Jak to máte s trestním stíháním?
Těžko říct. Masomlýnek, který tu věc řeší soudně, justičně, policejně a prokurátorsky, stále jede. Těch sedm let ze mě chtějí udělat karbanátek. Já se tomu bráním, střídavě s úspěchem. Zatím přežívám, ale je to čistě v jejich rukou. Situace je taková, že teď bude rozhodovat Vrchní soud.
A před ním si věříte?
Jsme v Čechách, takže si nevěřím vůbec nikde. České soudy, které nerozhodují tak, jak by se vrchnosti líbilo, jsou pod obrovským tlakem. Právo u nás neplatí. U nás platí, kdo je silnější a kdo má víc nějakých pák někoho zastrašit a vydírat. A soudci, kteří mají jiný názor a kteří rozhodují jinak, než se vrchnosti líbí, jsou zastrašováni a vydíráni.
Vy myslíte, že je na vás přes vaši kauzu veden politický útok?
Jsem přesvědčen, že to tak je, a mám na to i řadu důkazů, dnes už skoro přímých.
Chystáte se kandidovat do Evropského parlamentu za Českou suverenitu. Zároveň jste trestně stíhán. Není to tak, že usilujete o to získat imunitu? Někoho by to snadno mohlo napadnout...
Napadnout může člověka leccos. Ovšem veřejnost, která je trochu informovaná, ví, že imunita v podstatě nefunguje. Není ani imunita v českém parlamentu. Konečně, já jsem byl vydán jako poslanec – a k čemu mi byla imunita? Úplně na nic, bylo to o ničem.
A ještě horší to s imunitou je v rámci Evropského parlamentu, protože tam si každý řekne, ať si to dotyčný vyřeší doma v rámci justičního aparátu.
Fotogalerie: - Za Rathem v Hostivici
Takže toto je samozřejmě argument, kterým budou operovat všichni ti, kteří si z nějakého důvodu nepřejí, abych se případně někam dostal. Jelikož mají strach spíše z mých názorů a z mého někdy trochu razantního vystupování. Oni samozřejmě nebudou říkat: „My tam Ratha nechceme, protože by razantně vystupoval proti evropské byrokracii, protože by razantně vystupoval proti uprchlíkům a proti islámu v Evropě a chtěl by vrátit právo veta pro národní státy.“ Takže místo toho budou říkat, že tam Rath chce, aby získal imunitu. Mně ale vůbec o imunitu nejde, a kdyby se jí šlo zříct dopředu, tak bych se jí klidně dopředu zřekl.
Česká suverenita se staví poměrně ostře vůči Evropské unii a například přijímání migrantů, kvót a podobně. Vy jste k podobným názorům dospěl kdy?
Mám tento názor kontinuálně již několik let. Důkazem může být i to, že jsem zhruba před dvěma lety vydal knihu Řád. To je román, který jako dystopie ukazuje, jak by mohla Evropa dopadnout třeba za sto let, pokud by se s tím něco neudělalo. To znamená, z Evropy by se stal takový blízkovýchodní chaos se spoustou různých bojůvek, nepořádkem a podobně.
Fotogalerie: - Buchty místo koblih
A uprchlíci?
Když se podíváte na mé názory, které publikuji třeba na blogu, tak zjistíte, že jsem byl jeden z prvních, který, když začala ta utečenecká aféra a začali se valit lidi z Afriky a ze Sýrie přes Turecko do Evropy, psal, že je to zásadní ohrožení a že tuto situaci vnímám jako zásadní problém. A tehdy jako jeden z prvních jsem navrhl, aby Evropa vůbec na své území tyto lidi nepouštěla a zřídila jim detenční tábory například někde v Libyi. Pan premiér se nechal mnou inspirovat, říkám si tak žertem.
Je dle mého názoru velkou chybou české sociální demokracie, že je ve vztahu k uprchlíkům do značné míry ambivalentní: na jedné straně říká: buďme opatrní, na straně druhé ale dělá konkrétní kroky, které migraci podporují.
V jakém smyslu?
Konečně vezměte si nedávnou situaci, kdy přišel Hamáček a Petříček a chtěli podpořit oba pakty o uprchlících. Nakonec to skončilo, že se podpořil jen jeden, ten méně nebezpečný. Nicméně já bych nepodpořil ani jeden. Takže to znamená, že tady sociální demokracie selhává. I Hamáček tvrdil, že oba ty pakty jsou v pořádku. Já jsem samozřejmě od začátku věděl, že to je problém, a kdybych byl v sociální demokracii, tak bych Honzu Hamáčka nakopl tak, jak jsem ho nakopl párkrát v minulosti – myšleno v uvozovkách – když byl mým podkandidátem na kandidátce.
Jak byste ale migraci řešil? Existují mezinárodní dohody, které Česko k přijímání válečných uprchlíků zavazují…
V této chvíli je potřeba si v tom udělat pořádek. Mezinárodní dohody hovoří jednoznačně: Když je někdo ohrožen na životě, tak má právo uprchnout a první bezpečná země má povinnost jej přijmout. Turecko je tzv. bezpečná země čili povinnost přijímat je v tomto případě na Turecku. Dobře, problémem to může být v Libyi a tam bych nechal vytvořit bezpečný prostor.
Zkrátka Evropa pomohla velmi silně „rozvařit“ Libyi a udělat z ní to, co z ní udělali, to znamená naprosto rozpadlý stát, kde si nemůže být dnes nikdo jistý tím, zda jej neznásilní, nezabijí, nezastřelí a tak. Prostě dnes v Libyi soused řeže hlavu sousedovi a to je výsledek politiky Británie, Francie a Itálie. A to se dělo za tichého souhlasu Baracka Obamy v USA. Takže teď je zapotřebí, aby Evropa zvedla zadek, poslala do Libye vojáky, část území si tam obsadila a z peněz Evropské unie vybudovala nějaké město pro uprchlíky se zázemím, kde budou nemocnice, školy. Tam by se dalo nějakým způsobem s těmi lidmi pracovat a třeba si z nich vybírat i ty, kteří jsou ohroženi na životě, protože mají nějaké politické přesvědčení. Takže bych mohl požádat o uprchlictví i já, jelikož mě v České republice hrozí věznění a jsem přesvědčen o tom, že to je za politické názory – říkám s nadsázkou.
U uprchlíků by se mělo zkoumat, zda mají nebo nemají na uprchlictví právo a také, zda jsou to lidé, kteří chtějí přijmout naše hodnoty. To znamená, žádný islám, žádný militantní islám, naši kulturu, naše zvyklosti a chtěli by tady pracovat, a ne jen tady vyžírat sociální dávky, jak určitě mnozí z nich chtějí.
Zaznělo, že se za Českou suverenitu budete snažit oslovovat nějaké sociální demokraty, kteří třeba úplně nejsou spokojeni s cestou, kterou se vydala v posledních letech česká sociální demokracie.
Ano, paní Volfová i já jsme v kontaktu s řadou kolegů ze sociální demokracie, spíše bývalých kolegů, kteří byli sociální demokracií vypuzeni buď Hamáčkem, nebo Sobotkou, nebo už to nemohli snášet a raději odešli sami. Jsou to lidé, kteří zastávali významné pozice, lidé, kteří jsou známí a byli ve své době symboly úspěšné sociální demokracie.
Je jedním z nich například i Jiří Paroubek?
S Jiřím Paroubkem jsem ve styku, ale toto spolu neřešíme. Já si myslím, že Jiří Paroubek je ve svých názorech více otevřený spíše té konformní Evropě, zatímco my bychom chtěli tu Evropu revolučně změnit, aby se z EU stala Evropa, řekněme, suverénních států, které spolu spolupracují, hodně spolupracují, ale není nad tím nějaká ta superevropská vláda.
Volili byste v příštích prezidentských volbách Václava Klause staršího?Anketa
O koho tedy jde?
Zatím to nebudu říkat. S těmi lidmi jsem ve styku, ale zatím jsem od nich nezískal souhlas, abych jejich jména vypustil.
Kolik jich je?
Je jich v tuto chvíli tak do pěti, ale jsou to významná, známá jména.
Jak daleko do minulosti bychom šli, když bychom pátrali po jejich politické historii?
Já oslovuji lidi, kteří byli aktivní v té Paroubkově éře a ze začátku té Sobotkovské éry. A Jana Volfová, jakožto v minulosti blízká osoba Miloši Zemanovi, je více obrácena k té Zemanovské éře. Oba dva reprezentujeme sociální demokracii v jejích dvou nejúspěšnějších obdobích: já v období Paroubka a Jana Volfová v období Miloše Zemana.
Psali jsme:
autor: Jonáš Kříž
