Domníváte se, že se naše republika nevyvíjí optimálně a zaostává za svými možnostmi, a to prakticky ve všech oblastech. Kde nejvíce? A kde se podle vás nachází náš skrytý potenciál?
Ano, naše republika se nevyvíjí optimálně a lámu si hlavu, kde je vlastně zakopán pes. Hodně cestuji a mám osobní kontakty v okolních postsocialistických zemích a situace je v nich s nevýznamnými místními odlišnostmi podobná. V devadesátých letech velké nadšení, odhadovalo se, kdy se dostaneme na úroveň Rakouska – o tom dnes již nikdo neuvažuje. Ve všech postsocialistických zemích je pocit nenaplněných očekávání, vysoká míra korupce i na nejvyšších politických místech, exodus mladých schopných lidí. Po připojení k EU nenastal takový rozvoj, ke kterému došlo o dekádu dříve v tehdy relativně chudých zemích, jako byly Španělsko, Portugalsko či Řecko. I ony mají velké problémy, které vnímám, nicméně jsou s jádrem EU kompatibilnější než naše středně-východně-jižní Evropa. Například infrastruktura Španělska, kvalita lékařských fakult, jsou s naší zemí nesrovnatelné. Za klíčové považuji udržet doma mladé schopné lidi, často mám ovšem pocit, že o ně vlastně nestojíme, nastavují zrcadlo těm ostatním, požadují řešení problémů.
Současným politikům vyčítáte jejich odtržení od reality, které vyplývá z toho, že v běžném prostředí nikdy nepůsobili a v politice jsou od studentských let. Podpořil byste tak omezení funkčních období u politiků jako je tomu u prezidenta?
V tom to není, politici se v exekutivě střídají až na výjimky rychle, a časově omezit politickou činnost ve vedení stran asi není možné. Ovšem tzv. „tradiční“ strany jsou pevně zakonzervované, mocenská jádra jsou kompaktní po desetiletí. O novice není poptávka, pokud zrovna nemají dodat aktuálně věrohodnost.
Andrej Babiš podporuje zavedení většinového systému. Jste stejného názoru. Proč?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková