Spolkové parlamentní volby v Německu se letos uskuteční 17. nebo 24 září, jak by se těch cca osm měsíců před volbami dala zhodnotit/charakterizovat tamní politická scéna?
Hlavní politické strany začaly v tichosti přebírat témata AfD, vůči které se nadále hlasitě vymezují. Azylové zákony se zpřísňují, došlo k nějakým deportacím. Ve vztahu k podzimu 2015 si však nikdo v SPD či CDU netroufne říci, že otevření hranic byla chyba. Nadále se udržuje oficiální vysvětlení, že šlo o „humanitární nezbytnost“. Kdybych měl tuto situaci shrnout jedním slovem, tak „pokrytectví“.
Také je nápadné, jak širokým obloukem se obchází téma řeckých dluhů. V roce 2018, tedy rok po volbách, se má na mezinárodní úrovni řešit další pokračování „záchrany Řecka“. Špičky německé politiky odmítají prozradit předem, jak se k tomu postaví. Takový „bobřík mlčení“ ve mně vyvolává obavy, že pouze nechtějí podráždit voliče přiznáním, kolik to ještě bude německého daňového poplatníka stát.
Jak se vyvíjí vztah mezi předsedkyní Křesťanskodemokratické unie Angelou Merkelovou a šéfem sesterské Křesťanskosociální unie Horstem Seehoferem, jenž loni na podzim pohrozil, že pokud Merkelová nepřistoupí na stanovení limitu pro přijímání uprchlíků, nepodpoří ji ve volbách na kancléřku, což by byl zlom v desítkách let trvající tradici CDU a CSU mít společného kandidáta?
O Seehoferovi se říká, že „skočí jako lev, ale dopadne jako kožešinová předložka“. Jinými slovy, že ty jeho hrozby jsou plané.
CSU zatím na myšlence limitu pro žádosti o azyl trvá, ale Angela Merkelová je v tomto odhodlána ukázat, že bude mít poslední slovo. Zatím si neumím představit, že by couvla.
CSU je taková strana chytrých, ale opatrných bavorských sedláků. Roztrhnout se s CDU, to by vyžadovalo duševní radikalismus, který jim není vlastní.
Při únorové volbě by se novým německým prezidentem měl stát ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Tohoto sociálního demokrata, podle průzkumů veřejného mínění nejpopulárnějšího politika Spolkové republiky, nakonec podpoří i CDU, která tak nepostaví s CSU vlastního kandidáta. Co tato dohoda znamená a co může jejím účastníkům přinést?
Steinmeier je kandidát z nouze. CDU ve svých kruzích prostě nedokázala najít nikoho, kdo by byl ochoten ten úřad „riskovat“, a přitom se líbil Angele Merkelové. To je, bohužel, další důkaz toho, že současná kancléřka zbavila stranu všech osobností, které by jí mohly konkurovat. Teď musí vzít zavděk sociálnědemokratickým kandidátem.
Jinak se domnívám, že jde rovněž o přípravu na další čtyři roky velké koalice. Německo jaksi přestalo být schopné generovat ideově vyhraněné vlády, tedy pravicové či levicové.
Steinmeiera ve zbývajících měsících do voleb nahradí v čele německé diplomacie Sigmar Gabriel. Jak se vysvětluje jeho rozhodnutí nekandidovat na podzim na kancléře a skončit v čele SPD, kterou vedl od roku 2009?
Sigmar Gabriel je neoblíbený u voličů i u spolustraníků. Účast SPD ve vládě nedokázal prodat lidem jako úspěch. Preference strany za posledních pět let poklesly, na vítězství si nemůže dělat naději, dokonce ani na udržení současných pozic ne. Vlastně se to dost podobá situaci, ve které je u nás ČSSD s předsedou Sobotkou.
Psali jsme:
Vedení sociálních demokratů se jednohlasně vyslovilo pro to, aby se kandidátem SPD na kancléře stal bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Proč si SPD a samotný Gabriel, který mu tuto nabídku předložil, myslí, že má Schulz větší naději dovést stranu k úspěchu ve volbách?
Schulz je bývalý knihkupec bez vyššího vzdělání, kterého provází nálepka „muže z lidu“. Jelikož posledních několik let strávil v Bruselu, není spojen s problémy současné vlády. Může tedy působit jako „stará nová tvář“.
Poté, co vedení SPD schválilo jeho kandidaturu, skutečně preference o pár procent poskočily. Otázka je, do jaké míry je to dočasný jev. Zatím neměl Schulz ve své nové roli možnost udělat nic, co by veřejnost mohla skutečně posoudit.
Schulz je velký zastánce federální Evropy, na téměř jakýkoliv problém vám řekne „více Evropy“. Hned po hlasování o Brexitu prohlásil, že je čas vytvořit celoevropskou vládu. Je to také velký zastánce „společného řešení migračních otázek“, což by v praxi znamenalo povinné kvóty. Loni měl velký verbální konflikt s Viktorem Orbánem. Pokud by se skutečně stal kancléřem a neumírnil se, odstředivé síly v EU by dále posílily.
Každopádně bude mít Schulz dost těžký úkol vyprofilovat se nějak vůči CDU. Ty dvě strany se za poslední roky spoluvládnutí ve své praktické politice velmi sblížily a Angela Merkelová prokázala v minulých letech schopnost přebrat jiným stranám každé téma, které začalo veřejností nějak rezonovat.
Loni v listopadu se vlády nad Berlínem ujala koalice sociálních demokratů, Zelených a postkomunistické strany Die Linke. První koalice těchto tří levicových stran na zemské úrovni by mohla předznamenat vznik stejné koalice po volbách do Spolkového sněmu. Pokud by tato možnost matematicky vycházela, došlo by k ní, nebo by SPD spíš zase upřednostnila „osvědčenou“ spolupráci s CDU?
Ideologicky by to fungovalo, ale číselně ne. Je dost nepravděpodobné, že by tato trojkoalice měla v Bundestagu nadpoloviční většinu. A pokud, tak by to bylo třeba o jeden, dva hlasy, takže by koalice byla nestabilní.
Hodně záleží na výsledku AfD, který bude podle mého názoru mezi 10 a 15 procenty. Osobně čekám pokračování velké koalice.
Jak blízko k sobě mají zmíněné strany a neštěpila by je třeba otázka imigrace, na niž má levice možná trochu jiný pohled než sociální demokraté a Zelení?
Výrazně odlišný názor má Sahra Wagenknechtová, ale jinak ta strana je v imigračních věcech socialistům i Zeleným dost blízká. Zmínil jste, že dohromady vytvořily koalici v Berlíně. Součástí jejich koaliční smlouvy je, že Berlín nebude nikoho deportovat. Ani lidi, kterým spolkové úřady zamítly azyl a kteří by měli opustit stát. Stačí jim přijít do Berlína a bude o ně „postaráno“ včetně sociálních dávek. Už teď je takových ilegálů v Berlíně cca deset tisíc, po tomto opatření nepochybně přijedou další z jiných koutů Německa. Třeba z Bavorska, které se o deportace v nějaké míře snaží.
Toto asi vypovídá o postoji těchto tří stran k migraci nejlépe.
Jak je aktuálně v zemi vnímána Alternativa pro Německo? Útočí se na ni s blížícími se volbami víc? Jak o sobě dává v poslední době nejvíce vědět?
Momentálně žije země tím, že jeden z těch pravicovějších členů AfD, Björn Hecke, se veřejně navezl do památníku holocaustu v Berlíně. Řekl, že Německo je jediná země na světě, která oslavuje vlastní hanbu. Zbytek veřejné sféry se na něj za to vrhnul a sama předsedkyně AfD Frauke Petryová mu vzkázala, že je pro stranu přítěží.
Jinak se dá říci, že „na západní frontě klid“. Z hlediska oblíbenosti či neoblíbenosti AfD v médiích je vše při starém. Ono je to hodně dáno tím, že předsedkyně Frauke Petryová není moc charismatická, ani nemá sklony k nějakým excesům, takže na sebe nestrhává pozornost novin. Osobně si myslím, že pod jejím vedením dosáhla AfD svého stropu. Její současné preference stagnují, zásadně by je zvýšily leda nějaké zásadnější bezpečnostní problémy nebo další příval migrantů z Afriky.
Toho se ovšem můžeme dočkat, až přijde jaro a Středozemní moře se zklidní. Čili ještě před volbami do spolkového sněmu.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
