Jaký je podle vás vztah Donalda Trumpa k Rusku po útoku v Sýrii? Nebo se rakety Tomahawk staly spíše demonstrací síly vůči Íránu či Severní Koreji?

Pokusím se alespoň částečně odpovědět na tuto otázku, protože nejpřesnější odpověď může dát jen Trump sám a jemu nemohu ani nahlédnout do jeho myšlenkových pochodů, ani podle chvění okenních tabulek uhádnout, o čem se radil se svými poradci. Pomohu si tedy jistou analogií z historie. A protože je známo, že se nikdy z historie nepoučujeme, a tak se opakuje, posloužím několika příklady, o nichž si myslím, že mají dosah i pro dnešek.

Když po demokratických prezidentech, Kennedym, který byl předčasně zavražděn, a vágní vládě Lyndona Johnsona, nastoupil republikán a jeden z největších konzervativců Richard Nixon, učinil bezprecedentní krok: bez vědomí svého ministra zahraničí vyslal do Pekingu a Moskvy svého poradce Henry Kissingera, aby s Čínou připravil navázání diplomatických, a dokonce přátelských styků, což se po Mao Ce-tungově vítězství nikdo jiný neodvážil, a se SSSR zahájil éru rovněž do té doby nevídaných těsných vztahů. A to v době, kdy ve Vietnamu zuřila válka, v níž se Američané od roku 1964 angažovali přímo, se svou půlmilionovou armádou  (na vietnamském bojišti se celkově angažovalo přes deset milionů Američanů). Právě v roce 1968 dosáhla tato účast jistého kulminačního vrcholu, když se při jarní ofenzívě severovietnamských jednotek a jihovietnamských partyzánských a dalších osvobozeneckých sil podařilo obsadit 37 provinčních center jižního Vietnamu a v samotném Saigonu dobýt pět ze sedmi pater amerického velvyslanectví. Prokázalo se, že americká vojenská účast dosáhla limitu svých možností: kdyby chtěla do Vietnamu vyslat více vojáků, musela by vyhlásit všeobecnou mobilizaci – a právě v té době geometrickou řadou narůstaly jak v USA, tak v celém světě demonstrace obyvatel a zvláště mládeže proti této válce. Byl tu i logistický problém – každý americký voják ve Vietnamu denně spotřeboval 38 kilogramů materiálu – pohonných hmot, střeliva, zdravotnického materiálu, jídla a víc přes oceán nemohlo dopravit ani 510 amerických lodí atd. Armádní statistici spočítali, že na zabití jediného partyzána bylo zapotřebí v průměru 25 000 střel. A třebaže v květnu 1968 začaly oficiální mírové rozhovory v Paříži, k ničemu nevedly – do konce roku se ani nedohodly na tvaru jednacího stolu, když u něj musely usednout delegace, které se vzájemně neuznávaly.