Volby do Spolkového sněmu se uskutečnily v neděli 24. září, ale ani po čtvrt roce nemá Německo jasno o své budoucí vládě. Po krachu jednání mezi CDU/CSU, FDP a Zelenými přišly na řadu námluvy CDU/CSU s SPD, tedy účastníků předchozí velké koalice. Jak tuto situaci lidé a média v Německu přijímají?

Média s rozpaky, lidé, mohu-li soudit podle sebe, spíš pobaveně. Politická situace v Německu se podobá řešení kvadratury kruhu: upeče-li CDU s SPD skutečně nějakou koalici, povede to k dalšímu a ještě hlubšímu propadu volebních hlasů; budou-li vyhlášeny předčasné volby, výsledkem bude potvrzení téhož. Východiskem z té zapeklitosti by mohlo být, kdyby šéfové obou partají konečně vzali na vědomí, že existuje i třetí síla, voličsky úspěšná AfD, Alternative für Deutschland, a přizvali ji ke spolupráci. K čemuž asi sotva dojde, leda až bude později než pozdě.

Sociálním demokratům se do koalice moc nechce, dokonce by preferovali model, podle něhož by existovaly vyjmenované body, o nichž by hlasovaly vládní strany společně, ale ostatní témata by kterákoli z nich mohla prohlasovat s opozicí. Může tenhle návrh projít a prospěl by SPD, která evidentně nechce zůstat ve stínu CDU jako v předchozích obdobích?

Nemyslím si. Problém tkví v tom, že jak SPD, tak CDU jsou se svými tradičními programy zoufale pozadu za situací. Nabízet v jednom kuse vyrovnání sociálních rozdílů, jak to už přes sto let provozuje SPD, zvedne ze židle už málokoho, zejména jsou-li řečené rozdíly dávno vyrovnány, ba obráceny v opak. CDU pod vedením paní Merkelové si ve snaze o rozšíření své přitažlivosti na co nejširší okruh veřejnosti odradila tradiční, konzervativní a křesťansky založené – písmenko C v názvu strany – voliče, což mimo jiné vedlo k volebnímu propadu o bezmála devět procent. Těmto stranám by mohlo pomoci, kdyby SPD opustila své mechem obrostlé recepty a CDU své lovení dušiček – ber kde ber – a obrátily se k nejaktuálnějšímu problému dneška, jímž jest uprchlická krize. To téma má však spolehlivě obsazené výše zmíněná AfD, jíž za to nepřestává být spíláno populistů a pravicových extremistů, ne-li rovnou fašistů.

Spisovatel Luděk Frýbort. (Foto: archiv L. Frýborta)