Volby do Spolkového sněmu se uskutečnily v neděli 24. září, ale ani po čtvrt roce nemá Německo jasno o své budoucí vládě. Po krachu jednání mezi CDU/CSU, FDP a Zelenými přišly na řadu námluvy CDU/CSU s SPD, tedy účastníků předchozí velké koalice. Jak tuto situaci lidé a média v Německu přijímají?
Média s rozpaky, lidé, mohu-li soudit podle sebe, spíš pobaveně. Politická situace v Německu se podobá řešení kvadratury kruhu: upeče-li CDU s SPD skutečně nějakou koalici, povede to k dalšímu a ještě hlubšímu propadu volebních hlasů; budou-li vyhlášeny předčasné volby, výsledkem bude potvrzení téhož. Východiskem z té zapeklitosti by mohlo být, kdyby šéfové obou partají konečně vzali na vědomí, že existuje i třetí síla, voličsky úspěšná AfD, Alternative für Deutschland, a přizvali ji ke spolupráci. K čemuž asi sotva dojde, leda až bude později než pozdě.
Sociálním demokratům se do koalice moc nechce, dokonce by preferovali model, podle něhož by existovaly vyjmenované body, o nichž by hlasovaly vládní strany společně, ale ostatní témata by kterákoli z nich mohla prohlasovat s opozicí. Může tenhle návrh projít a prospěl by SPD, která evidentně nechce zůstat ve stínu CDU jako v předchozích obdobích?
Nemyslím si. Problém tkví v tom, že jak SPD, tak CDU jsou se svými tradičními programy zoufale pozadu za situací. Nabízet v jednom kuse vyrovnání sociálních rozdílů, jak to už přes sto let provozuje SPD, zvedne ze židle už málokoho, zejména jsou-li řečené rozdíly dávno vyrovnány, ba obráceny v opak. CDU pod vedením paní Merkelové si ve snaze o rozšíření své přitažlivosti na co nejširší okruh veřejnosti odradila tradiční, konzervativní a křesťansky založené – písmenko C v názvu strany – voliče, což mimo jiné vedlo k volebnímu propadu o bezmála devět procent. Těmto stranám by mohlo pomoci, kdyby SPD opustila své mechem obrostlé recepty a CDU své lovení dušiček – ber kde ber – a obrátily se k nejaktuálnějšímu problému dneška, jímž jest uprchlická krize. To téma má však spolehlivě obsazené výše zmíněná AfD, jíž za to nepřestává být spíláno populistů a pravicových extremistů, ne-li rovnou fašistů.
Spisovatel Luděk Frýbort. (Foto: archiv L. Frýborta)

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Záhada daru
Zabývá se někdo otázkou, proč, když někdo chce darovat peníze státu, tak jde zrovna za ministrem spravedlnosti a ne třeba za ministrem financí nebo premiérem? A jak je možné, že se dary neprověřují a neschvaluje je minimálně celá vláda? Mně to celé zavání korupcí. Jak to vidíte vy? A ještě k tomu pů...
Další články z rubriky

4:40 „A tehdy zavládla výborná nálada.“ Vidlákovy detaily z jednání se SOCDEM
VIDLÁKŮV TÝDEN Předseda hnutí STAČILO! Daniel Sterzik alias Vidlák v rozhovoru pro ParlamentníListy.…
- 17:15 „Občané trpí rozhodnutími EU.“ Přední diplomat jde do voleb za Motoristy
- 22:22 Člověče, nezlob se s Trumpem? Proč ne. Která opice si zničí banány jadernými pšouky? Doubrava vydává knihu
- 15:45 „Řídila nás Moskva, řídí nás Washington a Brusel.“ Vadim Petrov o tajných službách dneška
- 17:15 Fialova dýka do zad Středočechům. Praha 70 tisíc, my jen devět, zuří předák SPD
- 20:16 Spadlý drát? Na ochranu Green Dealu se vysvětlení hodí, soudí Noveský