Kandidát na hejtmana: V Jihomoravském kraji budíme mezi ostatními politickými subjekty respekt

Co vás nejvíce irituje při pohledu na českou politickou scénu?

Jsem zastáncem toho, že na obecní a krajské politické úrovni jde především o to, jaké má kdo zkušenosti a výsledky v rámci veřejné práce s lidmi. Na nejnižší komunální úrovni politiky proto nerozumím lidem, kteří se zaštiťují tím, že nejsou politici a s chodem samosprávy nemají žádné zkušenosti. Stejně tak se mi nelíbí názor, že kvalitním politikem může být pouze příslušník tradičního politického spektra.

Před dvěma roky jste spoluzakládal hnutí Sdružení občanů Lesné, v jehož čele stojíte dodnes. Pro letošní krajské volby jste také lídrem společné kandidátky se STAN v Jihomoravském kraji. Co očekáváte od následujících voleb, s čím do nich jdete?

Starostové pro jižní Moravu je kandidátní listina, na níž se spojili starostové měst a obcí z celého Jihomoravského kraje. Naši společnou kandidátku tvoří 50 starostů a doplňují je místostarostové, zastupitelé a osobnosti, které mají se samosprávou zkušenosti. Všichni tito lidé dostali již v minulosti ve svých obcích, městech a městských částech důvěru a jsou za nimi vidět výsledky jejich práce. Jistě není náhoda, že v rámci průzkumů veřejného mínění se dlouhodobě největší důvěře těší právě starostové. V Jihomoravském kraji budíme mezi ostatními politickými subjekty respekt a na základě toho, že už jsem byl několikrát kontaktován zástupci hlavních politických uskupení, věřím, že se s námi při volebních úvahách počítá.

Jak již bylo naznačeno, v politice působíte teprve krátce. Do jaké míry odpovídá práce v komunální politice vaší původní představě o této profesi? A jak byste chtěl své dosavadní zkušenosti zúročit v krajské politice?

Krátce možná působím jako člen samosprávy, nicméně chod samosprávy a komunální politiku ovlivňuji už od roku 2006. Veřejné činnosti jsem se věnoval dlouhá léta zadarmo a ve svém volném čase. Až do jara 2014, kdy přišli lidé a vyzvali nás, abychom šli do voleb. Právě na základě nepřetržité práce pro veřejnost, výsledků a důvěry lidí jsem se stal starostou městské části Brno-sever. Realita práce v pozici uvolněného starosty mě nijak zásadně nepřekvapila vzhledem k tomu, že jsem byl v rámci své předchozí činnosti dlouhodobě v kontaktu se členy vedení samosprávy i úřadem. Hlavní změna logicky nastala v tom, že člověk přebírá odpovědnost za činnost a směřování samosprávy a musí přemýšlet v souvislostech. A stává se samozřejmě pro občany hromosvodem jakékoliv jejich nespokojenosti. Na krajské úrovni samosprávy mohu pak zúročit právě zkušenost s nutností převzít zodpovědnost, s každodenním kontaktem s lidmi, s potřebou umět vybalancovat množství protichůdných požadavků a nároků.

Čemu byste se chtěl v krajském zastupitelstvu konkrétně věnovat a co případně prosadit?

Osobně bych se rád zabýval územním plánováním, protože jsem se územnímu plánu hodně věnoval v rámci své předchozí činnosti. Město Brno stojí společně s Jihomoravským krajem před velkou výzvou v otázce krajského územního plánu, tedy Zásad územního rozvoje JMK. Patová situace trvá už několik let a je třeba se pohnout z místa. Zbytek Jihomoravského kraje čeká zejména na výsledek diskuse o trasování komunikace R 43.

Ve volebním programu slibujete zrychlení oprav silnic II. a III. třídy, které jsou v nevyhovujícím či havarijním stavu, a to díky lepšímu plánování a snížení cen stavebních prací ve výběrových řízeních. Jak ale budete chtít ulehčit obcím a jejich obyvatelům zejména od tranzitní dopravy?

Tranzitní doprava je obecně problém celé České republiky. Je to především otázka úpravy legislativy, která by omezila či vyloučila tranzitní dopravu po komunikacích nižší třídy. V tom má krajská samospráva omezené pole působnosti. My můžeme z této úrovně v rámci zákonodárné iniciativy kraje prosazovat změnu zákona, tak aby řidiči nákladních vozidel, jejichž průjezd územím je ryze tranzitní, byli nuceni využívat jiné druhy komunikací, především dálnice a silnice první třídy. Zprostředkovaně můžeme z úrovně kraje pomáhat obcím v jejich snaze zamezit tranzitním průjezdům velkých nákladních vozidel cestou změny dopravního značení.

Všechny, kdo budou mít zájem, slibujete naučit, jak se bránit, jak reagovat v krizových situacích a poskytnout pomoc. Můžete tento bod více rozvést? Jak konkrétně by to mělo vypadat v praxi?

Prosadíme program, jenž bude bezplatně nabízet všem vyzkoušet si mezní situace „in natura“ – záchranu života, sebeobranu, jak se chovat při teroristickém útoku atd. Řada obcí má s těmito kurzy velice dobré zkušenosti, reakce účastníků jsou velice pozitivní. Pořádání kurzů je ale dnes na aktivitě starostů a odvíjí se od jejich finančních možností. My usilujeme o systémové řešení, chcete-li jakousi formu „civilní ochrany či branné výchovy“. Je nezbytné aktivizovat lidi, naučit je aktivně se bránit, umět se postarat se sami – pořád spoléháme na druhé, na záchranáře, na stát. A hlavně naučit lidi nebát se, protože strach z neznámého je palivem pro populisty a extremisty. Budeme iniciovat vznik centra zdraví a bezpečí, kdy inspirací je nám centrum v Karlovarském kraji. Odborníky s rozsáhlými zkušenostmi nezbytnými pro přípravu a realizaci takového projektu mezi našimi lidmi máme. Vycházíme přitom z poznatku, že každý si věci nejlépe zapamatuje, když je osobně prožije, když jsou s nimi spojeny silné emoce. Schválně, zkuste si vzpomenout, co jste dělali 11. září 2001? A co jste měli na oběd minulou středu?

Poměrně palčivým problémem kraje je vysoká nezaměstnanost. Jak byste se snažil situaci řešit?

Jihomoravský kraj je rozsáhlý a problém nezaměstnanosti není v jednotlivých regionech stejně palčivý. Při analýzách důvodů vyšší nezaměstnanosti je nutné brát v úvahu specifika jednotlivých regionů, čímž myslím menších území, než je okres. Například okres Znojmo vykazuje největší nezaměstnanost v „Zajordání“, tedy oblasti na západ od města Znojma, kde je velmi špatná infrastruktura a málo možností získat zaměstnání jinde než v zemědělství. V takových případech je třeba pokusit se přilákat investory. Ať již výhodnými investičními pobídkami, nebo poskytováním dostatku informací o možnostech, který daný region nabízí.

Na kolik podle vás ovlivňuje nezaměstnanost situace v zemědělství, která není nikterak příznivá? A jak pomoci rozvoji zemědělské výroby?

Dlouhodobým problémem zemědělství je spíše nezájem mladé generace se zemědělství věnovat. Není to dost „sexy“. I když zemědělské školy produkují absolventy, jenom zlomek se v zemědělství uplatní. A nejde jenom o středoškoláky, chybějí i vysokoškolsky vzdělaní agronomové nebo zootechnici. Zde se projevuje přerušení rodinné kontinuity. Podíváme-li se do Polska, to je stále více se svými dříve vysmívanými „kovozemědělci“ živitelem valné části Evropy. Dodávají i to zboží, které se nám zdá příliš pracné, nelukrativní. Rozsáhlé úlevy a pomoc, jíž se těší ze strany státu, nese ovoce pro ně, ne pro nás. Naším cílem je iniciovat ve spolupráci s ministerstvem zemědělství úlevy pro menší zemědělské podniky a farmáře, aby mohli alespoň částečně konkurovat sousedním zemím. Je třeba, aby naši zemědělci měli od státu podobnou podporu jako zemědělci v Polsku, Německu nebo ve Francii, kde se jim dostává množství motivačních úlev a výhod.

Dalším kostlivcem ve skříni po minulých dobách je to, že většina našich podniků dnes hospodaří na půdě pronajaté od jejich drobných vlastníků. Koupit si tuto půdu je nad jejich možnosti (cena jednoho hektaru je dnes nad 100 000 Kč), a pokud se půda prodává v aukci, většinou nemohou konkurovat spekulantům. Půda i samotné podniky se pak lehce stávají kořistí těchto žraloků, velké korporace je skupují, protože mají kapitál a vědí, že „sousedova pole se prodávají jenom jednou“. Řešením jsou systémové, dlouhodobé a nízko úročené úvěry na nákup půdy pro malé podniky. Společně s ministerstvem zemědělství chceme prosadit zásadní posílení těchto úvěrů a jejich účelovost pouze na malé podniky, tak aby nebyly z trhu vytlačovány velkými korporacemi.

A pak je tu ještě jeden rozměr zaměstnanosti/nezaměstnanosti našeho zemědělství. To dnes produkuje pouze to, co se dá produkovat strojně, bez ruční práce – typicky řepka, obilí, kukuřice. Co potřebuje ruční práci – a to je většina zeleniny, ovoce i živočišných produktů – upadá. Náš zemědělec nemůže nabídnout vzhledem k tržním cenám produkce příliš vysoké odměny manuálním pracovníkům a ti raději zůstávají na dávkách. Pokud někde taková na ruční práci náročná produkce ještě zůstala, pak ji zajišťují Moldavané a další zahraniční pracovníci.

Vinařství je pro zemědělskou produkci jižní Moravy typické, v kraji totiž leží 94 procent všech vinic v republice. Co by pro ně podle vás znamenalo přijetí novely vinařského zákona, kterou prosazuje současný ministr zemědělství Marian Jurečka?

Cílem novely vinařského zákona je mimo jiné zamezit podvodům s kvalitou vína. Svaz vinařů České republiky novelu vinařského zákona vítá. Proti tomu se ozývají hlasy ze strany obchodníků s vínem, podle kterých tato novela zvýhodňuje prodejce lahvového vína a podvodům s kvalitou vína v konečném důsledku nezabrání. Dá se předpokládat, že novelu uvítají zejména velkoproducenti vína. Naopak malé producenty zatěžuje nový vinařský zákon přílišnou byrokracií a papírováním. To povede patrně k tomu, že se část vinařské produkce od domácích vinařství nekontrolovaně rozprodá mezi maloodběrateli.

V letošním porovnání kvality života ve všech regionech České republiky se Jihomoravský kraj umístil čtvrtý za Prahou, Královéhradeckým a Středočeským krajem. Na vině je podle této analýzy mimo jiné nejvyšší počet neuspokojených žadatelů v domovech pro seniory v Česku. Plánujete tak do budoucna rozšíření jejich kapacit či výstavbu nových domovů pro seniory? A jaké jsou vaše další priority v oblasti sociální politiky?

Jaký je demografický vývoj v Jihomoravském kraji víme, podíl obyvatel nad 65 let roste a je jeden z nejvyšších v České republice. Takřka pětina všech Jihomoravanů spadá do této kategorie, to je fakt, se kterým nic neuděláme, a od toho se odvíjí i ten zmíněný převis neuspokojených žadatelů. Jakákoliv reprezentace krajské samosprávy se musí snažit s tím něco udělat. Samozřejmě se budeme snažit nabídku domovů a penzionů pro seniory co nejvíce rozšířit. Je třeba na řešení tohoto úkolu zainteresovat i ty soukromé subjekty, pro které by vybudování a provozování takovýchto zařízení bylo zajímavé.

Kromě tématu domů pro seniory je ale třeba brát v úvahu také skutečnost, že tito lidé preferují především pobyt v domácím prostředí. K tomu vede cesta rozšířením nabídky asistenčních a terénních služeb a vytvoření podmínek pro komunitní aktivity pro seniory. Jsou stále velké rezervy v zapojení seniorů do nejrůznějších praktických činností, tedy ve využití jejich potenciálu a životních zkušeností.

Co vám vadí na současné či předchozích krajských vládách a co naopak oceňujete?

Vzhledem k tomu, že v hodnocení kvality života je Jihomoravský kraj čtvrtý, nelze říci, že předchozí a současná reprezentace kraje žádnou práci neodvedla. Ale je ještě mnoho rezerv, na které se chceme zaměřit. Je to zejména fakt, že krajský dluh narostl na současných zhruba 3,75 miliardy korun. Přičemž za rok 2015 se zvýšil o 440 milionů korun. Tento trend je nutné zvrátit a já předpokládám, že toho jsme schopni. Starostové jsou podle ministerstva financí nejlepšími hospodáři v zemi. Zatímco stát a některé kraje tonou ve stále se zvyšujících dluzích, obce, města a městské části jsou schopny držet vyrovnané rozpočty.

Velkým tématem jsou dotace. Každý ze starostů o tom ví své. Rozdělování dotací je vždy ošemetná záležitost a může zde být prostor pro subjektivní hlediska, pro odměňování loajálních dotacemi, trestání neposlušných „nedotacemi“. Určitě by měl být systém dotací průhledný, jednoznačný a neměnný, podléhající kolektivnímu rozhodování. Omezeny by měly být finanční prostředky pro dotace individuální z úrovně hejtmana.