Klára Samková: Cizinci zkopou číšníka a odjedou tramvají? Odplaz se kanály, šéfe policie! Žijeme hůř než otroci. A zde je pravda o Okamurovi

23.04.2018 6:31

„Jeden člověk se i při úplné zaměstnanosti těžko uživí, řada lidí je na tom úplně stejně jako ti otroci: mají základní bydlení, základní ošacení – pán bůh zaplať za obchody s vietnamským a čínským textilem, nají se – nejlépe prošlými potravinami ve slevě – a dostane zdravotní péči, která, pravda, je u nás stále lepší než základní,“ hodnotí v odpovědích pro ParlamentníListy.cz dnešní životní úroveň v ČR advokátka Klára Samková. Věnuje se i problematice migrace a islámu a též aktuálnímu útoku v centru Prahy.

Klára Samková: Cizinci zkopou číšníka a odjedou tramvají? Odplaz se kanály, šéfe policie! Žijeme hůř než otroci. A zde je pravda o Okamurovi
Foto: Bohumil Samek
Popisek: Klára Samková v brněnském knihkupectví

Paní doktorko, nelze než začít aktualitou. V sobotu došlo k souběhu dvou událostí. Byl slavnostně pohřben kardinál Beran, bez účasti prezidenta. A uskutečnil se sjezd KSČM, za účasti prezidenta. Miloš Zeman byl za toto schéma kritizován. Přidáváte se k této kritice? Cítíte v tom symboliku?

Anketa

Zeman jel na sjezd KSČM a nejel na pohřeb kardinála Berana. Jak se k tomu stavíte?

hlasovalo: 11113 lidí

Především musím říci, že mne zastihujete ve stavu značné a všeobjímající skepse, a symboliku tudíž nehledám a nenacházím v ničem. Život si právě teď jde svým tupým pochodovým krokem vpřed a někdy je skutečným plýtváním sil do toho parádemarše promítat nějakou imaginaci. Symbolika je vždy totiž výsledkem představivosti, hravosti, imaginace – pravda, ne vždy kladné, ale vždy tvůrčí. I ty nacistické slety měly svou symboliku, své estetično, byly založeny na imaginaci. Sice jsme s jejím obsahem nesouhlasili a tato symbolika se ukázala jako zhoubná, ale to neznamená, že neexistovala. Já nenacházím v ani jedné z vámi zmíněných událostí žádnou symboliku a upřímně, obě tyto události jdou značně mimo mě.  Vezměme si nejdříve ten sněm KSČ(M). Typické je jméno místa, kde se sněm konal. Mám na mysli samozřejmě historické jméno Nymburka, totiž Svinibrod. A ejhle – konečně nějaká ta symbolika, že... Je mi zcela pochopitelné, že pan prezident Zeman se toho sjezdování účastnil. Zeman vždy byl a je i nadále levicový politik, ale to, čemu bych řekla „starolevicový“ politik. A dnešní levice má skutečný problém: udržuje ji naživu neomarxismus, tedy „nová levice“, která se ovšem rozsochacuje po všech ostatních možných partajích než v té údajně nejlevicovější, totiž KSČ. Mám kruté podezření, že třeba Zelení jsou mnohem levicovější než KSČ, a koneckonců i ČSSD dnes žije z neomarxistické ideologie. Když si probereme, kdo je kdo, zjistíme, že dnešní KSČ(M) je tím neomarxismem vlastně zasažena nejméně. A mám podezření, že i těmhle starým bafuňářům, mezi které Zeman rozhodně patří, vstávají z toho hyperlevicového neomarxismu a jeho „pochodem na instituce“ hrůzou na hlavě nejen vlasy, ale i pleš. Zeman jel podpořit starou, klasickou, ba dokonce si tvrdím říci, že „pravicovou“ levici. Bože Kriste milosrdný – to jsme to dopadli...
Co se týká repatriace ostatků kardinála Berana. Rozumím tomu, že kardinál Duka se všemi svými silami snaží před koncem svého působení na arcibiskupském stolci posílit tradiční církev, tradiční hodnoty, tradiční katolíky. Svým způsobem dělá v katolické církvi to stejné, co Zeman v politickém spektru. Oba hlásají „zpět ke kořenům“.  Má obdobně obtížnou pozici jako Zeman, a to rovněž v několika směrech: zaprvé, při vší úctě k bratrům katolíkům, národ mu to takzvaně nežere... Mám takové neblahé podezření, že náš lid se opět začíná dostávat do své „husovské nálady“, a jediné, co by jej mohlo více povzbudit k připojení se k aktivitám páně Dukovým, by bylo, pokud by se setrvale neignorovala jedna stránka neúnavné činnosti kardinála Berana, totiž jeho setrvalá snaha o rehabilitaci Mistra Jana Husa. Ale to tady tedy, mám takový dojem, nějak moc nezaznělo.
Řekla jsem, že mne zastihujete ve stavu značné a všeobjímající skepse. Což je jasné i z počínání obou jmenovaných pánů: ČSSD již nikdy nebude mít – alespoň do doby, dokud nevymetou všechny, kteří se vyskytovali od předsedů místních organizací výš, 30 % a KSČ(M) nebude mít už nikdy půldruhého milionu členů. A katolíci už nikdy nebudou mít 800 000 lidí shromážděných na Letenské pláni, jak tomu bylo při příležitosti svatořečení sv. Anežky České. Vnímám tedy události tohoto víkendu jako takové separátní requiem každého z aktérů.

Bez ohledu na to slýcháme stále slova ,,extremismus“, ,,extremisticky“ etc. Zejména v souvislosti s odporem proti islámu. Sílí v naší společnosti pravicový extremismus? Je jeho exponentem Tomio Okamura, za kterého jste kdysi mínila kandidovat do EP?

Dovolte i opět jednu historickou reminiscenci: Když mi bylo třiadvacet, tak jsem se chtěla na právech vyhnout právně-politickým tématům a pro téma své diplomové práce jsem se uchýlila pod křídla katedry dějin státu a práva. Vybrala jsem si téma „Přechod od demokratické k nacistické vládě v Německu roku 1933“. Doufala jsem, že nenarazím. Stejně jsem ale měla namále: naprosto jsem se totiž vzpěčovala obecnému tvrzení, že NSDAP byla PRAVICOVÁ. „A co je tedy to „Arbeits“,  oponovala jsem a průšvih byl na světě... Podobných případů je samozřejmě spousta. O Adolfu Hitlerovi taky všichni říkali, že je magor a že Mein Kampf je blábol. No a jak to dopadlo, víme všichni... Teď se ta situace trochu opakuje, jenže naruby. Lidem je vyčítáno nikoliv to, co jsou, ale to, co nejsou, ale nálepkáři tvrdí, že jsou. Což mi strašně připomíná Werichův (ověřený) citát, podle kterého:
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“  (Jan Werich. Jan Werich ve dvojroli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje Kotrby ve filmu Císařův pekař)
Takže otázku po pravicovém, levicovém či jakémkoli jiném extremismu odsouvám jako nepodstatnou a ptám se po jediném: co je AUTENTICKÉ? Co jde z hloubi srdce, v pokoře a s hledáním? No – u politiků to nenajdete, u našich novinářských a obecně mediálních  superstáááár rovněž ne, takže z toho právě tito lidé pochopitelně obviňují ty ostatní. Řekla bych, že by si měli nastudovat něco o komunikačním přenosu a protipřenosu, který samozřejmě je jevem dobře známým z psychoterapie. Protipřenos je komunikační porucha, která nastává mezi dvěma subjekty, pokud chování jednoho subjektu je ovlivněno jeho minulými vztahy. Jeho reakce na druhý subjekt jsou potom zkreslené s ohledem na nevyřešené otázky v minulosti. Je to velmi obvyklý a velmi podceňovaný jev, který může úplně zlikvidovat celou komunikaci, což se mu také daří v tomto případě, kdy pár vlastním rozhodnutím anebo rozhodnutím jejich sociální bubliny pověřeným intelektuálům  – držitelům jediné Pravdy – se podařilo úplně zlikvidovat komunikaci se zbytkem národa.  Samozřejmě se tak stalo na základě jejich vlastní nevyřešenosti vztahů k minulosti. Tak se bojí, že když někdo by cítil odpor k cizímu národu, že by se mohla zopakovat genocida a holokaust, že úplně ztrácejí soudnost a přestávají myslet. Tedy – máš něco proti islámu = jsi rasista. Prostě dospěli k názoru – a opět použiji úsloví – že když něco vypadá jako kachna, kváká to jako kachna, žere to to, co kachna, tak to JE kachna... No – může to být kachna (tedy může to být rasismus, nacismus, extremismus), ale taky to kachna vůbec být nemusí... Ovšem o tom se nehovoří, to se popírá, to se nevezme ani v úvahu, raději se zbytek, tedy tak 90 % národa označí za xenofobní blby and that’s it...  Ach jo, abych tak řekla...
Do této zcela nepřehledné situace se však přimíchá ještě jeden aspekt, a tím je naprostá a všeobecná nevzdělanost, a to bohužel zejména na straně politiků. Což se týká i ParlamentnímiListy.cz zmíněného pana Tomia Okamury. Dovolte mi naprosto nepříslušné srovnání: když přišel svého času do Prahy úplně nový, mladý a totálně nezkušený politik, kterému sláma doslova čouhala z bot, neb byl agronom, jistý Josef Lux, dovedl se obklopit zkušenými lidmi a od těch se nechal naprosto nehorázným způsobem cepovat, až mu ta sláma z bot prostě opadala. Hodně na něj vzpomínám, stejně jako na rovněž zemřelého Luboše Volejníka. Kdyby ti dva byli na živu, měli bychom dva doopravdy důstojné kandidáty na prezidenta... Ale zpět k tomu mému povzdechu: Tomio Okamura opakuje chyby, které dělal v minulosti, a je zřejmé, že nikdy nepřekročí vlastní stín. Což říkám ke své lítosti. Na závěr k této otázce snad ještě jeden citát, tentokrát od Alberta Einsteina. Ten říká, že „žádný problém nemůže být vyřešen na té úrovni vědomí, která jej stvořila“. Což ovšem z našich politiků nechápe vůbec nikdo, samozřejmě včetně pana Okamury, ovšem v tomto si chlapci nemají co vyčítat. Ani jeden totiž nepřišel se žádnou skutečně koncepční VIZÍ a všichni se jen plácají v tom bahýnku pokud možno ještě o level níž, než je ta úroveň, ze které problém vznikl.  Mimochodem, i to je jeden z důvodů, proč jsem přestala současné politické bojůvky napříč politickým spektrem sledovat. Jsou pro mně ti chlapci, ba i paní, poněkud navzájem nerozpoznatelní.

Zdá se, že budeme mít vládu ANO + ČSSD s podporou KSČM. Je to dobře? Co čekáte od takové vlády a čeho by se měla vyvarovat?

Od této vlády nečekám naprosto vůbec nic, zejména ne žádné intelektuální inovace, neb kde nic není, ani smrt nebere. Žádná z těchto partají není schopna vyprodukovat žádnou koncepční vizi. Šolichají to, jak se dá, a nám, lidu obecnému, nezbude nic jiného než to zase jednou nějak přežít. A doufat, že někdo s vizí, skutečnou vizí, se skutečnou alternativou a protiváhou současného neomarxistického blábolu, táhnoucím se celou západoevropskou, potažmo euroamerickou civilizací, konečně přijde.

Máme rekordní zaměstnanost, zdá se, že lidem v naší zemi se daří dobře. Ale stále slýcháme termíny jako ,,pracující chudoba“ či ,,exekuční mafie“. Do jaké míry si naši spoluobčané, kterým se v životě nedaří, mohou za své problémy sami a do jaké míry těm slabším z nich systém klade do cesty překážky?

V odpovědi si dovolím odkázat na jeden svůj starší článek, který je v plném znění zde: http://www.zrcadleni.cz/klicove-faktory-uspechu/. Jmenuje se klíčové faktory úspěchu. Ty jsou čtyři: Talent, píle, příležitost daná náhodou a příhodný čas. Pouze jeden z těch faktorů, totiž píle, se dá ovlivnit vlastním rozhodnutím. Ale to rozhodnutí může být zásadní a může ve velké části ty ostatní faktory popostrčit. Takže každý je povinen se pilně snažit. Ovšem dlužno říci, že ten systém je už nyní tak komplikovaný, že na jeho samotnou údržbu je vynakládáno více energie, než kolik činí užitek z tohoto systému. Tedy systém je „energeticky ztrátový“, a pokud nedojde k významné změně, jsme před jeho kolapsem. Co se týká té plné zaměstnanosti: dovolte mi ten luxus pojmenovat věc pravým jménem. Není to plná zaměstnanost – je to plné otrokářství. Pamatujete na Chaloupku strýčka Toma? Co tam dostávali otroci? Základní bydlení, základní ošacení, jídlo a základní zdravotní péči. Ano, nesměli se vzdálit a nebyly ctěny jejich přirozené rodinné vazby. Nu a jak jsme na tom dnes? Jeden člověk se i při úplné zaměstnanosti těžko uživí, řada lidí je na tom úplně stejně jako ti otroci: mají základní bydlení, základní ošacení – pán bůh zaplať za obchody s vietnamským a čínským textilem, nají se – nejlépe prošlými potravinami ve slevě – a dostane zdravotní péči, která, pravda, je u nás stále lepší než základní. Ovšem jestliže nezaplatí zdravotní pojištění, vysekne mu zdravotní pojišťovna 18,25% ZÁKONNÝ ÚROK, následkem čehož se může jít tak akorát oběsit, skočit pod vlak či si užít antidepresiv, o kterých vám každý obvoďák řekne, že je může házet do čekárny lopatou, jaká jich je spotřeba.  A rodina? Podívejte se na rozvodovost, na šílené přetrvávající boje rodičů o to, aby byl vůbec nějak rozumně upraven styk s dětmi na straně jedné a aby děti dostaly alespoň nějaké rozumné alimenty na straně druhé. Tak šílené poměry nepanovaly ani v tom otrokářství – a rozhodně nebyly takto masové. Jestliže si odmyslíme technický a technologický pokrok, tak těch rozdílů mezi dnešním a minulým otrokářstvím zase tak moc nenajdeme. Vždyť jsme i uvázáni na jednom místě, protože prachy! A ještě na závěr je nutné připomenout, že i těch otroků je málo – a ještě se navíc vzpírají – takže se dovážejí další... Totiž tzv. uprchlíci, migranti... Místo okovů máme zákony, stupňující se strach a snahu nějak přežít... Otrocké pocity. Takže tu pohádku o všeobecném štěstí a bohatství nechť si laskavě páni politici strčí za klobouk – a odplují do dálav, nejlépe...

Někteří čtenáři vás titulují jako ,,politickou turistku“. Angažovala jste se v ODS, TOP 09, v Úsvitu za Okamury i nepřímo v tom po Okamurovi. Kam zamíříte teď?

Samozřejmě že tito čtenáři mají naprostou pravdu. Opravdu střídám partaje jako košile – a dodávám, že jste ještě zapomněl na Občanské fórum a Romskou občanskou inciativu. Nicméně ten problém mého turismu spočívá v přesně opačném problému, než je ten, který mi je kladen za vinu. Nejsem to já, kdo převlékne kabát – mně vždycky utečou ty partaje! A to někam, kde to je pro mne nepřijatelné... Nebo si fakt a vážně tady v této zemi někdo troufne tvrdit, že ODS z roku 1993, kdy jsem do ní vstoupila, je stejná jako ta v roce 2018? Přiveďte mi takového smělce, ať mám konečně nějaký kabaret! Velmi obdobné to bylo s TOP 09. Těch, kteří doufali v novou pravicovou konzervativní stranu s „lidským rozměrem“, bylo více. Totální úbytek členstva i voličské základny jasně dokládá, že jsem podobné iluze neměla sama a že jsem naprosto nebyla sama, kdo byl fatálně zklamán. Jo, přiznávám se k blbosti a k neoprávněné víře... Stalo se to ještě jednou, kdy jsem doufala, že s panem Okamurou bych na základě jeho postoje k islámu mohla najít společnou řeč. Jenže ono nestačí jen opakovat proklamace. Je nutné jít do hloubky, ke kořenům věcí – a to bolí. Kromě toho se mi začíná rýsovat jeden pro mne nový úhel pohledu: pokud politik by chtěl uspět, jeho život musí nabýt takřka asketických rozměrů. A to ne jako póza, ale skutečně... Já tady dnes otravuji samými citáty, tak snad už s nimi skončím tím úplně posledním, ovšem s tím, že je špatně – totiž je špatně přeložený. Znáte jej všichni. Zní: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“  Na základě tohoto citátu křesťanská církev se starala po dva tisíce let o všechny prosťáčky, což je chvályhodné a soucitné, ale bohužel to vůbec není to, co hlásal Kristus (viz Mt: 5,3). K danému výroku se vztahuje řada výkladů včetně toho, že „chudost ducha“ znamená nevynucenou pokoru, avšak mně se nejvíce líbí tento výrok v oné původní aramejské verzi. Z aramejštiny jej lze přeložit jako „Blahoslavení chudí ZKRZE ducha“.  Tedy ti, kteří se nezabývají bohatstvím, ale pro věci duchovní – a já dodávám, že i pro věci intelektuální a politické, a to s odkazem na slovo polis coby společenství – pohrdnou majetkem a svou pozornost soustředí pouze na tuto část života. Takže za mě sorry jako, ale nemůžete být skutečným politikem, když si zatím stavíte tubusovou vilu za dvacet míčů. A už vůbec nemůžete být politikem a mít – teda vlastně jako že nemít, že jo – Agrofert. I lidský mozek má omezenou kapacitu, a pokud chcete být politikem, musíte věci promýšlet do nebývalé hloubky. A na tyhle materiální blbosti vám prostě nezbude čas. Z čehož také plyne odpověď na otázku, kam zamířím nyní. Odpovídám: ke svému srdci. Hluboce a bedlivě je zkoumám, aby mi vydalo správné odpovědi.

A nakonec dodateček k tomu přepadenému číšníkovi v Praze osobami takříkajíc arabského vzezření. Blbů je vždy jak naseto, a to jak Arabů, tak i jiných. Je fakt, že tito měli alespoň pravý kriminální důvod, chlastali a neřvali u toho „Alláhu Akbar“, což všechno považuji za mimořádně pozitivní okolnosti. Co však absolutně vůbec a naprosto nechápu, je obsah této věty, převzatý ze zprávy na iDNES: „Podezřelí z místa utekli na tramvaj číslo 14 a odjeli směrem na Karlovo náměstí.“ To jako tady někdo myslí vážně? Zkopu – a to ať je to kdokoliv  – číšníka do bezvědomí, podrobné fotky jsou na několika městských kamerách, a pánové si v klííídku odkráčejí na tramvaj číslo 14 a odjedou si tak, že tiskovému mluvčímu pražské policie nezbývá než prohlásit: „Existuje proto důvodný předpoklad, že bydlí v hotelu, penzionu nebo jiném ubytovacím zařízení v Praze či okolí. Proto prosíme především recepční a všechny jiné svědky, jestli muže viděli nebo vědí, kde by se mohli nacházet, ať kontaktují tísňovou linku 158.“ A co takhle velitel pražské policie, už si strhal výložky a odplazil se poté, co zanechal na svém stole rezignační dopis s dobrovolným vzdáním se výsluhy na stole, kanály z Kongresovky do Botiče a dále někam nejlépe k Hamburku? To, že parta chlápků někde zmlátí číšníka, že mu ublíží na zdraví a dovede jej do život ohrožujícího stavu, to se prostě stává. Ale aby kvůli tomu musela PČR  z vlastních občanů dělat úplné idioty a veřejně prezentovat svou vlastní dutou neschopnost, no to snad je až přes příliš...
Mějte se fajně, za chvíli začíná máááááj – lásky čas, tak se už nalaďte!


 

Zdravím, Klára Samková
klara.samkova@lawyers.cz


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Začněte konečně poslouchat voliče, a ne politicky korektně zachraňovat svět! Analytik předkládá dnešním západním politikům zdrcující vysvědčení

11:46 Začněte konečně poslouchat voliče, a ne politicky korektně zachraňovat svět! Analytik předkládá dnešním západním politikům zdrcující vysvědčení

ROZHOVOR „Pokud jde o džihádisty, potlesk si zaslouží dánský ministr spravedlnosti, který prohlásil,…