněny! JE ČAS NA ZMĚNY!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
