Ve své knize Motýlí křik, která nyní vychází v novém vydání, pracujete s motivem mocných struktur v pozadí, které tahají za nitky dění. Co vás k tomuto tématu přivedlo? Je to čistě literární inspirace, nebo vychází z konkrétních zkušeností a pozorování reality?

V roce 2017, kdy jsem knihu dopisoval, bylo povědomí o skupinách, které v pozadí tahají za nitky, téměř nulové. Knih bylo minimum a stejně tak informací na internetu. Skupiny jako Bilderberg nebo Trilaterální komise pracovaly vlastně v utajení a já jsem skoro rok sbíral různé informace a data.

V knize, i když se jedná o thriller, je 90 % pravdivých faktů, které si lidé dnes už mohou dohledat. Když jsem si to pak všechno pospojoval a knihu dopsal, řekl jsem si, že je to opravdu síla – jak je vše ovlivňováno, určité skupiny tahají za nitky a doslova řídí svět. Byl jsem z toho opravdu špatný a říkal si, co s tím? Nakonec jsem usoudil, že se to týká hlavně Ameriky a západního světa a nás to příliš nezasahuje. Ovšem to bylo zcela naivní...

V době covidu se otevřela stavidla a vše, před čím jsem varoval a vlastně se toho obával, tak dorazilo i k nám. Ovšem oni úplně změnili svou strategii a zcela vyšli ze stínů – z utajených skupin se staly veřejné think-tanky a setkání jako WEF (Světové ekonomické fórum), nebo třeba Aspen.

Naprosto spadly všechny masky, protože oni chytře pochopili, že i když dnes operují všem na očích, dokonce o svých záměrech veřejně hovoří, tak tomu stále nikdo nevěří a všichni to pokládají za „konspiraci“ – je to svým způsobem geniální.