Pane doktore, jste členem Akademické obce NF VŠE. Můžete se jako právník vyjádřit k tomu, co je vedením VŠE vytýkáno děkanu Ševčíkovi?
Nikoli jeho působení coby děkana. Ostatně od roku 2010 během jeho funkčních období děkana či proděkana se podle Hospodářských novin či týdeníku Týden národohospodářská fakulta každoročně umístila mezi ekonomickými fakultami na druhém místě.
Lze předpokládat, že se vážní zájemci o studium na NF budou rozhodovat o její kvalitě podle těchto dlouhodobých hodnocení, a nikoli jedné skeče paní Nory Fridrichové z ČT.
Jenže z výzvy akademickému senátu NF vyplývá, že působení děkana vyvolává negativní odezvu v médiích, ze strany veřejnosti, studentů VŠE, s dopady na celou vysokou školu.
Jenže výzva Akademickému senátu NF také uvádí, že vystupování děkana porušuje povinnosti vyplývající z etických pravidel chování čelního představitele NF, a to již od září 2022. Odkud se vzal tento termín?
Zářijové jednání AS NF se konalo po shromáždění na Václaváku a doc. Ševčík na něm označil premiéra nevybíravým výrazem. Podle něj v reakci na premiérovu dehonestaci jeho účastníků. Děkan musel slíbit, že se na takových akcích vícekrát neobjeví. Když v mainstreamu „explodovala“ zmíněná fotografie z FORUM24, tak snad proto je výzva AS NF nekompromisně založena na tezi „v mediálním prostoru je děkan spojován s incidentem u Národního muzea“ a pan rektor, jak se dále píše, „bez ohledu, zda je toto spojení oprávněné“, zahájil ve smyslu § 28 odst. 3 zák. o VŠ řízení o odvolání děkana.
Pan rektor se tedy naštval…
Na shromáždění zaměstnanců NF 16. 3. 2023 si pan rektor stěžoval na lavinu nadávek a výhrůžek. Ačkoli mne ujišťoval, že nejedná pod tlakem, tak následně pan prorektor v rozčilení prohlásil cosi v tom smyslu, že „při návštěvě ministra školství na VŠE se dotyčný odmítl zabývat připravenými otázkami věcné součinnosti mezi Ministerstvem školství a VŠE, např. ve věcech financování, a byl ochoten diskutovat pouze o otázce případného odvolání děkana Národohospodářské fakulty“. To cituji z písemného svědectví kolegy, který na onom rušném shromáždění seděl naproti prorektorovi. Také ve výzvě AS NF rektor odkazuje na názor „členů Etické komise VŠE“, že „již pouhá účast děkana na politických demonstracích poškozuje dobré jméno VŠE“. Podotýkám, že i prostý fakt oprávnění AS VŠE odvolat rektora umocňuje tlak, pod kterým se pan rektor doc. Dvořák musí nalézat. Ale na druhé straně, pokud zavede s děkanem řízení, a to v postavení správního orgánu podle zákona o VŠ, je povinen podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu, cituji: „užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány … v rozporu s právními předpisy“. Jinými slovy, obsah použitých důkazů proti doc. Ševčíkovi nesmí být v rozporu se skutečností. Jenže zmíněný obrat „v mediálním prostoru je děkan spojován s tímto incidentem a bez ohledu, zda je toto spojení oprávněné“, znamená, že před důkazy o skutečnosti, předloženými doc. Ševčíkem, se upřednostňuje její mainstreamová dezinterpretace.
„Výzva“ rovněž uvádí, že se děkan dopustil porušení etického kodexu ve vztahu k povinnostem vedoucích pracovníků VŠE a uvedeným v jeho ustanoveních.
Tak za prvé. Nelze relativizovat tzv. morálně-etické zásady vztahující se k vedoucím pracovníkům VŠE odkazem na čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. A odvodit z toho, že povinnosti ukládá pouze zákon. Ale podle informací, které mám, zmíněný kodex nebyl projednán, natož schválen orgány VŠE.
... a za druhé?
Z výzvy plyne, že pro členy Etické komise VŠE je nepřípustným už pouhý fakt, že se „na podzim 2022 děkan zapojil do protivládních demonstrací, v rámci kterých veřejně vystupoval“. Dovoluji si připomenout, že podle ust. § 2 odst. 10 zák. o VŠ „na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí“. Ale rektor či děkan si smí dovolit, zdůrazňuji mimo půdu VŠ, to, co zaručuje „nadústavní“ Listina základních práv a svobod. V čl. 19 odst. 1 právo pokojně se shromažďovat, v praxi „kombinované“ s právem zakotveným v čl. 17 odst. 1, 2 listiny čili na „svobodu projevu“. Protože se podle čl. 3 odst. 1 listiny „základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu … jiného postavení“. A není snad oním „jiným postavením“ i postavení služební, bez ohledu na zastávanou funkci? Výjimka platí podle zákona pro vybrané profesní kategorie. Jako např. pro soudce, kterým zákon zakazuje členství v politických stranách. Aby tím byla zaručena nestrannost při jejich rozhodování. A tak představa, že „již pouhá účast děkana na politických demonstracích poškozuje dobré jméno vysoké školy“, vyplývá z neznalosti či nepochopení čl. 3 odst. 1 listiny.
Fotogalerie: - Vysíláme fialový signál
Poškození zájmů VŠE v obecné rovině tkví podle názoru rektora v poškozování dobrého jména VŠE, neboť děkan veřejnými výroky dehonestoval veřejné činitele, některé zástupce odborné veřejnosti, studenty VŠE a média.
Pan rektor zahájil ve smyslu § 28 odst. 3 zák. o VŠ řízení o odvolání děkana, neboť údajně poškozuje zájem vysoké školy. A to, co zmiňujete, by měly být skutky, jimiž se to mělo stát. Na „dehonestaci“ neboli na „urážku na cti“, pamatuje zákon o přestupcích v ustanovení § 7 odst. 1 písm. a). K vedení přestupkového řízení nemá rektor VŠ působnost i pravomoc. Ani kdyby se na něj obrátili dotčení „veřejní činitelé“ s takovým návrhem, což se však nestalo. Neboť možná znají nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04, podle něhož osoby veřejně činné musejí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. „Neboť u práva na ochranu osobnosti politiků a veřejně činných osob jsou měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnocení mnohem měkčí ve prospěch původců těchto výroků“. Konec citátu…
Ale on měl dehonestovat i studenty VŠE
Argumentem má být nahrávka jeho rozhovoru s vydavatelem Protiproudu.
Nicméně podle přepisu, který „výzva“ obsahuje, Ševčík praví: „řádově oproti minulosti se snižuje poměr studentů, kteří jsou schopní chápat věci v souvislostech… mnozí nejsou ochotni ani naslouchat, protože mají mozky vymyté ze středních škol“. Víte, na nejrůznějších VŠ učím již od roku 1978. Mohu potvrdit, že jak v minulosti, tak v současnosti některé střední školy nedostatečně připravují své absolventy na vysokoškolské studium. A s tím se musejí vysokoškolští učitelé včetně těch, co působí na VŠE, potýkat.
Ve Výzvě AS NF pan rektor také uvádí, že „spojitost aktivit děkana s politickými osobami a skupinami vnímanými jako extremistické je přenášena i na vnímání celé NF, a tím i VŠE, a proto se domnívá, že se to může negativně projevit na neochotě stávajících a potenciálních partnerů VŠE na její podpoře“. Když odhlédnu od prohlášení České spořitelny, nemá rektor povinnost toto řešit?
Rozpočet na veřejné školství je ve srovnání s jinými resorty tradičně nízký a při všeobecném zdražování, třeba na vytápění školní budovy, se hodí každá koruna. Je smutné, že líhně „vysokoškolských mozků“ jsou odkázány i na milodary. Ale „dar“ by jím přestal být, kdyby donátor za to, co VŠ dává či co by jí dal, něco požadoval. Z jeho strany by se jednalo o zásadní porušení smyslu darovací smlouvy.
Ministr školství údajně přišel s návrhem novelizace zákona o VŠ, který by výrazně usnadnil rektorům odvolávat děkany. Bude to změna správným směrem?
Listina v čl. 2 odst. 1 stanoví, že stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii. To se snadno napíše, ale v politickém systému po volbách „vysoutěží“ moc v Parlamentu a potažmo ve vládě, politický subjekt se stranicky zúženým, ideologickým viděním světa. Zpravidla propojený s mediokracií a snahou udržet si vládu co nejdéle. Někdy i za cenu porušování zákazu, uvedeného v čl. 2 odst. 1 listiny. Prvorepublikový konstitucionalista prof. František Vavřínek proto doporučoval, aby se univerzity proměnily ze státních ústavů v samosprávné korporace. Proč? Jejich vedení a orgány pak nebudou dosazovány „zvenčí“. Nýbrž celá akademická obec bude do svého samosprávného „parlamentu“, akademického senátu, vybírat svoje zástupce, „senátory“. Přičemž v jeho působnosti bude i volba nejvyššího řídicího orgánu univerzity, rektora, potažmo děkana.
Univerzitní samospráva, na níž je založen zákon o VŠ, je v tomto smyslu pojistkou proti snahám „moci“ omezovat na vysoké škole zejména právo na svobodu vědeckého bádání (čl. 15 odst. 2 listiny), jakož i svobodu projevu a právo na informace (čl. 17 odst. 1 listiny). „Nápadu“ udělat z rektora nástroj momentálně úřadujícího ministra školství, resp. zájmů a představ politické strany, která jej do této funkce dosadila, chybí jen změna v ust. § 10 odst. 2 zákona o VŠ. A to, že prezident nebude jmenovat či odvolávat rektora na návrh akademického senátu, nýbrž jen ministra.
O odvolání doc. Ševčíka rozhodne Akademický senát VŠE. Anebo je už o něm rozhodnuto?
Pan rektor na setkání 16. 3. 2023 mj. sdělil, že všechno, co mu vytýká, by přešel, kdyby doc. Ševčík nebyl děkanem. Ostatně na jednání AS NF v září 2022 jej přemlouval, aby se „přesunul“ z této funkce do „politiky“. Doc. Ševčík oponoval, že ve svém volném čase a mimo fakultu využíval svých základních práv. A že v září 2022 na Václaváku jako ekonomický expert uklidňoval desetitisíce spoluobčanů tvrzeními, že situace není bezvýchodná, a popisoval možná řešení. Akademický senát, jemuž je děkan odpovědný z výkonu funkce děkana, uznal jeho argumenty.
Jak známo, už opakovaně. Panu rektorovi by to mohlo stačit k přehodnocení rozhodnutí o Ševčíkově odvolání. Neboť nevystupoval jako představitel celé VŠE, nýbrž jen jedné z jejích pěti fakult. A která mu prostřednictvím svého akademického senátu opakovaně vyjadřuje důvěru. Leč zákon o VŠ umožňuje odvolat děkana i proti vůli fakulty, pokud s rektorovým úmyslem bude souhlasit senát, tvořený zástupci dalších fakult VŠE. Nicméně i rozhodnutí samosprávy, jemuž předchází řízení podle zákona o VŠ, jakož i vnitřních předpisů VŠE, je soudně přezkoumatelné. Zda se skutky, které rektor připisuje děkanovi, staly. Či jak se rektor vyrovnal s důkazy, které je vyvracejí. Ostatně už jsem konkretizoval pochybnosti o důvodech odvolání děkana, s nimiž jsem měl možnost se seznámit. Jako pamětník připomínám, že když jeden z minulých děkanů NF po svém zvolení dal výpověď svým oponentům, např. prof. Helískovi, který ve svých učebnicích zastával jiné názory na makroekonomii než ti, co na NF zůstali, soud výpovědi zrušil. Mohli se vrátit, škola jim vyplatila finanční kompenzace etc.
Fotogalerie: - Namátkové kontroly na Hradě
„Kauza Ševčík“ vyvolává zájem už několik týdnů. Čím je tak zajímavá?
To nepochybně záleží na úhlu pohledu. Podle mého soudu již nikoli osobou či chováním doc. Ševčíka, nýbrž jak se zachová VŠE. Neboť půjde o precedent. Možná že se zásadními dopady. Jak dovnitř samotné VŠE, tak i na atmosféru nejenom na vysokých školách. Všechny vlády jaksi automaticky předpokládají vůči sobě až devótní loajalitu pedagogů všech stupňů. Někde jsem se dočetl, že ministru školství se prý vaří krev z učitele, když nepozná „dezinformaci“. Ortel VŠE nad Miroslavem Ševčíkem se stane precedentem ve volbě, jakou si nejenom učitel může zopakovat po Galileovi: Zda říkat, že se země otáčí, či o tom kvůli přežití mlčet.
Na NF VŠE jste kdysi založil katedru práva, přednášíte ústavní právo a státovědu, zastáváte se doc. Ševčíka. Nemáte obavy třeba z pana ministra školství?
V roce 2009 jsem zastupoval 17 senátorů před Ústavním soudem o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Jeden z nich, pan Oberfalzer, si od nich opatřil souhlas, že bude jakousi „spojkou“ mezi nimi a mnou. Rozdával interview a tvrdil, že je bude se mnou zastupovat ještě Vladimír Balaš. Vypukla aféra plzeňských práv, na kterých jsem učil na katedře ústavního práva, a Vladimír na katedře mezinárodního práva. Média promptně vykonstruovala zločinné spiknutí a o Balašovi v tomto duchu napsal v Denglerově Právu 9. 10. 2009 někdejší zmocněnec vlády pro lidská práva Petr Uhl. Článek nazval „Úleva z postupu státu“ a takto v něm „perlil“: „Nevypadá to na jednotlivé činy, ale na účast na zločinném spolčení ... jeden z nich, Vladimír Balaš, který je i právním expertem prezidenta republiky, zastupuje dokonce 17 senátorů v řízení před Ústavním soudem o Lisabonské smlouvě“.
Čtenář se pak měl na základě Uhlových insinuací dovtípit, že „spiklenec“ Balaš brání prezidentovi v ratifikaci. Nemohu se zbavit dojmu, že vypuknutí mediální aféry plzeňských práv, která reputačně poškodila především jejich absolventy, se jejím aktérům hodila k nátlaku na prezidenta, aby urychleně ratifikoval Lisabonskou smlouvu. Co napsal Uhl o Vladimíru Balašovi, téměř to stejné o mně vyslovil v ČRo Václav Žák. Absolvent techniky a zároveň šéf jakési Politologické společnosti, která udělila absolventce studia ruštiny a dějepisu na FF UK paní Vladimíře Dvořákové v prosinci 2009 jakousi medaili. V Britských listech na mne ing. Žák útočil, že se stavím proti zrušení „Benešových dekretů“. Po udělení plné moci 2009 jsem měl asi za 14 dnů napsané podání k ÚS ČR. Avšak pan Oberfalzer tvrdil, že si senátoři přejí, aby s jejím předáním ÚS ČR otálel kvůli výsledku voleb v Británii. Zval mne, abych s ním a Mgr. Hasenkopfem odjel do Německa na jakousi konzultaci. Až po několika měsících jsem spatřil v TV zprávách pana Oberfalzera, jak v podatelně ÚS ČR předává můj návrh, neboť kamera ukázala záběr na záhlaví mojí AK.
Po několika dnech mi předal kopii podání, ve kterém však chyběl můj návrh. Zato obsahovalo text, patrně sepsaný Pavlem Hasenkopfem. Z jeho obsahu si v médiích dělal dr. Rychetský právem legraci, neboť dokonce chybělo, čeho se navrhovatelé domáhají. Panu Oberfalzerovi jsem pohrozil medializací. Slíbil, že pojede do Brna odevzdat dodatek podání, obsahující můj text. Jednání bylo nařízeno na 27. 10. 2009, pan Oberfalzer mne a Vladimíra dne 26. 10. 2009 večer odvezl do Brna. Ale až po večeři, asi ve 23.00, mně předal kopii dodatku – jenže opět to nebyl můj text! Vladimír mi půjčil notebook a místo odpočinku jsem asi do pěti hodin ranních sepisoval další dodatek. Vladimír brzy ráno uprošoval personál hotelu, aby mně to umožnili vytisknout. Samozřejmě v potřebném počtu kopií. Orazítkoval jsem to a během jednání, které začalo mojí námitkou podjatosti vůči dr. Rychetskému, že v rozhovoru s německým velvyslancem předjímal výsledek jednání, jsem mu to předal.
Rozezleně musel odročit jednání o týden. Což stačilo, aby se v Bruselu zalekli. Že to nemusí ÚS ČR schválit, a slíbili pro ČR výjimku, týkající se „Benešových dekretů“, kterou prezident podmiňoval svůj podpis. Bez této pomoci bych zůstal před Ústavním soudem ztrapněn, a jsem proto za ni Vladimírovi nesmírně vděčen. Mezitím byl na právech v Plzni instalován coby děkan Jiří Pospíšil. Dal mi výpověď pro nadbytečnost. Se mnou se odmítal sejít, jednal za něj Karel Šimka, současný předseda Nejvyššího správního soudu, kterými v narážce na moje vystupování v Brně říkal, „Jardo, pochop, že musíš odejít…“ Profesor Gerloch mne v Praze angažoval na katedře ústavního práva, Vladimír Balaš definitivně zakotvil u prof. Šturmy na katedře mezinárodního práva. Ale ještě před rokem 2009, když byl Vladimír děkanem plzeňských práv, jsme se scházeli u státnic. Od roku 2004 také na Hradě. Byl nejenom pro svůj věk mezi studenty populární, měl i nezbytnou autoritu a také velký smysl pro humor. Kdybych se s ním dnes sešel, tak bych se jej zeptal, zda považuje ústavní dělbu moci za legraci, když sám sebe coby ministra kontroluje jako poslanec...
Psali jsme:
autor: Karel Šebesta
Travolta65
