Předseda spolku Svatopluk Petr Drulák popisuje okolnosti kolem dopisu Sudetoněmeckému landsmanšaftu, v němž 44 signatářů vyzývá vedení této organizace, aby nepořádala svůj letošní sjezd v České republice. Proč by nám taková akce měla vadit? A proč podle jeho přesvědčení nejde činitelům někdejších sudetských Němců o smíření a vzájemnou spolupráci, jak sami deklarují? Vše profesor Drulák vysvětluje v pořadu Rozhovory PL.
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
„Téma brněnského sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v české společnosti rezonuje a řada z nás to bere jako provokaci. Považovali jsme za důležité se ozvat a napsat jim, že i když je někdo z Brna pozval, je tu také autentická občanská společnost, která není na rozdíl od té brněnské nevládní organizace živená z bůhví jakých grantů, a té se to nelíbí. Proto jsme do Mnichova ten dopis poslali a obratem ještě ten samý den přišla odpověď. Byla to odpověď profesionálního komunikátora. Bernd Posselt je zkušený a komunikačně obratný. Odpověď napsal způsobem zdvořilým, nicméně vysvětlil, že do Brna pojedou. Uvádí, že zde mají spoustu českých přátel a cítí se tu vítáni,“ popisuje šéf spolku Svatopluk.
Podle Druláka může mít v této věci Posselt trochu pravdu. „Za posledních 35 let zde vyrostla část společnosti, pro kterou je vítaným hostem. Tahle část společnosti, často z neznalosti dějin, vidí naše česko-německé soužití zkresleně. Vidí ho z německého pohledu,“ upozorňuje Drulák.
Historická neznalost u části české společnosti může být nebezpečná. Ve chvíli, kdy přijdou generace, které již nebudou mít důkladnou znalost českých dějin, může Česká republika začít podléhat pohledům jiným, než jsou ty české. „To je naprosto reálná hrozba. Máme zde novou generaci, která vyrůstá v jiném informačním a kulturním prostředí utvářeném těmi Schwarzenbergy a různými komentátory, dříve hlavně z Lidových novin. Popisuje to historička Eva Hahnová, která se nezabývala specificky sudetskými Němci, ale říká, že Češi přejímají německý pohled na české dějiny. Jde o postkoloniální tematiku,“ míní.
„Němci mají právo na svůj pohled na české dějiny i na německé dějiny, ale my se musíme držet českého pohledu. Nelze přejímat jejich závěry, kdy sudetští Němci jsou prezentováni jako oběti a Benešovy dekrety, což jsou zákony, jsou považovány téměř za zločin. Toto se v českém prostředí reprodukuje a je to mimořádně nebezpečné. Útoky na Benešovy dekrety přicházejí z různých stran, naposledy jsme to viděli na Slovensku ze strany tamních progresivistů. To je ta mladá generace. Proč to považuji za nebezpečné? Blížíme se v Evropě do období, kdy spousta věcí bude v pohybu. Včetně hranic. Není úplně zřejmé, jak budou za dva roky vypadat hranice Dánska, ale i hranice Rumunska, které mluví o převzetí Moldavska. Nevím, jak budou vypadat hranice Ukrajiny. Pokud do toho přimícháme historický revizionismus, který zpochybňuje naše poválečné uspořádání, je to hrozně nebezpečné,“ opakuje své varování Petr Drulák.
Výraznými protagonisty německého pohledu na české dějiny jsou podle jeho slov i mnozí představitelé havlovského disentu a lidé, kteří z tohoto prostředí názorově vzešli. „Tento pohled na dějiny prezentuje řada lidí, kteří byli disidenty a v 70. letech si řekli, že s Němci to byl další komunistický zločin, a protože jsou proti komunistům, tak jsou i proti odsunu. Havel se vyznamenal svou omluvou hned v prosinci 1989 nebo lednu 1990. Jedním ze signatářů dopisu, který zve Posselta do Brna, je třeba Milan Uhde. Jsou tam i různé kulturní tváře, které se vyznamenávají v českém sebemrskačství, jako je spisovatelka Tučková. Máme tam i Bolka Polívku, který přesně nevím, co tam dělá. Možná mu vysvětlili, že pokud chce podporu města a kraje, musí se podle toho chovat. Jsou tam různé postavy s různými motivy. Je to jedno z dědictví havlovské části disentu. Není to tak, že bych paušálně odmítal disidenty. Všichni z nich byli odvážní. Někteří byli trochu popletení a někteří, ti nejodvážnější, jsou disidenty znovu,“ pokračuje v úvaze profesor Drulák.
Vykonává Okamura funkci předsedy sněmovny lépe než Pekarová?Anketa
„Působí příliš politicky. Nejde o kulturní spolek, kde si zatancují ve svých krojích a popovídají si. Je to politický spolek s politickými požadavky a politickými cíli. Česko-německé vztahy jsou v docela dobrém stavu, ale nikoli díky sudetským Němcům, ale navzdory sudetským Němcům. S Německem jsme se shodli, že nikdo nebude vznášet žádné požadavky. My jsme se vzdali reparací. Řekli jsme, že to je politicky uzavřené a nebudeme to už řešit. Pak je tu skupina sudetských Němců, která už svou existencí toto uzavření odmítá. Česko-německou deklaraci sice přijali, ale z mého hlediska to moc neznamená, když vidím revizionistické snahy mířící na Benešovy dekrety. Nevidím důvod, proč by tento spolek měl na našem území dělat nějaké demonstrativní politické akce. Musíme být opatrní,“ uzavírá téma chystaného sudetoněmeckého sjezdu v Brně.
V druhé části pořadu Rozhovory PL se profesor Drulák věnuje aktuálním politickým tématům, mezi jinými i dopadení údajného čínského agenta, který v Česku působil v rámci novinářské akreditace. Mediálně bylo upozorněno na řadu pochybností kolem celého případu, hlavně ve vztahu k užití kontroverzního gumového paragrafu o činnosti pro cizí moc, který protlačila Fialova vláda.
„Pokud chce vláda udělat minimální rozumné změny, které deklarovali, jako je obnovení rozumných vztahů s Čínou, odbourání nástrojů k potlačování svobody projevu, budou muset sáhnout do státního aparátu. Budou muset na klíčových ministerstvech vyměnit lidi, kteří prezentovali předchozí politiku. Na úrovních nejvyšších institucí státu budou muset změnit jejich vedení. Pokud nechají v čele BIS generála Koudelku, nemohou čekat, že se jim takové aféry nebudou objevovat. Tahle aféra může být reálná, ale také může být dost vymyšlená,“ uvažuje profesor Drulák.
Psali jsme:
„Překvapilo by mě, kdyby u nás Číňané zpravodajsky nepůsobili, ale pokud je tohle exemplární případ, tak bychom si zasloužili být informováni. Včetně toho, jaké škody tento údajný agent napáchal. Přijde mi, že pokud skutečně někdo škodí České republice, existuje spousta možností, jak se takového člověka zbavit. Sbírá-li někdo informace, o kterých nechceme, aby byly sbírány, protože jsou třeba nějak chráněné, už na to dlouhodobě máme zákony. Pokud jde o novináře, který se státu nelíbí, stačí mu zrušit vízum a vypovědět ho. Nejde o řešení, které by bylo složité,“ namítá, že stát měl postupovat jinak.
Souhlasí s tím, že tato kauza přišla ze strany BIS na veřejnost zrovna v době, kdy nová vláda avizovala narovnání vztahů s Čínou. „Vůbec bych nevylučoval souvislost, že jde o reakci Koudelky na chystanou změnu politiky. Druhý moment, který bude každé obnovování česko-čínských vztahů ztěžovat, je zájem Trumpovy Ameriky,“ vyjadřuje skepsi nad tím, že by Česko mohlo výrazněji vztahy s Čínou rozvíjet, když podle jeho slov premiér i ministr zahraničí odezírají ze rtů Američanům v tom, co bychom měli, či neměli dělat.
Pokud jde o tzv. gumový paragraf o činnosti pro cizí moc, jehož zrušení nynější vládní strany před volbami slibovaly, již jsem po aféře s údajným agentem slyšel mírnější vyjádření Andreje Babiše, že to není na pořadu dne.
„Zajímá mě, jak se k tomu poslanci a lidé spojení s novou vládní koalicí postaví. Měl jsem dojem, že je tam mnoho lidí, kterým skutečně jde o svobodu projevu, a čekal bych, že za to budou bojovat. Manévrování je u premiéra Andreje Babiše celkem obvyklé a není překvapivé. Uvidíme, co budou v následujících měsících dělat, protože zrušení tohoto paragrafu je jednoduché a nevyžaduje to žádnou legislativní přípravu. Vyžaduje to jedno škrtnutí. Pokud by to se svobodou projevu mysleli vážně, je zde ještě paragraf o popírání a zlehčování válečných zločinů a genocidia. To je zrovna tak gumový paragraf, na který lze dostat každého. Dodávám k tomu v nadsázce, že než ho zruší, mohli by ještě na jeho základě odsoudit pár lidí za zlehčování izraelských zločinů v Gaze, což je v českých médiích docela rozšířený sport. To, co zaznívá o izraelských operacích, velmi přesně tento paragraf pokrývá. Přál bych jim, aby dostali trochu své vlastní polívčičky, a potom bych tenhle paragraf zrušil,“ pokračuje předseda spolku Svatopluk.
Pokud jde o aktuální vývoj v americké zahraniční politice, například směrem ke Grónsku, není podle profesora Druláka namístě, abychom byli překvapeni. „Jestli je namístě překvapení, tak v tom, že americkou imperialistickou politiku pocítila Evropa na vlastní kůži. Takto přímo proti Evropě to zatím nebylo, byť je to dost v měkké podobě, protože ani prezident Trump nechce použít vojenskou sílu vůči evropským chráněncům. Považuji to za celkem zdravý vývoj ve smyslu, že to Evropanům ukazuje nutnost oprostit se od zaběhnutého myšlení a nerozborného přátelství se Spojenými státy na věčné časy. Je třeba uvažovat o evropských otázkách po evropsku. Když ale z druhé strany vidím Macrona, Merze a Starmera, nemám nejmenší důvěru a naději, že v této trojici by se mohlo vymyslet cokoli, co by Evropě bylo k užitku,“ kroutí hlavou.
„Samotnou krizi a vyhrocení situace ale považuji za správné a vítám to. A pokud se podívám na Dány, ani mi jich není moc líto. Grónsko je jejich kolonie, no tak o ni přijdou. Dánové práskali na ostatní Evropany ve Washingtonu a pomáhali odposlechům. Když se odposlouchával mobil Merkelové, šlo to přes Dánsko. Takže Dánové se tímhle způsobem snažili s Američany spolupracovat, tak dneska sklízejí odměnu. Dobře jim tak,“ konstatuje bez obalu Petr Drulák.
Bude Martin Kupka lepším předsedou ODS než Petr Fiala?Anketa
Zajímalo nás, zda situace, kdy evropská bezpečnost zůstane v rukou lídrů Evropy včetně Ursuly von der Leyenové, není ve výsledku daleko horší, než když se na ní podílejí Spojené státy. „Obojí je špatně. Není dobré, aby evropská bezpečnost byla v rukou Donalda Trumpa, a není dobře, aby byla v rukách Bruselu. Když mluví o evropském pohledu na evropskou bezpečnost, nejlepší je mluvit o evropských pohledech. Různé části Evropy budou muset hledat svá řešení, a to rozhodně mimo Brusel. Tím se dostávám k velkému tématu, o kterém řadu let i tady spolu mluvíme, a to je středoevropská spolupráce. Vidím příležitost vytvářet neutrální střední Evropu, která bude budovat obranné schopnosti. Musí být vyzbrojena, ale bude neutrální a nebude spoléhat na žádného velkého bratra ani v Moskvě, ani ve Washingtonu, ani v Bruselu,“ je přesvědčen.
„Je to jediná možnost. V rámci tohoto regionu nás hodně věcí rozděluje, ale spojuje nás hlavně to, že tu jsme a budeme. Pokud budeme existovat jako státy a národy, budeme ve středoevropském regionu. Neutralita někdy dobře funguje, což vidíme v Rakousku. Srbsko jde cestou neutrality, která je správná. Maďarsko k tomu také směřuje. Toto je středoevropská cesta. Patrně potřebujeme víc mezinárodních krizí a víc facek od Donalda Trumpa, abychom si uvědomili, že si to musíme vzít do vlastních rukou a nečekat, že to za nás bude řešit někdo jiný a bude nás chránit,“ vyzývá profesor Drulák.
Do jaké míry je taková středoevropská obranná spolupráce reálná, když se mnohdy ani samotná V4 díky různým politickým garniturám v jednotlivých zemích není schopna domluvit na tématech, která jsou proti bezpečnosti méně důležitá? Podle Druláka je třeba o tom uvažovat i v jiném modelu, než je visegrádská čtyřka.
„V4 není žádná posvátná kráva, protože si nejsem jistý, jakou cestou se vydá Polsko, které se úplně necítí součástí středoevropského prostoru. Spíše se cítí součástí baltského a východoevropského prostoru. Uvidíme, jaké lekce si samo Polsko vezme z ukrajinské krize, až bude po válce. Mluvím-li o střední Evropě, vidím těžiště v podunajském prostoru a tam bych spolupráci zaměřil. Pokud i Poláci budou mít chuť se na tom podílet, proč ne. Podíváme-li se nyní na Prahu, Budapešť, Bratislavu a Vídeň, tak by se tyhle vlády možná dovedly na lecčems shodnout. Musíme si upřesnit, že chvíle, kdy začne být vznik tohoto společenství reálný, je chvíle těžkých geopolitických otřesů, které můžeme čekat. Brusel bude v takové době naprosto bezmocný, a naopak bude spíše škodit. V takový moment se na to jednotlivé státy budou muset podívat svýma očima. Považuji za důležité o této možnosti mluvit a zkusit, aby nakonec zvítězila,“ zdůrazňuje Petr Drulák.
O budoucnosti NATO už dnes nikdo nemůže vážně mluvit, jak dále konstatuje. „Překvapuje mě spíš nestoudnost, pokud se říká, že má NATO nadále existovat v situaci, kdy USA nevyloučily použití síly vůči jednomu malému členskému státu, pokud se jim nepodřídí. Ano, Trump v Davosu řekl, že sílu používat nebude, ale neví, co řekne za týden. Už tento způsob uvažování je s NATO neslučitelný. Hlavně je ale s NATO neslučitelné, že Spojené státy a Evropa mají radikálně odlišné bezpečnostní priority. Naší prioritou je Evropa, klidný Blízký východ a klidný sever Afriky. Pro Američany je hlavní priorita západní polokoule, Latinská Amerika a zadržování Číny v Pacifiku. Na Blízkém východě mohou mít USA zájem na stabilitě, ale i na nestabilitě. S Američany se můžeme v nějakých specifických otázkách potkávat, je třeba s nimi udržovat dobré vztahy, ale rozhodně není možné na ně spoléhat v bezpečnostní oblasti,“ dodal předseda spolku Svatopluk.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jak hodnotíte rozhovor?
