Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Krize, která začala ve Spojených státech, vyprovokovala tamní intelektuální elity k rozsáhlé debatě o reálných hranicích tržní ekonomiky. Podle statistik se ukázalo, že nejvíce na krizi doplatila střední třída. V souvislosti s tím se ukazuje, že do úzkých zahnaná střední třída rovná se společenský malér. Také se v USA diskutuje o možnostech, jak omezit moc nadnárodních globálních firem a oligarchů. Ti se také významně podílejí na vysávání střední třídy, jsou často brzdou dynamiky ekonomických procesů a ve snaze udržet si svá ekonomická dominia zasahují do politiky. Jinak samozřejmě krize začala obrovským morálním selháním bankovní sféry, vymýšlením finančních balíčků, které neměly žádnou reálnou ekonomickou oporu, neomezeným mamonem na burze a utopickou představou, že na kvalitní bydlení mají nárok i lidé, kteří nemají tomu adekvátní příjmy. Krize nevznikla jako důsledek volného trhu, kapitalismu, ale jako důsledek jeho deformací.

Ekonomický řád světa prochází proměnou už jen proto, že skončil věk průmyslový a začal věk informační. Ten je stále častěji označovaný termínem éra globalizace. Musíme se smířit se skutečností, že lineární vývoj, typický pro průmyslovou éru, se dnes mění na nelineární. Informacemi stále více prosycená společnost se začíná měnit na systém, který je obvyklý v přirozených přírodních systémech. Nevím, kde je v diskuzi Amerika, ale vím, že když o těchto věcech začnu mluvit v českém prostředí, téměř nikdo mně nerozumí. Přitom  jsme atakováni jevy informačního věku – lež se stává nástrojem, ztráta osobní svobody, relativizace tradičních konzervativních hodnot, na kterých stojí naše civilizace… Kdo slyšel o bifurkaci systému, o praktických důsledcích nelineárního vývoje společnosti, o teorii nulových her?

Když tak sleduji současnou politiku naší vlády, dělá v řadě věcí přesný opak, než naše společnost bude za pár roků potřebovat. Stačí si jen vzít základní charakteristiky globalizující se ekonomiky – volný pohyb kapitálu, volný trh globálních finančních transakcí, globální trh nemovitostí, odstraňování bariér obchodních i politických - a poslechnout si Sobotku, nebo Babiše!

Lze současný ekonomický systém ve světě nazvat volným trhem? Není spíše diktaturou nadnárodních korpací a velkých bankovních domů, které mají vliv na americký FED, který tiskne nekryté peníze a manipuluje světovou ekonomikou, vysílá falešné signály a nahrává spekulacím těch, kteří jsou dobře informováni a mají dobrý přístup k „levným penězům“? Není to celé založené na manipulaci místo reálné tržní hodnotě založené na nabídce a poptávce?

Domnívám se, že skutečně stabilní společenství s co nejširší prosperující skupinou obyvatel ohrožují nadnárodní monopoly, někteří oligarchové, neufinancovatelné sociální systémy a změť regulací všeho druhu. V tomto smyslu volný trh neexistuje. FED už začal nekryté peníze stahovat. Pokud bude rozumný, USA to ustojí. Teď se spíš bojím o Evropu a „přehřátou“ Asii (Čína). Manipulací se děje denně nespočet, ale po nějakém čase se reálná hodnota toho či onoho stejně prosadí. Většinou to někoho hodně bolí, otázkou je, na koho to padne? Ne vždy na viníka, spíš na často naivní jedince. K otázce dobrého přístupu k informacím – bylo století páry, století elektřiny, éra jádra, dnes začala éra informací. Kdo je nemá, jakoby nebyl. A přirozeně, informacemi lze snadno manipulovat. Vezměte si dnešní česká média. A jestliže manipulujete s informací, manipulujete i se společností.

Dám takovou provokativní otázku. Není to tak, že střední třída, kterou budeme široce definovat jako pracující, kteří nedostávají subvence, dotuje a živí dvě skupiny obyvatel? První jsou nepracující a nepřizpůsobiví asociálové žijící ze sociálních dávek. A druhou nadnárodní korporace a banky, které si vymohly sobě vyhovující legislativu, které dostávají státní zakázky a dotace a levné natištěné peníze od centrálních bank? Do druhé skupiny bychom mohli zařadit i různé ze státních peněž žijící nevládní „neziskové“ organizace, umělce či pseudovědce a pedagogy žijící ze státních grantů a subvencí... Souhlasíte, byť s jistým zjednodušením, s takovým popisem systému?

Střední třída z jedné strany financuje sociální systémy, což pro udržení sociálního smíru je nezbytné. Tahle výdajová strana střední třídy se nesmí ale zvrhnout do rozsahu, který financiéra zničí. Ale jak jsem již uvedl výše, je třeba ořezat ekonomické transfery od střední třídy k oligarchům a velkým monopolům. K otázce uvedené definice střední třídy – tu nedoporučuji redukovat jen na skupiny ekonomicky soběstačné a s přebytkem. Střední třída je vrstva lidí, kteří pracují, zpravidla mají děti, které posílají do škol, vytvářejí nejen ekonomické hodnoty, ale i kulturní či duchovní. Myslí na budoucnost svou i svých dětí. Zkrátka se o sebe umějí postarat a nečekají s nataženou dlaní.

Osobně do střední třídy zahrnuji živnostníky, drobné podnikatele, učitele, lékaře, lidi z kultury a tak dále a tak dále. K podpoře nevládek – nebyl bych striktní. Některé dělají dobré věci, jiné nejen že pobírají dotace, ale i škodí. Ale měli bychom zapomenout na model, že na všechny problémy společnosti je tu stát. Když vidím některé státní úředníky, jak ničí dobré věci, tak bez spontánních společenství lidí bychom ještě žili tak někde ve středověku.

Co otázka neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

Šanci vyhnout se sociálnímu kolapsu a úpadku v informační společnosti budou mít země technologicky vyspělé se vzdělanou populací. Automatizaci a robotizaci bereme jako hrozbu. Ale je to nevyhnutelný fenomén. Musíme nástupce vzdělat tak, aby mezeru na trhu (říká se tomu nika) byli schopni neustále vyhledávat. Víte, co je heslem současných motivačních knížek? Jedinou vaší jistotou je nejistota. Když se upnete na jednu úzkou specializaci, na jedno pracovní místo, na jednu společnost, říkáte si o malér v budoucnosti. Ekonomický profit se podobně jako inovace rodí na okraji v nestabilních pásmech ekonomiky. To není nic jiného, než neotřelé nápady, mezery na trhu a tak dále….

Ale obávám se, že česká společnost na tenhle frmol není, či dokonce nechce být nastavena. Vezměte si kupříkladu neuvěřitelné chování některých rodičů. Vzdělání je nejlepší investicí pro vaše dítě. Jenže někteří rodiče místo tlaku na svého mazánka, aby se učil, šikanují učitele. K vaší zmínce o daních – nebude od koho vybírat. V globální ekonomice je i daňová soutěž. Planeta má ještě obrovský potenciál zvládnout růst populace. Jen to chce místo zbraní rozvíjet tento potenciál. Řešení „přelidnění“ válkou je odpudivé. To psychicky zdravý jedinec nemůže ani vyslovit.