Klausův Jakl: Kapitalismus funguje. Nadnárodní korporace nejsou zlem. Lidé se mají na stáří sami připravovat. Jak chtějí. Třeba sbírat cenné známky

22.07.2015 15:20

CIVILIZACE A MY Bývalý tajemník prezidenta Václava Klause, Ladislav Jakl, míní, že za negativní jevy nemůže kapitalismus, ale státní zásahy do něj. Nadnárodní korporace nejsou žádným zlem. Lidé se mají na stáří sami připravovat. Nejbližší léta u nás a v našem světě dobře nevidí, čeká spíše další zhoršování.

Klausův Jakl: Kapitalismus funguje. Nadnárodní korporace nejsou zlem. Lidé se mají na stáří sami připravovat. Jak chtějí. Třeba sbírat cenné známky
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Jakl
reklama

Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili prostřednictvím akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů: kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Zrovna jsem četl výzvu jedné velké skupiny amerických levicových ekonomů na toto téma. A musím říci, že dělají stejnou chybu jako mnozí marxismem zasažení sociologové a aktivisté u nás. Ti ekonomové docela správně pojmenovávají mnohé z příčin nemocí současné světové ekonomiky. Ale naprosto chybně ztotožňují tyto defekty s kapitalismem a trhem. Kapitalismus je společností svobody, kde si lidé dobrovolně směňují mezi sebou hodnoty způsobem, při kterém na směně vydělají obě strany. Co má společného s kapitalismem politika státu, politika centrálních bank, násilné zásahy státu do trhu, co mají společného s trhem umělé regulace, které údajně mají minimalizovat selhání trhu, a přitom jsou samy zdrojem selhání? Vůbec nic. To jsou projevy státem řízené ekonomiky, tedy projevy socialismu. Ke kapitalismu má naše společnost a náš trh hodně daleko. A v posledních 25 letech se od něj stále rychleji vzdalujeme. A právě toto vzdalování je příčinou krizí, otřesů, chaosu a nestability současného světa.

Je snad projevem kapitalismu, když americká vláda svou politikou nabádá finanční instituce ke koupi cenných papírů, ve kterých jsou schovány úvěry a hypotéky chudých Američanů, kteří je přece evidentně nikdy nesplatí? Cenné papíry kolují, prodávají se dál a dál, ale když pak napadne nějakého jejich majitele (to říkám velmi zjednodušeně) přijít za tím původním emitentem, tím dlužníkem, najdou chudou černošskou rodinu s domem na dluh, rodinu, která nesplatí ani dolar, ale dál si půjčuje. Majitel zjistí, že nemá vlastně v ruce nic a řekne to ostatním postiženým držitelům těch papírků. Cena těchto papírů pochopitelně klesne a finanční celosvětová katastrofa je na světě, protože majitelé oněch papírů jsou všude. To přece není žádné selhání trhu, ale selhání zpupného státu, který umožní žít miliónům lidí na dluh – a ten zakryje zdánlivě cennými papíry.

I na svobodně fungujícím trhu může vzniknout bublina. Prostě vypukne psychóza, jistá mánie nebo móda, že ta nebo ona investice je úžasně návratná. Lidé se po tom vrhnou a cena stoupne vysoko nad reálnou hodnotu. Jenže to nikdy nemůže narůst do tak gigantických rozměrů, jako když je tato mánie vytvářena státní politikou. Investorům za normálních okolností včas zabliká kontrolka, že cena už je moc vysoko, a papírků se začnou zbavovat. A cena se zreální. A bublina splaskne včas bez katastrofy. Vysvětluji to velmi zjednodušeně, ale prostě platí, že v krizi není ani kapitalismus, ani trh, ale krizi působí nezodpovědná politika vlád, která trh i kapitalismus ničí a doplácejí na to všichni.

Není to tak, že střední třída, kterou budeme široce definovat jako pracující, kteří nedostávají subvence, dotuje a živí dvě skupiny obyvatel? První jsou nepracující a nepřizpůsobiví asociálové žijící ze sociálních dávek. A druhou nadnárodní korporace a banky, které si vymohly sobě vyhovující legislativu, které dostávají státní zakázky a dotace a levné natištěné peníze od centrálních bank? Do druhé skupiny bychom mohli zařadit i různé nevládní „neziskové“ organizace, umělce či pseudovědce a pedagogy žijící ze státních peněz, grantů a subvencí. Souhlasíte, byť s jistým zjednodušením, s takovým popisem systému?

Nadnárodní korporace nejsou žádným zlem. Baťa byl také nadnárodní korporací, která sice způsobila zruinování desetitisíců ševců po celém světě, ale která levně obula miliony lidí. Zlem je politika státu, která z vybraných korporací udělá svůj nástroj a sama se stane jejich nástrojem. A kdo za to může? My, voliči. Pořád voláme po regulacích, po zákazech všeho, co se nám nelíbí. Stát to ochotně udělá za cenu, že vstoupí do trhu a začne jím manipulovat. Výsledkem je pokřivený trh, kde cena není cenou a kde k úspěchu nevede větší efektivita, ale větší schopnost zalíbit se úřadu.

Co otázka neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

No, to jsou strašné nesmysly na úrovni dělnických bouří v Anglii před třemi sty a dvěma sty lety. Průmyslová revoluce přitom zajistila největší a nejrychlejší nárůst životní úrovně největšímu počtu lidí v dějinách lidstva. Robotizace odstraní fyzicky nejnáročnější práce a uvolní lidskou tvořivost pro mnohem produktivnější činnosti. A jaký nadbytek lidí? Člověk je sám o sobě nejvyšší hodnotou, nikdo nemá právo určovat hodnotu člověka. Na celém světě žije tolik lidí, že srovnáni do vojenského tvaru zaplní jen rozlohu Prahy s nejbližším okolím. Planeta je prázdná. Zdroje nelze nikdy vyčerpat, protože s vyšší technickou úrovní člověk přechází na stále jiné zdroje. Nebo snad trpíme krizí z nedostatku pazourku?

A s myšlenkou na válku si moc, prosím, nehrajme. Ani teoreticky. Válku není možné vést bez podpory lidí. Pokud budeme všichni považovat válku za nepřijatelnou, žádnou nikdo nerozpoutá. Pokud nás někdo přesvědčí, že za jistých okolností je válka dobrá věc (třeba na zadupání konkurenta, ze kterého předtím propaganda udělala nepřítele), pak válka zcela jistě bude.

Do jaké míry naším světem otřesou projevy změny klimatu? Sucho, povodně, neúroda, živelné katastrofy, zatopení pobřežních území. Co z toho se ukazuje jako reálné a co jako nesmysl? Měl Václav Klaus pravdu, když tvrdil, že globální oteplování není v žádném případě způsobeno člověkem?

Klima se mění stále. Sahara se teď stále více zelená, uživí několikanásobek lidí proti době před 50 lety. Jiná místa zase vysychají. S tím si člověk vždy poradil a poradí si i dnes. Pokud vám prší na hlavu, neveďte boj s nebesy, ale vemte si deštník.

Ve Spojených státech klesá již od poloviny 70. let reálná mzda. Životní úroveň Evropanů častokrát zaostává za úrovní roku 2008, některé evropské země jsou katastrofálně předlužené a zejména ty v jižní Evropě trpí příšernou mírou nezaměstnanosti, zejména mladých. Co za ekonomickou budoucnost čeká dnešní mládež v Evropě? Jak zabránit odlivu pracovních míst jinam? Jsou Asiaté, zejména Číňané, tak hbití, pracovití a nedostižní, že před nimi neobstojíme? Zvykli jsme si na pohodlný život na dluh s tím, že se nemusíme o nic snažit?

Nejsme jiní než Asiaté. Ale jiná je naše současná politika. My jdeme cestou tuhé regulace ekonomiky, oni ji nyní stále více uvolňují. Proto rostou, zatímco náš svět stagnuje.

Co otázka školství? Není to tak, že s počtem vysokých škol i studentů klesá jejich kvalita, že existují zbytečné obory, které nikoho neuživí, a že je naopak nedostatek technicky vzdělaných lidí a nedostatek klasických učňáků?

No, nechci si hrát na odborníka na úplně všechno. Ale možná už hodně z vás dlouho nevidělo soudobé učebnice. Zkuste to a zhrozíte se. Ve školách se učí už jen a pouze láska k Bruselu a militantní ekoteroristická ideologie.

Zhruba polovina manželství se rozvádí a zhruba polovina dětí se rodí mimo manželství. Co to říká o stavu společnosti a rodiny?

To souvisí s tím, jak se odřezáváme od kotev naší civilizace. Každá civilizace potřebuje nějakou kotvu.

Není to tak, že ze škol a rodin vycházejí rozmazlení fracci, kteří jsou zvyklí dostávat vše zadarmo a nevědí nic o pojmech, jako jsou sebekázeň, disciplína, pracovitost, autorita?

Na tom jistě mnoho je, ale takto mluvily i všechny generace poslední tři tisíce let. Podle mě je ale hlavní zdroj úpadku výchovy v rodinách. Zameťme si každý před svým prahem.

S nadsázkou se říká, že tolik informací, kolik středověký člověk zpracoval za celý život, my přijmeme za jediný den. Pravdou je, že frekvence informací o dění kolem nás je nejvyšší, jaká kdy byla. Je to, nicméně, dobře? Umějí se dnešní lidé orientovat ve světě lépe než ti třeba jen o dvě či tři generace před nimi? Umíme informace správně třídit?

Problém není v množství informací ale v tom, že drtivou většinu už jich nepřijímáme vlastní zkušeností, ale od prostředníků (od médií). Tím se naše vědomí stává hračkou v rukou manipulátorů. Neberme nikdy žádné sdělení jen tak samozřejmě, vždy se zkusme zamýšlet, proč nám zrovna tohle, zrovna teď a zrovna tímto způsobem někdo říká. To je jediná obrana proti manipulaci.

Umíme se správněji a uvědoměleji rozhodovat v politice? Stoupá role politického marketingu a reklamy jako takové, psychologické „fígle“ na nás používané jsou mnohem sofistikovanější. Čili lze nás, přeinformované pokolení, snadněji „oblbnout“? Jak hodnotit práci médií v dnešním světě?

Spíše přemýšlejme, kolik z těch věcí, které nám na politice vadí, si vlastně sami objednáváme svou poptávkou po zárukách. Chceme ze života odstraňovat všechna rizika, a nedomýšlíme důsledky. Státní moc nás ochotně těch rizik zbaví, a vezme si za to naši svobodu. Na to pak nadáváme, ale svou předchozí objednávku po jistotách s tím nespojíme.

Jsme jako lidstvo schopni využívat svůj vědecký a technický potenciál, tak abychom se nezničili či fatálně nepoškodili? Kromě jaderných zbraní existují zprávy o různých zbraňových „novinkách“, ještě ničivějších. Zároveň se hovoří například o přelomových možnostech výroby energie, které by lidstvo posunuly dál, zároveň však by otřásly současnou ekonomikou. A to je zde ještě faktor budoucích válek o zdroje a energie.

Nejvíc vražd je spácháno kuchyňským nožem. Kdepak, nože jsou v tom nevinně. Stejně jako všechny ostatní zbraně. Viníkem je vždy člověk. A jeho ochota příliš snadno naskakovat na propagandou tvořené obrazy nepřítele.

Pokud jde o moderní technologie, vznikají stále sofistikovanější metody, jak špehovat občany. Kamery, čipy, GPS, sledování mailů, mobilů. Bude možno se vůbec proti Velkému Bratrovi nějak ubránit? Ty technologie budou moci používat i soukromé subjekty.

Opět ani tady není problém v technologiích, ale ve státu. A vlastně v tom, co si od státu my slibujeme. Chceme po státu záruku na štěstí bez rizika? Pak počítejme, že budeme mít kameru i v toaletní míse.

Naše civilizace zažívá nevídané možnosti prodloužení života a zvýšení jeho kvality z hlediska lékařské vědy. Kam až se v tomto směru dostaneme v příštích desítkách let? Jsme připraveni na to, že mezi námi bude žít více starších lidí? Lze vůbec vyřešit problém demografické obrácené pyramidy?

Život je dar. Neexistuje žádný demografický problém. Existuje problém špatných důchodových systémů. Lidé se mají na stáří sami připravovat. Jak chtějí, třeba sbírat cenné známky, pořídit si houf vděčných potomků, investovat do sousedova řeznictví. Pokud tuto starost přenechají státu, ten to zařídí pouze extrémním zdaněním stále se zmenšující skupiny aktuálně pracujících poplatníků. A to zdanění pak zruinuje celou ekonomiku.

V čem budeme žít za dvacet, třicet let? Dokážete odhadnout? V prosperitě, či nové verzi totality?

Nechci se podobat klimatickým alarmistům, kteří nevědí, jak bude zítra, zato přesně vědí, jak bude za padesát let. Nejbližší léta ale u nás a v našem světě dobře nevidím, čekám spíše další zhoršování. Zlepšení přijde teprve tehdy, až lidé přestanou čekat od státu, že bude jejich chůvou.  

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lukáš Petřík
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Advokátka Candigliota: Prymula mi vyhrožoval. Znám ho. Svůj covid jsem řešila jednoduše

9:54 Advokátka Candigliota: Prymula mi vyhrožoval. Znám ho. Svůj covid jsem řešila jednoduše

ROZHOVOR Před rokem by nám současná situace možná připomínala hru Arkham Horror, kde postupně stoupá…