Včera jsme si připomněli třicáté výročí událostí, které lidem u nás změnily život, takže si mohou naplno užívat nabytých svobod. S čím si spojujete 17. listopad vy? A nemyslíte si – řečeno slovy vojína Kefalína ze Švandrlíkových Černých baronů –, že ta hra na socialismus v Československu bylo něco úplně absurdního?
Já si 17. listopad 1989 spojuji se vzpomínkou na to, co jsem dělala následující dny. Tehdy mi bylo třináct let, takže jsem v pátek večer 17. listopadu ještě nikterak nevnímala, co se na Národní třídě děje. Začala jsem vnímat, že něco je ve vzduchu, až v neděli večer, kdy rodiče poslouchali – tuším – Svobodnou Evropu. A pak v pondělí, kdy nepřišla učitelka na kroužek, protože Václavské náměstí jí zablokovalo cestu Prahou. Tehdy, v pondělí odpoledne, mi poprvé docvaklo, že se nějak lámou dějiny, ačkoliv můj věk byl ještě dost nízký. V úterý už jsem byla s rodiči na Václaváku. Mimochodem, to je rozdíl mezi mou generací a generací následující. My, kterým bylo v době revoluce víc než deset let, jsme kvůli společenským změnám strašlivě rychle dospěli. Dnešní třináctileté děti jsou většinou pořád… děti.
A jestli byl socialismus v Československu něco absurdního? Jistě. Byl. A zrovna tak absurdní je, jakým způsobem se dneska vrací. Rudý socialismus už netáhne, táhne socialismus zelený. My Středoevropané jsme vůči němu relativně nedůvěřiví, protože víc než západ a sever Evropy si uvědomujeme, která bije. Ale Evropa jako celek to dosud v plné míře nepochopila. Pro mě je aktuálně nejabsurdnější to, kolik lidí pořád nechápe, že kecy o CO2 a spol. jsou zrovna takovými kecy, jako byly v roce 1948 ty o vykořisťování dělníků zlými kapitalisty. Až to pochopí, může být pozdě.
Česká ekonomika poskočila mezi lety 1990 a 2017 v indexu ekonomické svobody Fraserova institutu ze 101. příčky ve světě na 22. místo. K nejvyspělejším ekonomikám se přibližujeme, i když pomaleji, než by si mnozí představovali. Pokud jsme si mohli vést lépe, co náš možný rychlejší ekonomický růst během uplynulých třiceti let zbrzdilo?
Pozor, nemíchat míru svobody a míru vyspělosti. I ekonomiky, které v určitém bodě dosáhly vysoké vyspělosti, si aktuálně mohou značně pohoršovat v míře svobody, snad že si svobody přestávají vážit. To je první poznámka.
Druhá poznámka: Podstatné je, že k nejvyspělejším ekonomikám se stále blížíme. To totiž vůbec není samozřejmé, jak ukazuje příklad Německa. Východní Německo dostalo obrovskou podporu, bylo spojeno se západním Německem v jednu zemi, a přesto západ dosud nedohnalo. Ostrava má taky nižší HDP na hlavu než Praha, i když jsme v jedné zemi. Takže dohánění rozdílů je mnohem méně samozřejmé, než by se mohlo zdát!
A pokud bych měla odpovědět, co náš růst v posledních třiceti letech brzdilo, pak mnoho vyloženě špatných věcí ve smyslu brzd nevidím. To, co se nepodařilo v politice, nebylo vysloveně ekonomickou brzdou v tom smyslu, v jakém se na to ptáte, spíš to „zkazilo náladu“ společensky. Za jedno z nejhorších rozhodnutí hospodářské politiky pak považuji dlouhodobé intervence. Ty viním kromě jiného za část nárůstu cen bydlení a za jeden z důvodů, proč je dnes bydlení tak nedostupné. Nicméně v rychlosti hospodářského růstu se naopak intervence krátkodobě projevily spíš kladně.
Psali jsme:
Co momentálně drží českou ekonomiku v relativně slušné kondici, když podle odhadu Českého statistického úřadu navzdory mírnému zpomalení vzrostl hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí letošního roku meziročně o 2,5 procenta, a česká ekonomika si tak v porovnání se zeměmi Evropské unie udržuje vyšší tempo ekonomického růstu?
Pokud jsme rychleji rostli v předešlých třech letech, taky musíme logicky rychleji růst i teď, když už ekonomika zpomaluje. Trend je ale stejný u nás i v eurozóně. Koneckonců v eurozóně je zpomalení ještě mnohem výraznější, jak ukázala data ze Slovenska. Slovenská ekonomika šlápla ve třetím čtvrtletí na brzdu mnohem výrazněji než česká. Tempo meziročního růstu HDP zpomalilo na 1,3 procenta z 2,2 procenta ve druhém čtvrtletí. Proti předchozím třem měsícům přidala 0,4 procenta. Každopádně na příkladu Slovenska se projevuje, jak slabý výkon německé ekonomiky dusí růst ve středoevropských ekonomikách. Naše zpomalování tedy bude pokračovat i v dalším kvartálu.
Stejně jako v září tak i v říjnu dosáhla v Česku míra inflace 2,7 procenta. Zaznamenal jsem hodnocení, že inflaci „řídí“ dlouhodobě zaostávající bytová výstavba, německá „zelená“ energetická politika a slabá úroda brambor. Jsou právě toto hlavní faktory, proč je inflace vyšší než dvě procenta, což byl ještě v prvním pololetí předpokládaný cíl České národní banky?
Bylo by to sice hodně velké zjednodušení, ale řekněme, že by se to takto dalo podat v jakési nadsázce. Některé ceny moc ovlivnitelné nejsou. Jiné ovšem – jako typicky ceny bydlení – jsou do značné míry v rukách jednak politiků, třeba kvůli administrativním překážkám kladeným do cesty výstavbě, a hlavně centrálních bankéřů, a to kvůli nízkým úrokovým sazbám, které činí nevýhodnými téměř všechny typy jiných investic než investice do realit, což pak jejich cenu vyhání vzhůru. V tomto ohledu se tedy tvůrci hospodářské politiky moc „nevycajchovali“. A dokud úrokové sazby výrazněji nevzrostou, mnoho se na tom měnit nebude, a to ani při hospodářském útlumu. A protože ekonomika stále zpomaluje a dno má ještě hodně daleko, úrokové sazby jen tak nevzrostou, tedy i ceny realit alias nájmů dál porostou. A tak se mohlo stát, že ceny nájemného tentokrát narostly o 3,8 procenta.
Fotogalerie: - Statisíce proti Babišovi a Zemanovi
Stát se rozhodl zbavit všech zásob vzácných kovů ze Správy státních hmotných rezerv. A prodej by měl vynést zhruba dvě miliardy korun. Premiér Andrej Babiš to zdůvodňuje tím, že kovy jsou za zenitem a jejich využití je naprosto minimální. Podle poslance ODS Martina Kupky vláda už zkusila všelijaké kejkle, jak si obstarat peníze, ale zacházet se státem jako s firmou v konkurzu je prý opravdu novinka. A šéf poslanců KDU-ČSL Jan Bartošek označil přístup vlády za „rabování a sežrání“. Které z těchto vyjádření na konto odprodeje státních zásob vzácných kovů je vám nejbližší?
Hláška o „firmě v konkurzu“ mi připadá docela trefná. Já si totiž vůbec nemyslím, že by drahé kovy byly za svým zenitem. Právě naopak. V době, kdy byly vysoké úrokové sazby, bylo samozřejmě zlato relativně nezajímavé, protože nenese žádaný úrok. Ale když dneska jsou v eurozóně úrokové sazby záporné, je to najednou ohromnou výhodou zlata, že vlastně úrok nenese! Drahé kovy mají ještě před sebou velkou budoucnost. A trochu mi připadá, že by se stát mohl drahých kovů zbavit v dost špatně načasovaný okamžik, jako to před časem udělala centrální banka.
Ing. Jan Bartošek
Spolupráce Univerzity Karlovy se společností Home Credit, která byla kvůli negativním reakcím po pár dnech zrušena, má pikantní dohru. Zhruba dvacítka studentů, kteří ve středu obsadili vstupní halu rektorátu UK v Karolinu, žádá rezignaci rektora Tomáše Zimy, jenž se podle nich staví nezodpovědně k ochraně klimatu. To dokládají tím, že zmíněná společnost patří Petru Kellnerovi, jenž přispívá Institutu Václava Klause, který popírá klimatické změny. Nazrála doba, aby z veřejných funkcí odešli všichni ti, kdo se k otázkám klimatu stavějí nezodpovědně?
Zaznamenala jsem v týdnu vtípek, který se šíří po sociálních sítích: „Oni stávkují proti oteplování, a přitom se jim nelíbí Zima?!“ No – asi nic jiného než dělat si z toho srandu se s tím dělat nedá. Protože to je celé zásadně pomýlené už od počátku.
Tak třeba já si nikdy nevšimla, že by Václav Klaus popíral klimatické změny. Nikdy jsem ho neslyšela říct: „Počasí je stejné jako před sto lety!“ Zato jsem ho už mnoho let slýchala nadávat na ekologické alarmisty, a to už v době, kdy ještě málokdo chápal, jaký problém v Evropě rozpoutají. No a protože se to těmto alarmistům vůbec nehodilo do krámu, aby na ně někdo nasazoval, začali Václava Klause líčit jako „popírače klimatických změn“, a značná část veřejnosti, která tomuto tématu tehdy věnovala pozornost jen okrajově, si tedy zapsala v duchu: Klaus rovná se popírání klimatických změn. To jen tak na okraj.
Ovšem tenhle pseudoargument, že totiž kdo se vymezuje proti alarmistům, je prý popírač klimatických změn, je častý dodnes. Pochopitelně nic není vzdálenější pravdě. Spor je v realitě o tom, zda se probíhajícím klimatickým změnám přizpůsobit, anebo zda se jim snažit zabránit, anebo zda téma klimatických změn zneužít pro likvidaci kapitalismu. Stávka studentů Univerzity Karlovy ukazuje, že ti se rozhodli pro možnost třetí – tedy zneužít klima pro likvidaci svobody a kapitalismu.
Psali jsme:
S androidkou v posteli
autoři: Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora
Kniha nekorektně pojmenovává stav dnešní společnosti: od toho, jak nás politici zadlužují, přes cenzuru na sociálních sítích, zneužití médií, manipulovatelnost davu nebo vlnu aktivismu – a dochází k optimistickému rozuzlení! Nečekejte však žádný suchý, odborný text pro vědátory – kniha je psána s takovým nadhledem, že ji zhltnete jedním dechem, a ještě se u toho zasmějete.
– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE.
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
